30 ICm 2362/2014
30 ICm 2362/2014-228 KSBR 30 INS 16259/2012-C1

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Martinem Hejdou jako samosoudcem v insolvenčním řízení dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , IČO 46172092, Masarykovo nám. 97/1, 586 01 Jihlava, ve věci žalobce: MUDr. Martina anonymizovano , anonymizovano , 588 32 Příseka 26, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Širmerem, advokátem, Královský Vršek 25, 586 01 Jihlava, proti žalovanému: Mgr. Martina Kaplánková, IČO 71331328, se sídlem Divadelní 1604/8, 586 01 Jihlava, insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano , o vyloučení věci z majetkové podstaty

takto:

I. Zamítá se žaloba, aby v insolvenčním řízení dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , IČO 46172092, Masarykovo nám. 97/1, 586 1 Jihlava, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 16259/20012, byl z majetkové podstaty vyloučen osobní automobil Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48, VIN 1-551582, zapsaný do soupisu majetkové podstaty dne 22. 11. 2012 pod položkou č. 7.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2.580 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet majetkové podstaty dlužníka.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 10. 7. 2015 ve formě faxového podání, doplněnou dne 11. 7. 2015 předložením jejího originálu, se žalobce domáhal, aby z majetkové podstaty dlužníka Petra anonymizovano byl vyloučen osobní automobil Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48, VIN 1-551582, zapsaný do soupisu majetkové podstaty dne 22. 11. 2012 pod položkou č. 7. Žalobce uvedl, že byl insolvenčním správcem dlužníka (žalovaným) vyrozuměn o sepsání tohoto vozidla do majetkové podstaty přípisem, který mu byl doručen dne 11. 6. 2014. K předmětnému vozidlu uplatňuje žalobce vlastnické právo, neboť se na základě kupní smlouvy uzavřené dne 21. 11. 2008 mezi ním a Pavlem Mutlem jako prodávajícím stal jeho vlastníkem. Tuto skutečnost žalovanému také oznámil.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že byl usnesením insolvenčního soudu ze dne 9. 11. 2012 ustanoven do funkce insolvenčního správce dlužníka Petra anonymizovano , na jehož majetek byl následně usnesením ze dne 1. 2. 2013 prohlášen konkurs. V důsledku prohlášení konkursu přešlo na žalovaného oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Na základě informací z centrálního registru vozidel a prohlášení dlužníka ze dne 23. 1. 2013 byl do majetkové podstaty sepsán osobní automobil Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48, VIN 1-551582. Dne 5. 3. 2015 žalovaný zjistil, že se předmětné vozidlo nachází v místě předchozího bydliště dlužníka na adrese Stonařov 143, PSČ 588 33. Dle zjištění Policie ČR však dne 10. 3. 2015 dlužník spolu s Pavlem Mutlem toto vozidlo bez souhlasu žalovaného přemístil. Následně dlužník na výzvu žalovaného sdělil, že vozidlo prodal již dne 16. 4. 2008 Pavlu Mutlovi. Žalovaný proto následně vyzval Pavla Mutla k vydání vozidla, avšak tento mu odpověděl, že vozidlo prodal dne 21. 11. 2008 žalobci, který odmítl vozidlo vydat s poukazem na to, že je jeho vlastníkem. Žalovaný zjistil, že dlužník dne 5. 1. 2010 uzavřel jako pojistník s Českou podnikatelskou pojišťovnou, a.s. pojistnou smlouvu, jejím předmětem bylo pojištění tohoto vozidla a výslovně zde prohlásil, že vlastník vozidla je shodný s pojistníkem. Ve světle uvedených skutečností je žalovaný přesvědčen, že tvrzení o prodeji vozidla v roce 2008 jsou účelová s cílem zamezit jeho prodeji v rámci insolvenčního řízení.

Insolvenčním návrhem (č. d. A-1) doručeným insolvenčnímu soudu dne 4. 7. 2012 se věřitel, Hypoteční banka, a.s., domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl zjištěn úpadek dlužníka Petra anonymizovano a zároveň rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Insolvenční návrh byl v souladu s § 97 odst. 2 insolvenčního zákona opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která návrh podala. Insolvenční soud proto usnesením č. j. KSBR 30 INS 16259/2012-A-2 oznámil zahájení insolvenčního řízení, když účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 4. 7. 2012 v 8.58 hodin.

