30 ICm 2442/2011
30 ICm 2442/2011-169 KSBR 30 INS 4586/2011-C1

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Martinem Hejdou jako samosoudcem v insolvenčním řízení dlužníka: Alena anonymizovano , anonymizovano , bytem 691 75 Borkovany 212, o žalobě žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO 61860069, se sídlem 110 00 Praha 1, Jindřišská 24/941, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti žalovaným: 1) JUDr. Dalibor Grůza, insolvenční správce, se sídlem 693 01 Hustopeče, Mírová 1098/4, 2) Alena anonymizovano , anonymizovano , bytem 691 75 Borkovany 212, o určení pravosti popřené pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že žalobce má za žalovaným č. 2 jako dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 4586/2011 pohledávku ve výši 95.766,-Kč, přihlášenou v přihlášce pohledávky evidované jako č. 3 pod č. 1.

Zamítá se žaloba na určení, že žalobce má za žalovaným č. 2 jako dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 4586/2011 pohledávku ve výši 18.596,-Kč, přihlášenou v přihlášce pohledávky evidované jako č. 3 pod č. 3.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

V insolvenčním řízení dlužníka Aleny anonymizovano (žalovaného č. 2) vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 4586/2011 přihlásil věřitel č. 3-PROFI CREDIT Czech, a.s. (žalobce) svoji pohledávku v celkové výši 146.962,-Kč, skládající se z:

-vykonatelné pohledávky ve výši 95.766,-Kč přiznané rozhodčím nálezem vydaným dne 15.3.2010 pod č.j. Va 1-364/2010-8 rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou, Rokycanova 114, 566 01 Vysoké Mýto, vzniklé jako nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100036104 uzavřené dne 20.1.2006 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným č. 2 jako dlužníkem s příslušenstvím (přihláška pohledávky P 3-1),

-nevykonatelné pohledávky ve výši 32.600,-Kč představující nezaplacenou smluvní pokutu z Dohody o uznání dluhu č. 9100036104 uzavřené dne 4.3.2010 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným č. 2 jako dlužníkem (přihláška pohledávky P 3-2),

-vykonatelné pohledávky ve výši 18.596,-Kč přiznané rozhodčím nálezem vydaným dne 13.5.2010 pod č.j. La 2516/10-11 rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem, se sídlem nám. Republiky 53, 530 02 Pardubice, vzniklé jako nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100081484 uzavřené dne 28.11.2006 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným č. 2 jako dlužníkem s příslušenstvím (přihláška pohledávky č. 3/3).

Insolvenční správce JUDr. Dalibor Grůza (žalovaný č. 1) zařadil na přezkumné jednání konané dne 29.8.2011 pohledávku žalobce přihlášenou žalobcem pod č. 3 ve výši 146.692,-Kč jako pohledávku nevykonatelnou v celém rozsahu. Na přezkumném jednání pak žalovaný č. 1 i žalovaný č. 2 popřeli pohledávku žalobce co do pravosti v celém rozsahu. Důvodem popření přihlášených pohledávek č. P3-1 a P3-3 byla skutečnost, že rozhodčí řízení a smlouvy o úvěru jsou neplatné resp. nicotné pro rozpor s ustanoveními občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách a dobrými mravy a obě pohledávky jsou tudíž promlčené. Jako další důvod popření byla uplatněna skutečnost, že smluvní pokuty ve výši 61.002,-Kč u přihlášené pohledávky č. P3-1, ve výši 32.600,-Kč u přihlášené pohledávky č. P3-2 a ve výši 31.014,-Kč u přihlášené pohledávky č. P3-3 jsou v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách a dobrými mravy. Výše uvedené důvody popření přihlášené pohledávky žalobce byly u obou žalovaných shodné.

