30 ICm 3047/2017
číslo jednací: 30 ICm 3047/2017-95 (KSBR 30 INS 1773/2017)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Zdeňkou Koníčkovou v právní věci

žalobkyně: Komerční banka, a. s. sídlem Na Příkopě 33/969, PSČ 110 00 Praha 1 zastoupená JUDr. Romanem Majerem, advokátem sídlem Vyskočilova 1326/5, 140 00 Praha 4

proti žalovaným: 1) AK2H insolvence v. o. s., insolvenční správkyně dlužnice Emílie anonymizovano , anonymizovano , bytem Slunečná 756/1, 669 04 Znojmo, zastoupená: Mgr. Radovanem Dospělem, advokátem, se sídlem Marešova 305/14, 602 00 Brno 2) Emília Tanistra, anonymizovano , bytem Slunečná 756/1, 669 04 Znojmo.

o určení výše a pravosti pohledávky

takto: I. Zamítá se žaloba na určení, že pohledávka věřitelky č. P6, přihlášená v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 1773/2017, je ve výši 138 425,49 Kč po právu.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši 7 500,-Kč a tři režijní paušály ve výši 900 Kč, celkem tedy včetně DPH 10 164 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalované 2) se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni.

Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Danková. isir.justi ce.cz -2-

Odůvodnění:

Incidenční žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 6. 2017 se žalobkyně domáhala určení, že její dílčí pohledávka č. 1 za dlužnicí Emílií Tanistrou, kterou přihlásila přihláškou P6 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 30 INS 1773/2017 na její majetek, je po právu.

Žalobkyně do insolvenčního řízení sp. zn. 30 INS 1773/2017 přihlásila své pohledávky přihláškou evidovanou pod č. P6 v celkové výši 258 336,34 Kč. Dne 26. 5. 2017 na přezkumném jednání všichni žalovaní popřeli dílčí pohledávku č. 1, co do pravosti (popřeno bylo 138 425,49 Kč) s odůvodněním, že smlouva o půjčce vznikla bez vědomí dlužnice, ta neměla z poskytnutého plnění žádný prospěch, výše půjčky přesáhla míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů dle § 143 odst. 1 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen občanský zákoník ).

Dne 31. 5. 2017 bylo žalobkyni doručeno vyrozumění o popření dílčí pohledávky č. 1.

Žalobkyně nesouhlasí s popřením pohledávky žalovanými, když jednak argumentuje, že jí přihlášená dílčí pohledávka č. 1 byla v souladu s ustanovením § 143 odst. 1 písm. b/ občanského zákoníku součástí společného jmění manželů, neboť vznikla za trvání manželství a je úměrná majetkovým poměrům manželů, o čemž svědčí i skutečnost, že byl úvěr použit na konsolidaci existujících závazků zůstavitele, a to na splacení úvěru ve výši 120 000 Kč a ve výši 33 000 Kč, přičemž tyto závazky byly bezpochyby součástí společného jmění manželů, tedy závazky společné. Žalobkyně dále upozornila na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1326/2012, v němž bylo uvedeno, že Součástí společného jmění manželů jsou prostředky získané některým z manželů půjčkou nebo úvěrem a stejně tak i majetkové hodnoty za tyto prostředky získané. .

Žalobkyně má za to, že v případě smrti jednoho z manželů dochází k vypořádání zaniklého společného jmění manželů v rámci dědického řízení, kdy je určeno, jaké závazky spadají do společného jmění manželů a jaké do dědického řízení. Skutečnost, že dědici neuznali v rámci vedeného dědického řízení přihlášené pohledávky žalobkyně, nic nemění na tom (dle mínění žalobkyně), že pohledávky byly součástí společného jmění manželů a jako takové měly být notářem coby soudním komisařem řádně dle zákona vypořádány. Všichni účastníci shodně prohlásili a stvrdili svým podpisem, že podíly manželů na společném jmění manželů jsou shodné, tj. každý z nich odpovídá na polovinu závazků společného jmění manželů. V daném rozsahu proto žalobkyně pohledávku do insolvenčního řízení přihlásila.

Žalovaná 1) navrhla v podání z 3. 10. 2017 zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žalovaná 1) zdůrazňuje, že otázka, zda určitý závazek patří do společného jmění manželů, je třeba posuzovat zejména s ohledem na konkrétní okolnosti případu, a to zejména s ohledem na vzájemný poměr mezí výší závazku, který jeden z manželů převzal za trvání manželství bez souhlasu manžela druhého, a majetkovými poměry manželů. Dle žalované 1) není sporu o tom, že zůstavitel Tomáš Tanistra (manžel dlužnice) převzal závazek bez souhlasu dlužnice. Klíčovou, je tedy otázka přiměřenosti výše převzatého závazku ve vztahu k majetkovým poměrům manželů. Z dědického usnesení (dle žalované 1/) vyplynulo, že dlužnice a zůstavitel byli nemajetní (vlastnili pouze obvyklé vybavení domácnosti). Vztáhne-li se praktická nemajetnost manželů k výši závazku převzatou zesnulým manželem, tedy částku 234 000 Kč na jistině s očekávaným příslušenstvím ve výši cca 95 000 Kč, je zřejmé, že takový závazek se svojí výší zcela zřejmě vymyká majetkovým poměrům manželů. Součástí společného jmění manželů tak ve smyslu ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, nebyl.

Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Danková. -3-

Žalovaná 2) sdělila, že si existence půjčky nebyla vědoma, neboť s manželem v rozhodné době již nežila, a to s ohledem na skutečnost, že byl gambler. V době, kdy si žádal o půjčky, byl manžel pod silnými antidepresivy, neboť se pokusil o sebevraždu.

Před zkoumáním důvodnosti incidenční žaloby se soud zabýval otázkou, zda tato byla podána včas a dospěl k závěru, že tato je včasná.

Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že zesnulý Tomáš Tanistra (manžel dlužnice) uzavřel se žalobkyní dne 18. 1. 2012 smlouvu o úvěru č. 99002622971, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 234 000 Kč, přičemž částka ve výši 68 000 Kč a 14 000 Kč byla použita k úhradě závazků z dříve sjednaných úvěrových smluv mezi žalobkyní a zůstavitelem Tomášem Tanistrou. Mezi smluvními stranami nebylo sporu o tom, že smlouva o úvěru č. 99002622971 byla podepsána výhradně zůstavitelem. Mezi smluvními stranami bylo dále nesporné, že v době uzavření úvěrové smlouvy trvalo manželství dlužnice a zůstavitele.

Dále se soud zabýval otázkou, zda dlužnice je z úvěrové smlouvy č. 99 002622971 uzavřené jejím manželem zavázána.

S přihlédnutím k době uzavření Smlouvy bude pro posouzení právního vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rozhodná právní úprava účinná do 31. prosince 2013, a to především obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.), občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) a zákon o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.).

Ve smyslu ustanovení § 143 odst. 1 občanského zákoníku platí, že společné jmění manželů tvoří: a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, a nebo jemuž, byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

Ustanovení § 145 odst. 3 občanského zákoníku určuje, že závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně.

Insolvenční soud má za to, že v předmětném případě jsou plně aplikovatelné závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku 31 Odo 677/2005, z nichž vyplývá, že splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů sjednaného jen jedním z manželů nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno.

Skutečnost, že se citované závěry promítnou i do situace, kdy věřitel požaduje úhradu takové pohledávky přihláškou do insolvenčního řízení, plyne ze závěrů usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 1 VSOL 442/2015, v němž bylo vysvětleno, že věřitel v insolvenčním

Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Danková. -4-

řízení uplatňuje uspokojení svých práv přihláškou pohledávky, a to obdobně jako žalobce v nalézacím řízení žalobou, takže závěr, že splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů plně dopadá též na uspokojování přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení.

Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že není možné, aby se věřitel v nalézacím řízení resp. v insolvenčním řízení domáhal uspokojení své pohledávky pro dlužnici, se již nezabýval tím, zda závazek z úvěrové smlouvy je závazkem ve společném jmění manželů či nikoliv, neboť uvedené by mělo význam s ohledem na výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pouze v poměrech řízení o výkon rozhodnutí či řízení exekučního. Nad rámec uvedeného soud prvního stupně podotýká, že společné jmění manželů zaniklo smrtí zůstavitele Tomáše Tanistra a dlužnice dědictví po zůstaviteli odmítla.

S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu zamítl.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož je ve věci neúspěšná žalobkyně povinna k náhradě nákladů řízení plně úspěšných žalovaných.

Účelně vynaložené náklady žalované 1) v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem a náhrady hotových výdajů, jejichž výše se určuje podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ). V dané věci žalované 1) náleží mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby (přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast na jednání před soudem).

Podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky činí tarifní hodnota ve věci-sporu o určení popřené pohledávky-částku 35 000 Kč. Odměna za zastupování dle ustanovení § 7 bodu 5. Ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a/ vyhlášky tedy činí částku Kč 2 500 za jeden úkon právní služby (celkem 7 500 Kč). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (900 Kč) jde o částku 8 400 Kč, vše navýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % celkem tedy 10 164 Kč.

Žalované 2) žádné náklady v souvislosti s předmětným řízením nevznikly, proto soud žalobkyni nezavázal k jejich úhradě.

P o u č e n í : Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Žalobci a žalovaným se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti rozsudku je odvolání přípustné. Odvolání lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku zvláštním způsobem, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Brno 6. března 2018

JUDr. Zdeňka Koníčková v.r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Veronika Danková.