Usnesením ze dne 9. 11. 2012, č. j. KSBR 30 INS 16259/2012-A-15, rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a do funkce insolvenčního správce byla ustanovena Mgr. Martina Kaplánková.

Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 17. 1. 2013 (č. d. B-2) vyplývá, že insolvenční správce sepsal dne 22. 11. 2012 pod položkou č. 7 do soupisu majetkové podstaty osobní automobil Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48, rok výroby 1962.

Usnesením ze dne 1. 2. 2013, č. j. KSBR 30 INS 16259/2012-B-9, insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka tak, že na jeho majetek prohlásil konkurs.

Ze shodných tvrzení účastníků při jednání dne 26. 5. 2015 vzal soud za své skutkové zjištění, že vyrozumění o soupisu předmětného vozidla ze strany žalovaného bylo žalobci doručeno dne 10. 6. 2014 (nikoli dne 11. 6. 2014, jak žalobce tvrdil v podané žalobě) s tím, že jeho součástí bylo poučení o možnosti podání žaloby o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka u insolvenčního soudu vůči insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto vyrozumění, a o následcích zmeškání lhůty k podání takové žaloby.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané žaloby a legitimace účastníků tohoto řízení.

Podle § 224 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal.

Dle § 224 odst. 2 insolvenčního zákona musí vyrozumění podle odstavce 1 obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis.

Z ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Podle § 225 odst. 2 insolvenčního zákona musí být žaloba podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

Dle § 225 odst. 3 insolvenčního zákona platí, že nebyla-li žaloba podána včas, označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.

Podle § 42 odst. 1 o. s. ř. je podání je možno učinit písemně. Písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem.

Z ustanovení § 42 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem.

Insolvenční soud dospěl k závěru, že pokud byla žaloba podána vůči žalovanému žalobcem jako osobou, která uplatňuje vlastnické právo k věci sepsané do majetkové podstaty, u insolvenčního soudu dne 10. 7. 2014 (faxem a dne 11. 7. 2015 doplněna písemným podáním shodného znění), a to na základě vyrozumění o jejím soupisu, které bylo žalobci doručeno dne 10. 6. 2014, pak se jedná o žalobu podanou v zákonem stanovené lhůtě (poslední den této lhůty), jež směřuje proti osobě insolvenčního správce, který je v tomto sporu pasivně věcně legitimován.

Insolvenční soud tudíž následně posuzoval důvodnost podané žaloby. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 2, odst. 3 občanského zákoníku aplikoval insolvenční soud při právním posouzení níže uvedených skutečností hmotněprávní úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ).

Na základě výsledků provedeného dokazování zjistil insolvenční soud níže uvedené skutečnosti:

-Usnesení insolvenčního soudu o oznámení zahájení insolvenčního řízení ze dne 4. 7. 2012, č. j. KSBR 30 INS 16259/2012-A-2, bylo dlužníkovi doručeno dne 10. 7. 2012.

-Usnesením insolvenčního soudu ze dne 17. 7. 2012, č. j. KSBR 30 INS 16259/2012-A-2, doručeným dlužníkovi dne 27. 8. 2012, byl dlužník vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitele a předložil insolvenčnímu soudu seznam svých závazků, seznam svého majetku a seznam svých zaměstnanců. Na výzvu dlužník nereagoval.

-Usnesením ze dne 9. 11. 2012, č. j. KSBR 30 INS 16259/2012-A-15, rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka a do funkce insolvenčního správce byl ustanoven žalovaný.

-Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 17. 1. 2013 (č. d. B-2) vyplývá, že žalovaný sepsal dne 22. 11. 2012 pod položkou č. 7 do soupisu majetkové podstaty osobní automobil Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48, rok výroby 1962.

-Ze zápisu ze dne 23. 1. 2013 sepsaného žalovaným insolvenční soud zjistil, že dlužník při zjišťování svých majetkových poměrů uvedl, že je vlastníkem osobního automobilu RZ TR 09-48, když pravdivost tohoto tvrzení potvrdil svým podpisem.