Žalobce se jako věřitel podanou žalobou, doručenou soudu dne 14.9.2011, domáhal určení pravosti a výše pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení žalovaného č. 2 jako dlužníka, a to ve výši 95.766,-Kč (přihlášena v přihlášce pohledávky P3-1), ve výši 32.600,-Kč (přihlášena v přihlášce pohledávky P3-2) a ve výši 18.596,-Kč (přihlášena v přihlášce pohledávky P3-3). Uvedl, že v případě vykonatelné pohledávky ve výši 95.766,-Kč (přihláška pohledávky P3-1), přiznané rozhodčím nálezem vydaným dne 15.3.2010 pod č.j. Va 1-364/2010-8 rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou, Rokycanova 114, 566 01 Vysoké Mýto, spočívající v nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100036104 uzavřené dne 20.1.2006 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným č. 2 jako dlužníkem v částce 84.743,-Kč a příslušenství tvořeným kapitalizovaným směnečným úrokem ve výši 9.423,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč, a vykonatelné pohledávky ve výši 18.596,-Kč (přihláška pohledávky P3-3), přiznané rozhodčím nálezem vydaným dne 13.5.2010 pod č.j. La 2516/10-11 rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem, se sídlem nám. Republiky 53, 530 02 Pardubice, spočívající v nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100081484 uzavřené dne 28.11.2006 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným č. 2 jako dlužníkem v částce 15.119,-Kč a příslušenství tvořeným kapitalizovaným směnečným úrokem ve výši 1.877,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč, postupoval žalovaný č. 1 jako insolvenční správce nesprávně, když tyto pohledávky zařadil na přezkumné jednání jako pohledávky nevykonatelné, ačkoliv tyto žalobce v podané přihlášce pohledávky řádně doložil pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem. Žalovaný č. 1 měl tyto pohledávky označit v seznamu pohledávek na přezkumné jednání jako vykonatelné, a jako vykonatelné je měl spolu s žalovaným č. 2 také popřít a následně se podanou žalobou domáhat určení jejich neexistence. Žalovaný č. 1 však svým postupem dostal žalobce do postavení věřitele s nevykonatelnou pohledávkou, čímž výrazně oslabil jeho procesní postavení v incidenčním sporu. Žalobce je proto přesvědčen, že obě pohledávky je třeba považovat za pohledávky vykonatelné a takto k nim také přistupovat. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že námitky obou žalovaných (uplatněné popěrné důvody) představují pro úspěšné popření vykonatelných pohledávek nepřípustné jiné právní posouzení věci, když hmotněprávní posouzení uplatněných nároků i posouzení platnosti rozhodčí doložky provedl v rozhodčím řízení rozhodce, přičemž žalovaný č. 2 měl jako dlužník možnost uplatnit své námitky v rámci rozhodčího řízení, popřípadě v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Je proto nepřípustné, aby dosavadní pasivita žalovaného č. 2 a její důsledky spočívající v existenci vykonatelných exekučních titulů byly zhojeny až v rámci řízení insolvenčního. V případě nevykonatelné pohledávky ve výši 32.600,-Kč (přihláška pohledávky P3-2) představující nezaplacenou smluvní sankci dle Dohody o uznání dluhu č. 9100036104 uzavřené dne 4.3.2010 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným č. 2 jako dlužníkem v souvislosti se Smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100036104 uzavřenou dne 20.1.2006, žalobce uvedl, že uzavřením této reagoval na dlouhodobé prodlení žalovaného č. 2 s plněním jeho povinnosti splácet úvěr poskytnutý dle původní úvěrové smlouvy. Žalovaný č. 2 se v dohodě zavázal zaplatit jím uznaný dluh do 3 pracovních dnů ode dne podpisu dohody a pro případ, že tak neučiní, byla sjednána smluvní pokuty ve výši 32.600,-Kč. V tomto případě však žalobce umožnil žalovanému č. 2 splácet jeho dluh (včetně uvedené smluvní pokuty) v 36 měsíčních splátkách po 4.528,-Kč. Za těchto podmínek nelze dospět k namítané neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, nýbrž je nutno jeho existenci považovat za legitimní projev vůle smluvních stran, neboť i žalovanými argumentovaná ochrana spotřebitele má své meze a nelze ji pojímat jako obranu lehkomyslnosti a neodpovědnosti dlužníků.

Žalovaní č. 1 a 2 ve svých vyjádřeních k podané žalobě fakticky pouze zopakovali svou argumentaci obsaženou v popěrných úkonech. Namítali tak neplatnost úvěrových smluv a v nich obsažených rozhodčích doložek a v návaznosti na ně i neplatnost vydaných rozhodčích nálezů pro rozpor s ustanoveními občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách a s dobrými mravy. S ohledem na tuto neplatnost zopakovali uplatněnou námitku promlčení nároků žalobce. Pro rozpor s ustanoveními občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách a s dobrými mravy pak považovali za neplatné i smluvní ujednání o smluvní pokutě a z nich vyplývající pohledávky.

Před zkoumáním důvodnosti incidenční žaloby je nutné zabývat se nejdříve otázkou, zda tato byla podána včasně.

Z ustanovení § 197 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Dle odst. 2 může v žalobě podle odst. 1 žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Odst. 3 pak zakotvuje, že vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odst. 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 insolvenčního zákona.

Dle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona má popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Přezkumné jednání, na které žalovaný č. 1 (insolvenční správce) zařadil pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení žalobcem jako nezajištěnou a nevykonatelnou, a na němž spolu s žalovaným č. 2 tuto co do pravosti popřeli, se uskutečnilo dne 29.8.2011. Na tomto jednání nebyl žalobce přítomen a proto insolvenční soud uložil žalovanému č. 1 jako insolvenčnímu správci povinnost, aby neprodleně po skončení přezkumného jednání písemně vyrozuměl věřitele č. 3 o popření jeho pohledávky a následně o provedeném vyrozumění podal zprávu insolvenčnímu soudu. Tuto povinnost žalovaný č. 1 splnil, když vyrozumění o popření jeho pohledávky byla žalobci doručeno dne 31.8.2011. Žaloba na určení pravosti popřené pohledávky byla soudu doručena poštou dne 14.9.2011.

Je zřejmé, že incidenční žaloba byla žalobcem podána včas, přičemž po porovnání jejího obsahu a s obsahem přihlášky pohledávky č. 3 lze konstatovat, že zároveň splňuje podmínku vyplývající z ustanovení § 198 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť je zachována totožnost skutečností uplatňovaných jako důvod vzniku této pohledávky v přihlášce pohledávky a následně v podané žalobě.