-Z výpisu z registru silničních vozidel vyplývá, že dlužník je od 30. 10. 2001 v tomto registru zapsán jako vlastník osobního automobilu Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48.

-Z protokolu o schůzi věřitelů konané za účasti dlužníka a žalovaného dne 29. 1. 2013 (č. d. B-5) vyplývá, že dlužník neměl k obsahu zprávy žalovaného o stavu insolvenčního řízení, jejíž součástí byl i soupis majetkové podstaty, ve kterém bylo pod položkou č. 7 sepsáno předmětné vozidlo, žádné připomínky.

-Usnesením ze dne 1. 2. 2013, č. j. KSBR 30 INS 16259/2012-B-9, insolvenční soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

-Výzvou ze dne 18. 3. 2014, doručenou dne 21. 3. 2014, vyzval žalovaný dlužníka k vydání osobního automobilu Škoda Octavia, RZ TR 09-48, VIN 1-551582.

-Dlužník na výzvu žalovaného odpověděl tak, že od 16. 4. 2008 již vlastníkem tohoto vozidla není a připojil kupní smlouvu ze dne 16. 4. 2008 uzavřenou mezi ním a Pavlem Mutlem.

-Z kupní smlouvy datované dne 16. 4. 2008, uzavřené mezi dlužníkem jako prodávajícím a Pavlem Mutlem jako kupujícím vyplývá, že jejím předmětem byl prodej osobního automobilu Škoda Octavia, RZ TR 09-48, VIN 1-551582, za dohodnutou kupní cenu ve výši 3.500 Kč, která měla být zaplacena při podpisu smlouvy. Z obsahu smlouvy plyne, že při uzavření smlouvy převzal Pavel Mutl od dlužníka spolu s vozidlem také klíče od vozidla, originál velkého technického průkazu, osvědčení o technickém průkazu a plnou moc k přepisu vozidla na příslušném odboru dopravy.

-Na následnou výzvu žalovaného k vydání vozidla dne 27. 3. 2014 odpověděl Pavel Mutl sdělením, že od 21. 11. 2008 není vlastníkem tohoto vozidla a připojil kupní smlouvu ze dne 28. 11. 2008 uzavřenou mezi ním a žalobcem.

-Z kupní smlouvy datované dne 28. 11. 2008, uzavřené mezi Pavlem Mutlem jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím vyplývá, že jejím předmětem byl prodej osobního automobilu Škoda Octavia, RZ TR 09-48, VIN 1-551582, za dohodnutou kupní cenu ve výši 3.900 Kč, která měla být zaplacena při podpisu smlouvy. Žalobce v této smlouvě výslovně prohlásil, že si toto vozidlo dostatečně prohlédl, seznámil se s jeho technickým stavem a bere na vědomí jeho vady ve smlouvě výslovně specifikované s tím, že si je vědom skutečnosti, že vozidlo nesplňuje podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. Z obsahu smlouvy dále vyplývá, že při uzavření smlouvy převzal žalobce od Pavla Mutla spolu s vozidlem také klíče od vozidla, originál velkého technického průkazu a osvědčení o technickém průkazu. Smluvní strany pak prohlásily, že z důvodu vysoké ekologické daně bude v registru vozidel jako vlastník zapsán i nadále Petr Jurka, avšak vlastnictví vozidla přechází na žalobce jeho předáním. Shodly se dále na tom, že i nadále bude vozidlo zákonně pojištěno na jméno původního vlastníka Petra anonymizovano , avšak zákonné pojištění bude hrazeno kupujícím. V závěru smluvní strany deklarovaly, že text smlouvy přečetly a porozuměly mu, když tento vychází z jejich pravé, svobodné a omylu prosté vůle.

-Výzvou žalovaného byl žalobce vyzván k vydání předmětného vozidla dne 3. 4. 2014, když na tuto výzvu reagoval sdělením ze dne 2. 4. 2014 tak, že vozidlo koupil v listopadu 2008 od Pavla Mutla a je jeho vlastníkem.