V projednávané věci vydal soud dne 27.3.2012 pod č.j.-69 (KSBR 30 INS 4586/2011-C1) rozsudek, kterým určil, že:

-žalobce má za žalovaným č. 2 jako dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 4586/2011 pohledávku ve výši 95.766,-Kč, přihlášenou v přihlášce pohledávky 3 pod č. 1,

-žalobce má za žalovaným č. 2 jako dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 4586/2011 pohledávku ve výši 32.600,-Kč, přihlášenou v přihlášce pohledávky 3 pod č. 2,

-žalobce má za žalovaným č. 2 jako dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 4586/2011 pohledávku ve výši 18.596,-Kč, přihlášenou v přihlášce pohledávky 3 pod č. 3 (výrok I.).

Spolu s tím rozhodl soud i o nákladech řízení (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní č. 1 a 2 odvolání, o kterém rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne 8.11.2012 č.j., 11 VSOL 45/2012-129 (KSBR 30 INS 4586/2011) tak, že:

-rozsudek soudu prvního stupně ve druhém odstavci výroku I. změnil tak, že žalobu, aby bylo určeno, že žalobce má za žalovaným č. 2 jako dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 4586/2011 pohledávku ve výši 32.600 Kč přihlášenou v přihlášce pohledávky 3 pod č. 2 zamítl,

-ve zbývající části výroku I. a ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

S ohledem na výše uvedená rozhodnutí je zřejmé, že předmětem dalšího řízení před soudem prvního stupně je rozhodování o dosud neskončené části podané žaloby, ve které se žalobce domáhal určení, že má za žalovaným č. 2 jako dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 4586/2011 pohledávku ve výši 95.766,-Kč, přihlášenou v přihlášce pohledávky evidované jako P3-1 a pohledávku ve výši 18.596,-Kč, přihlášenou v přihlášce pohledávky evidované jako P3-3.

Při zjišťování skutkového stavu vzal soud s ohledem na ustanovení § 120 odst. 4 o.s.ř. a § 7 odst. 1 insolvenčního zákona za svá skutková zjištění shodná tvrzení o tom, že:

-dne 20.1.2006 byla žalobcem jako věřitelem a dne 18.1.2006 žalovaným č. 2 jako dlužníkem podepsána listina označená jako Žádost o poskytnutí revolvingového úvěru/Smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100036104. Dne 23.1.2006 byl žalobcem vyhotovena podepsána listina Oznámení věřitele o schválení úvěru dlužníkovi, Smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100036104. Dne 18.1.2006 vyplnil žalovaný č. 2 blankosměnku k zajištění případných pohledávek žalobce ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100036104,

-nedílnou součástí uzavření smlouvy č. 9100036104 byly také Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFIREAL, a.s., které ve svém článku 18 nazvaném Rozhodčí doložka deklarují vůli smluvních stran založit ve sporech o nárocích přímo nebo odvozeně plynoucích z uzavřené smlouvy nebo v návaznosti na ni pravomoc rozhodce. Konkrétně ze zmiňovaného článku vyplývá, že se smluvní strany dohodly na řešení veškerých sporů a nároků přímo nebo odvozeně plynoucích z této smlouvy nebo v návaznosti na ni v jednoinstančním rozhodčím řízení dle zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, když jako rozhodci jsou určení JUDr. Josef Kunášek, advokát, JUDr. Eva Vaňková, advokát, Mgr. Marek Landsmann, advokát, nebo jiný rozhodce určený žalobcem (odst. 18.1.),

-žalobce jako věřitel č. 3 přihlásil do insolvenčního řízení na majetek žalovaného č. 2 jako dlužníka, které je u Krajského soudu v Brně vedeno pod sp. zn. KSBR 30 INS 4586/2011, pohledávku P3-1 v celkové výši 95.766,-Kč tvořenou nedoplatkem na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100036104 ve výši 84.743,-Kč a příslušenstvím spočívajícím v kapitalizovaném směnečném úroku ve výši 9.423,-Kč a náhradě nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč, a to jako pohledávku vykonatelnou na základě pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 15.3.2010 č.j. Va 1-364/2010-8 vydaného rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou,

-dne 28.11.2006 byla žalobcem jako věřitelem a žalovaným č. 2 jako dlužníkem podepsána listina označená jako Smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100081484. Dne 1.12.2006 byl žalobcem vyhotovena podepsána listina Dodatek ke Smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100081484. Dne 28.11.2006 vyplnil žalovaný č. 2 blankosměnku k zajištění případných pohledávek žalobce ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100081484,

-nedílnou součástí uzavření smlouvy č. 9100081484 byly také Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností PROFIREAL, a.s., které ve svém článku 18 nazvaném Rozhodčí doložka deklarují vůli smluvních stran založit ve sporech o nárocích přímo nebo odvozeně plynoucích z uzavřené smlouvy nebo v návaznosti na ni pravomoc rozhodce. Konkrétně ze zmiňovaného článku vyplývá, že se smluvní strany dohodly na řešení veškerých sporů a nároků přímo nebo odvozeně plynoucích z této smlouvy nebo v návaznosti na ni v jednoinstančním rozhodčím řízení dle zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, když jako rozhodci jsou určení JUDr. Josef Kunášek, advokát, JUDr. Eva Vaňková, advokát, Mgr. Marek Landsmann, advokát, nebo jiný rozhodce určený žalobcem (odst. 18.1.),

-žalobce jako věřitel č. 3 přihlásil do insolvenčního řízení na majetek žalovaného č. 2 jako dlužníka, které je u Krajského soudu v Brně vedeno pod sp. zn. KSBR 30 INS 4586/2011, pohledávku P3-3 v celkové výši 18.596,-Kč tvořenou nedoplatkem na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100081484 ve výši 15.119,-Kč a příslušenstvím spočívajícím v kapitalizovaném směnečném úroku ve výši 1.877,-Kč a náhradě nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč, a to jako pohledávku vykonatelnou na základě pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 13.5.2010 č.j. La 2516/10-11 vydaného rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem, když tato skutková zjištění jsou plně v souladu s provedenými důkazy.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že mezi žalobcem a žalovaným č. 2 vznikl ve dvou výše popsaných případech závazkový vztah, a to smlouva o úvěru. Dle názoru soudu je třeba posuzovat závazkový vztah mezi žalobcem (dodavatelem) a žalovaným č. 2 (spotřebitelem) s ohledem na status smluvních stran a datum jeho vzniku nejen dle ustanovení vztahujících se ke smlouvě o úvěru obsažených v § 497 a násl. obchodního zákoníku, nýbrž i dle právní úpravy spotřebitelského úvěru obsažené v zákoně č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., a dle úpravy spotřebitelských smluv zakotvené v § 52 a násl. občanského zákoníku.

Pro další postup v řízení bylo nezbytné vyřešit v prvé řadě otázku tvrzené vykonatelnosti žalobcem uplatněných pohledávek (viz. ustanovení § 198 odst. 3 insolvenčního zákona).

Odvolací soud v této souvislosti v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že přezkoumal závěr soudu prvního stupně o tom, že pohledávka P3-1, jakož i pohledávka P3-3, které byly do insolvenčního řízení dlužnice přihlášeny jako pohledávky vykonatelné, což žalobce doložil v souladu s ustanovením § 177 insolvenčního zákona vykonatelnými rozhodčími nálezy, měly být insolvenčním správcem přezkoumány jako pohledávky vykonatelné, a že v incidenčním řízení o určení vykonatelné pohledávky nepřísluší insolvenčnímu správci a ani dlužníku (žalovaným č. 1 a 2) vznášet námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy, a na rozdíl od soudu prvního stupně konstatuje, že námitka neplatnosti rozhodčí doložky je ve svém důsledku námitkou nedostatku pravomoci rozhodce a nikoliv námitkou dovolávající se jiného právního posouzení věci. V nalézacích řízeních, jež vedla k vydání vykonatelných rozhodčích nálezů se žalovaný č. 2 sice mohl dovolávat neplatnosti rozhodčí doložky postupem dle ustanovení § 31 zákona o rozhodčím řízení, což neučinil, přesto tato skutečnost nebrání tomu, aby námitka neplatnosti rozhodčí doložky, mající za následek nedostatek pravomoci rozhodce, byla zkoumána v incidenčním řízení. V důsledku toho se odvolací soud dále zabýval otázkou důvodnosti této námitky a konstatoval, že rozhodčí doložky sjednané v čl. dle čl. 18. odst. 18.1. smluvních ujednání ke smlouvě o revolvingovém úvěru jsou neplatné, neboť v rozhodčí doložce není sjednána možnost odvolací instance. Naopak doložka počítá s řízením pouze jednoinstančním. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1.11.2011 sp. zn. II. ÚS 2164/10.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že v dalším průběhu řízení je soud prvního stupně v souladu s ustanovení § 226 odst. 1 o.s.ř. vázán právním názorem odvolacího soudu.

V obou případech pak rozhodčí doložka nebyla součástí samotného textu smlouvy, nýbrž byla obsažena ve smluvních ujednáních žalobce, které představují všeobecné obchodní podmínky ve smyslu ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku. V této souvislosti je pak namístě připomenout závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, ze dne 11. 11. 2013. Ústavní soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu [srov. § 265 obchodního zákoníku nebo § 6 nového občanského zákoníku]. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V této souvislosti Ústavní soud upozorňuje na to, že nelze závěry Ústavního soudu interpretovat jako a priori vyloučení (příkladmo) jmenovaných podstatných ujednání ze spotřebitelských smluv obecně, nýbrž zejména jako omezení jejich uplatnění v tzv. všeobecných obchodních podmínkách. Ústavní soud nyní odhlíží od skutečnosti, že fakticky je smluvní svoboda spotřebitele při určování, které ujednání bude uvedeno ve smlouvě a které ve všeobecných podmínkách, pouze zdánlivá, neboť obě listiny ve formulářové podobě připravuje dodavatel a s ohledem na nepoměr ve vyjednávací síle dodavatele a spotřebitele je na první pohled patrné, že se spotřebitel jen stěží může domoci změny předem připravených smluvních ujednání. Z uvedeného plyne konečný závěr, který dopadá na věc stěžovatele, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu, podobně jako rozhodčí doložka, zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).

V důsledku výše uvedeného považuje soud předmětné pohledávky žalobce (P3-1 a P3-3) za pohledávky nevykonatelné, neboť rozhodčí nálezy, z nichž žalobce vykonatelnost svých pohledávek dovozoval, jsou v důsledku nedostatku pravomoci rozhodce nicotné, neboť byly vydány na základě neplatných rozhodčích doložek.

Soud tudíž následně zkoumal otázku pravosti nevykonatelných pohledávek žalobce přihlášených do insolvenčního řízení žalovaného č. 2 ve výši 95.766,-Kč (P3-1) a ve výši 18.596,-Kč (P3-3).

V případě uplatněných nároků spočívajících v přiznané náhradě nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč lze uzavřít, že s ohledem na již konstatovanou neexistenci platné rozhodčí doložky a na ni navazujícího relevantního rozhodčího nálezu, se v obou případech jedná o pohledávku neexitující a podaná žaloba na určení pravosti pohledávky je v této části nedůvodná. 2442/2011

Při jednání dne 10.12.2013 žalobce na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení uvedl, že:

-na základě smlouvy ze dne 18.1.2006 č. 9100036104 vyplatil žalobce žalovanému č. 2 dne 20.1.2006 částku 59.102,-Kč a dne 17.12.2007 částku 43.108,-Kč (jednalo se o poskytnutí dohodnutého revolvingu po 24 splátce). Žalovaný č. 2 pak zaplatil ve splátkách celkem částku 198.609,-Kč. Výše poskytnutých prostředků žalobcem a jednotlivé splátky žalovaného č. 2 jsou pak uvedeny v kartě klienta k předmětné smlouvě (P3-1),

-na základě smlouvy ze dne 28.11.2006 č. 9100081484 vyplatil žalobce žalovanému č. 2 částku 29.614,-Kč. Žalovaný č. 2 zaplatil ve splátkách celkem částku 89.134,-Kč. Výše poskytnutých prostředků žalobcem a jednotlivé splátky žalovaného č. 2 jsou pak uvedeny v kartě klienta k předmětné úvěrové smlouvě (P3-3).

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100036104 ze dne 18.1.2006 ve znění oznámení věřitele o schválení úvěru ze dne 23.1.2006 (dále jen smlouva o revolvingovém úvěru ) soud zjistil, že byl v ní sjednán revolvingový úvěr ve výši 122.004,-Kč a na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému č. 2 dne 20.1.2006 částku 59.102,-Kč, kterou měl žalovaný č. 2 splácet v 36 měsíčních splátkách po 3.389,-Kč, tj. měl zaplatit celkem částku 122.204,-Kč. Tato částka představuje jistinu úvěru ve výši 59.102,-Kč, smluvní odměnu za poskytnutí úvěru 61.002,-Kč a poplatek za uzavření smlouvy 1.900,-Kč.

Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o revolvingovém úvěru je zřejmé, že jednotlivé měsíční splátky úvěru ve výši 3.389,-Kč byly splatné vždy k 22. dni kalendářního měsíce, počínaje dnem 22.2.2006, když poslední správka měla být zaplacena dne 22.4.2011.

Ze smluvních ujednání k této smlouvě o revolvingovém úvěru soud zjistil, že dle odstavce 2.3. věřitel dá příkaz k převodu schválené výše úvěru na účet dlužníka uvedený ve smlouvě o revolvingovém úvěru v den odeslání oznámení dle čl. 2. odst. 2.2. těchto smluvních ujednání (dále den poskytnutí úvěru). Dlužník souhlasí se splněním závazku věřitele ze smlouvy o revolvingovém úvěru (poskytnutí úvěru) tímto způsobem. Podle čl. 5. odst. 5.1. za poskytnutí úvěru se dlužník zavazuje zaplatit věřiteli smluvní odměnu. Smluvní odměna bude dlužníkovi sdělena v oznámení dle čl. 2. odst. 2.2. těchto smluvních ujednání a je splatná ke dni poskytnutí úvěru. Podle čl. 6 odst. 6.1. dlužník podpisem na této smlouvě potvrdil, že v den podpisu této smlouvy vystavil a odevzdal věřiteli (jednu) vlastní blankosměnku bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního (domicilací doložky) na řad věřitele. Podle čl. 6 odst. 6.2. v případě, že je dlužníka v prodlení s placením jakéhokoliv závazku dle této smlouvy, je věřitel oprávněn vyplnit na blankosměnce částku nepřesahující celkovou dlužnou částku (včetně veškerých smluvních pokut) splatnou věřiteli na základě nebo v souvislosti s touto smlouvou, datum a místo splatnosti a domáhat se uspokojení z blankosměnky. Podle čl. 10. odst. 10.1. smluvní strany této smlouvy o revolvingovém úvěru se dohodly na započtení vzájemných nároků vyplývajících z této smlouvy o revolvingovém 2442/2011

úvěru ke dni poskytnutí úvěru, a to nároku dlužníka dle čl. 2., odst. 2.3. této smlouvy o revolvingovém úvěru oproti nároku věřitele dle čl. 5., odst. 5.1. této smlouvy o revolvingovém úvěru a dle čl. 19., odst. 2.1. této smlouvy o revolvingovém úvěru. Rozdíl bude ke dni poskytnutí úvěru uhrazen věřitelem na bankovní účet dlužníka (viz bod 2 smlouvy o revolvingovém úvěru) v souladu se zněním čl. 2., odst. 2.3. této smlouvy o revolvingovém úvěru. Podle čl. 13. odst. 13.1., v případě prodlení s úhradou splátky úvěru o více jak: a) 15 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvních pokuty ve výši 8 % z výše splátky, a dále b) 30 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 13., odst. 13.1., bod (A) úhradu smluvní pokuty ve výši 13 % z výše splátky. Podle čl. 13 odst. 13.4. v případě, že dlužník neuhradí dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo v případě, že dlužník je v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 30 dnů nebo je v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku, nebo že poruší některé ustanovení smlouvy, nebo, že kterékoliv z jeho prohlášení je nebo se stane nepravdivým, je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 13. odst. 13.1 uhrazení smluvní pokuty ve výši 50% ze schválené výše úvěru (dle čl. 2. odst. 2.1., odst. 2.2 a odst. 2.3.). Dle čl. 17. odst. 17.3., v případě, že dlužník splatí úvěr před dobou stanovenou v této smlouvě o revolvingovém úvěru, je věřitel povinen vrátit dlužníkovi část smluvní odměny za období zbývající do řádného splacení úvěru, po odečtení: a) úplaty za poměrnou část vynaložených fixních nákladů ve výši 4.000 Kč spojených s poskytnutím úvěru, b) úplaty za vynaloženou odměnu zprostředkovatele dle platných obchodních podmínek věřitele, c) úplaty za náklady spojené s předčasným splacením úvěru ve výši 1.500 Kč. Dle čl. 19. odst. 19.1., smluvní strany se dohodly, že dlužník uhradí věřiteli ke dni poskytnutí úvěru poplatek za uzavření této smlouvy o revolvingovém úvěru.

Z oznámení ze dne 27.12.2009 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného z důvodu závažného porušení smlouvy o revolvingovém úvěru, spočívajícího v neplnění splátkového kalendáře, k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru a všech smluvních pokut, tj. částky 129.800,-Kč, a to do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Dlužná částka představuje zbývající dlužné částky dle splátkového kalendáře ve výši 63.344,-Kč, smluvní pokutu dle čl. 13 odst. 13.1. smluvních ujednání ve výši 5.454,-Kč a smluvní pokutu dle čl. 13 odst. 13.4. smluvních ujedná ve výši 61.002,-Kč.

Z předložené směnky vlastní vystavené žalovaným č. 2 ke smlouvě o revolvingovém úvěru na řad žalobce dne 18.1.2006 vyplývá, že žalobce vyplnil na této směnce částku 129.800,-Kč, datum splatnosti 7.1.2010 a místo splatnosti.

Z karty klienta vyhotoveného ke smlouvě o revolvingovém úvěru žalobcem vyplývá, že kromě částky 59.102,-Kč poskytl žalobce žalovanému č. 2 dne 17.12.2007 jako dohodnutý revolving po 24 splátce částku 43.108,-Kč. Žalovaný č. 2 pak na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil v období od 15.2.2006 do 11.7.2011 ve splátkách celkem částku 198.609,-Kč. Zároveň je zřejmé k prodlení žalovaného č. 2 s úhradou splátek došlo poprvé v případě 2442/2011 splátky č. 28 splatné dne 28.5.2008 a trvalo 48 dnů. Ke dni 7.1.2010 byla žalovaným č. 2 zaplacena celkem částka 143.385,-Kč.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100081484 ze dne 28.11.2006, ve znění dodatku ke smlouvě ze dne 23.1.2006 (dále jen smlouva o revolvingovém úvěru 2 ) soud zjistil, že byl v ní sjednán revolvingový úvěr v maximální výši 62.028,-Kč a na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému č. 2 částku 29.614,-Kč, kterou měl žalovaný č. 2 splácet v 36 měsíčních splátkách po 1.423,-Kč, tj. měl zaplatit celkem částku 62.028,-Kč. Tato částka představuje jistinu úvěru ve výši 29.614,-Kč, smluvní odměnu za poskytnutí úvěru 31.014,-Kč a poplatek za uzavření smlouvy 1.400,-Kč.

Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o revolvingovém úvěru 2 je zřejmé, že jednotlivé měsíční splátky úvěru ve výši 1.723,-Kč byly splatné vždy k 22. Dni kalendářního měsíce, počínaje dnem 22.12.2006, když poslední správka měla být zaplacena dne 22.2.2010.

Ze smluvních ujednání k této smlouvě o revolvingovém úvěru 2 soud zjistil, že dle odstavce 2.6. věřitel dá příkaz k bezhotovostnímu převodu prostředků odpovídajících výši úvěru uvedeného v návrhu, přičemž oproti výši úvěru bude ke dni poskytnutí úvěru v souladu s čl. 10 odst. 10.1. smlouvy o revolvingovém úvěru započtena smluvní odměna za poskytnutí úvěru stanovená dle čl. 5 odst. 1 a poplatek za uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru stanovený dle čl. 19 odst. 19.1. na účet klienta uvedený ve smlouvě o revolvingovém úvěru, přičemž k odeslání prostředků dojde v den odeslání návrhu dodatku klientovi dle čl. 2 odst. 2.5. Klient souhlasí se splněním závazku věřitele ze smlouvy o revolvingovém úvěru (poskytnutí úvěru) tímto způsobem. V případě, že dodatek nenabude účinnosti zavazuje se klient prostředky vrátit věřiteli. Podle čl. 5. odst. 5.1. za poskytnutí úvěru se dlužník zavazuje zaplatit věřiteli smluvní odměnu. Smluvní odměna bude dlužníkovi sdělena v oznámení dle čl. 2. odst. 2.5. těchto smluvních ujednání a je splatná ke dni poskytnutí úvěru. Podle čl. 6 odst. 6.1. dlužník podpisem na této smlouvě potvrdil, že v den podpisu této smlouvy vystavil a odevzdal věřiteli (jednu) vlastní blankosměnku bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního (domicilací doložky) na řad věřitele. Podle čl. 6 odst. 6.2. v případě, že je dlužníka v prodlení s placením jakéhokoliv závazku dle této smlouvy, je věřitel oprávněn vyplnit na blankosměnce částku nepřesahující celkovou dlužnou částku (včetně veškerých smluvních pokut) splatnou věřiteli na základě nebo v souvislosti s touto smlouvou, datum a místo splatnosti a domáhat se uspokojení z blankosměnky. Podle čl. 10. odst. 10.1. smluvní strany této smlouvy o revolvingovém úvěru se dohodly na započtení vzájemných nároků vyplývajících z této smlouvy o revolvingovém úvěru ke dni poskytnutí úvěru, a to nároku dlužníka dle čl. 2., odst. 2.3. této smlouvy o revolvingovém úvěru oproti nároku věřitele dle čl. 5., odst. 5.1. této smlouvy o revolvingovém úvěru a dle čl. 19., odst. 2.1. této smlouvy o revolvingovém úvěru. Rozdíl bude ke dni poskytnutí úvěru uhrazen věřitelem na bankovní účet dlužníka (viz bod 2 smlouvy o revolvingovém úvěru) v souladu se 2442/2011

zněním čl. 2., odst. 2.3. této smlouvy o revolvingovém úvěru. Podle čl. 13. odst. 13.1., v případě prodlení s úhradou splátky úvěru o více jak: a) 15 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvních pokuty ve výši 8 % z výše splátky, a dále b) 30 dní po termínu splatnosti je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 13., odst. 13.1., bod (A) úhradu smluvní pokuty ve výši 13 % z výše splátky. Podle čl. 13 odst. 13.4 v případě, že klient neuhradí 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře nebo v případě, že klient je v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 30 dnů, nebo v případě, že klient je v prodlení s úhradou peněžitého závazku dle této smlouvy o revolvingovém úvěru, nebo v případě, že klient poruší některé z ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru, nebo v případě, než kterékoliv z prohlášení klienta uvedené v této smlouvě o revolvingovém úvěru je nebo se stane nepravdivé je věřitel oprávněn požadovat na rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 13 odst. 13.1 uhrazení smluvní pokuty lze výši 50 % z výše úvěru (výše úvěru je stanovena dle čl. 2 odst. 2.5.). Dle čl. 17. odst. 17.3, v případě, že dlužník splatí úvěr před dobou stanovenou v této smlouvě o revolvingovém úvěru, je věřitel povinen vrátit dlužníkovi část smluvní odměny za období zbývající do řádného splacení úvěru, po odečtení: a) úplaty za poměrnou část vynaložených fixních nákladů ve výši 4.000 Kč spojených s poskytnutím úvěru, b) úplaty za vynaloženou odměnu zprostředkovatele dle platných obchodních podmínek věřitele, c) úplaty za náklady spojené s předčasným splacením úvěru ve výši 1.500 Kč. Dle čl. 19. odst. 19.1. se smluvní strany dohodly, že dlužník uhradí věřiteli ke dni poskytnutí úvěru poplatek za uzavření této smlouvy o revolvingovém úvěru.

Z oznámení ze dne 22.1.2010 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného z důvodu závažného porušení smlouvy o revolvingovém úvěru 2, spočívajícího v neplnění splátkového kalendáře, k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru a všech smluvních pokut, tj. částky 37.740,-Kč, a to do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Dlužná částka představuje zbývající dlužné částky dle splátkového kalendáře ve výši 4.007,-Kč, smluvní pokutu dle čl. 13 odst. 13.1 smluvních ujednání ve výši 2.719,-Kč a smluvní pokutu dle čl. 13 odst. 13.4 smluvních ujedná ve výši 31.014,-Kč.

Z předložené směnky vlastní vystavené žalovaným č. 2 ke smlouvě o revolvingovém úvěru 2 na řad žalobce dne 28.11.2006 vyplývá, že žalobce vyplnil na této směnce částku 37.740,-Kč, datum splatnosti 4.3.2010 a místo splatnosti.

Z karty klienta vyhotoveného ke smlouvě o revolvingovém úvěru 2 žalobcem vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému č. 2 částku 29.614 Kč. Žalovaný č. 2 pak na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil v období od 2110.5.2010 ve splátkách celkem částku 89.134 Kč. Zároveň je zřejmé k prodlení žalovaného č. 2 s úhradou splátek došlo poprvé v případě splátky č. 17 splatné dne 22.4.2008 a trvalo 45 dnů. Ke dni 4.3.2010 byla žalovaným č. 2 zaplacena celkem částka 85.127,-Kč. 2442/2011

Žalobce přihlásil od insolvenčního řízení předmětné pohledávky jako směnečné pohledávky ze zajišťovacích směnek vystavených k uzavřeným smlouvám o revolvingovém úvěru, když z důvodu prodlení dlužníka s úhradou dohodnutých splátek využil svého práva vyplnit blankosměnku vystavenou žalovaným č. 2. Oba žalovaní v rámci svého popěrného úkonu namítali rozpor uzavřených smluv o revolvingovém úvěru s ustanoveními občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách a s dobrými mravy, z čehož dovozovali neplatnost uzavřených smluv pro rozpor se zákonem ve smyslu § 39 občanského zákoníku.

Z ustanovení § 51a občanského zákoníku, ve znění platném do 31.12.2009, vyplývá, že tato hlava zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv.

Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle odst. 3 spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Dle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dle odst. 2 ustanovení odst. 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Z ustanovení § 41 občanského zákoníku vyplývá, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

Soud po přezkoumání obsahu uzavřených smluv o revolvingovém úvěru optikou právní úpravy spotřebitelských smluv dospěl k závěru, že není namístě konstatovat neplatnost uzavřených smluv jako celku, nicméně je třeba podrobit tomuto posouzení některá smluvní ustanovení, a to zejména ta, jež mají svůj základ ve smluvních ujednáních žalobce.

Z předmětných pohledávek žalobce je zřejmé, že tyto se skládají ze směnečné sumy a příslušenství tvořeného směnečným úrokem a náklady rozhodčího řízení. V případě nákladů rozhodčího řízení pak soud již výše formuloval svůj závěr o neexistenci této části 2442/2011 přihlášeného pohledávky žalobce. Samotná směnečná suma v sobě zahrnuje jednak dlužné splátky dle splátkového kalendáře (tj. jistinu, odměnu za poskytnutí úvěru a poplatek za uzavření smlouvy) a smluvní pokuty dle čl. 13 smluvních ujednání.

V této souvislosti je třeba opětovně odkázat na právní závěry rozhodnutí odvolacího soudu, a to ve vztahu k institutu smluvní odměny za poskytnutí úvěru. Odvolací soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní odměně za poskytnutí úvěru považuje za neplatné podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy a s ustanovením § 56 odst. 1 občanského, neboť znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech smluvních stran. Soud prvního stupně je tímto právním názorem vázán a z tohoto důvodu je namístě závěr o neexistenci povinnosti žalovaného č. 2 jako dlužníka zaplatit žalobci jako věřiteli ve smlouvách o revolvingovém úvěru uvedenou smluvní odměnu za poskytnutí úvěru a z ní logicky plynoucí neexistence části přihlášených pohledávek představujících právě neuhrazenou smluvní odměnu za poskytnutí úvěru.

V případě požadovaných smluvních pokut je pak rozhodující, že tyto jsou upraveny nikoli v samotném textu smluv o revolvingovém úvěru, nýbrž ve smluvních ujednáních. Tato skutečnost je dle názoru soudu s ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv sama o sobě důvodem neplatnosti ujednání o smluvních pokutách obsažených v čl. 13 smluvních ujednání žalobce. Svůj právní názor opírá soud o závěr obsažené v již citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Důvodu neplatnosti smluvních ujednání upravujících právo žalobce na zaplacení smluvní pokuty, je pak neexistence pohledávky žalobce z tohoto titulu.

Žalobci tak ze smluv o revolvingovém úvěru vznikla pouze pohledávka na vrácení poskytnuté jistiny, která přestavuje částku žalovanému č. 2 skutečně vyplacenou.

S přihlédnutím k výše uvedeným závěrům o neplatnosti některých smluvních ujednání a z ní vyplývající neexistence některých částí pohledávek tvrzených žalobcem, je pro posouzení důvodností podané žaloby rozhodující, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalobce sice vyplatil žalovanému č. 2 celkem částku 102.210,-Kč, avšak ke dni splatnosti zajišťovací směnky (7.1.2010) byla žalovaným č. 2 zaplacena celkem částka 143.385,-Kč. V případě smlouvy o revolvingovém úvěry 2 byla žalobcem vyplacena částka 29.614, přičemž ke dni splatnosti zajišťovací směnky (4.3.2010) byla žalovaným č. 2 zaplacena částka 85.127,-Kč. Soud proto dospěl k závěru, že veškeré platně existující pohledávky žalobce vůči žalovanému č. 2 ze smluv o revolvingovém úvěru byly zcela uhrazeny a zanikly splněním.

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že pohledávka žalobce vůči žalovanému č. 2 ve výši 95.766,-Kč, přihlášená do insolvenčního řízení jako P3-2442/2011

1, a pohledávky ve výši 18.596,-Kč, přihlášená do insolvenčního řízení jako P3-3 neexistují a nejsou po právu. Proto soud podanou žalobu na jejich určení jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 163 insolvenčního zákona tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšným žalovaným v řízení žádné náklady nevznikly (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 insolvenčního zákona).

V Brně dne 13. prosince 2013

Mgr. Martin Hejda v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Marie Hanáková