-Z technického průkazu č. UF 363456, vydaného dne 18. 11. 2013 jako duplikát za ztracený technický průkaz, je zřejmé, že dlužník je evidován v registru silničních vozidel jako vlastník osobního automobilu Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48.

-Ze zpráv Odboru dopravy Magistrátu města Jihlavy ze dne 3. 4. 2014 a dne 26. 6. 2014 vyplývá, že jako vlastník vozidla Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48, VIN 1-551582, je od 30. 10. 2001 dosud registrován dlužník. Dne 12. 9. 2012 podal Pavel Mutl na základě plné moci udělené dlužníkem žádost o vystavení duplikátu technického průkazu a osvědčení o registraci předmětného vozidla z důvodu jejich ztráty. Duplikát technického průkazu byl tohoto dne vystaven.

-Z plné moci udělené dne 12. 9. 2012 soud zjistil, že dlužník zmocnil Pavla Mutla k zastupování při zajištění vyzvednutí duplikátů malého a velkého technického průkazu vozidla Škoda Octavia, RZ TR 09-48, na odboru dopravy.

-Z pojistné smlouvy o Autopojištění Combi Plus č. 3204941035, uzavřené dne 5. 1. 2010 mezi dlužníkem jako pojistníkem a Českou podnikatelskou pojišťovnou, a.s., Vienna Insuraence Group, jako pojistitelem soud zjistil, že jejím předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to osobního automobilu Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48, VIN 1-551582 s tím, že dlužník v této smlouvě uvedl, že vlastník i držitel vozidla je shodný s pojistníkem.

-Ze zprávy České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insuraence Group, ze dne 9. 4. 2014 k pojistné smlouvě č. 3204941035 uzavřené dne 5. 1. 2010 vyplývá, že touto smlouvou byla pojištěna odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48, VIN 1-551582, kde jako pojistník, vlastník a držitel vozidla vystupoval dlužník. Způsob placení pojistného byl sjednán složenkou a nelze tedy zjistit, kdo pojistné, které je zaplaceno do 5. 1. 2015, ve skutečnosti platil.

-Z oznámení o podezření ze spáchání trestného ze dne 17. 3. 2014 vyplývá, že žalovaný učinil toto oznámení na Policie ČR v Jihlavě s tím, že považuje kupní smlouvy ze dne 16. 4. 2008 a dne 21. 11. 2008 za účelovou snahu dlužníka vyvést vozidlo Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48, VIN 1-551582, z majetkové podstaty, neboť z ostatních skutečností zjištěných v rámci insolvenčního řízení dlužníka naopak vyplývá, že vlastníkem tohoto vozidla je i nadále dlužník.

-Z odborného vyjádření soudního znalce Ing. Pavla Prokše ze dne 27. 6. 2014, vypracovaného pro účely trestního řízení vyplývá, že obvyklá cena vozidla Škoda Octavia, RZ TR 09-48, činila ke dni 20. 11. 2008 částku 31.000 Kč a ke dni 5. 6. 2014 částku 36.000 Kč.

-Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ve věci podezřelého Petra anonymizovano , pořízeného orgány Policie ČR dne 20. 6. 2014, je zřejmé, že žalovaný v rámci trestního řízení uvedl, že na základě údajů z registru vozidel a informací od dlužníka z ledna 2013 zjistil, že dlužník je vlastníkem vozidla Škoda Octavia, RZ TR 09-48, aniž by dlužník cokoli zmínil o jeho předchozím prodeji. Kde se vozidlo nachází, však odmítl dlužník sdělit. Při pátrání po vozidle žalovaný od bývalé manželky dlužníka Adély Jurkové zjistil, že se vozidlo nachází v kůlně u domu v obci Stonařov č. 143, kde je evidován trvalý pobyt dlužníka a kde Adéla Jurková se svými dětmi bydlí. Dne 6. 3. 2014 se žalovaný na místě samém za přítomnosti Adély Jurkové přes skleněnou výplň dveří přesvědčil, že se v kůlně, ke které nebyly k dispozici klíče, nachází vozidlo světlé barvy staršího typu. Adéla Jurková v této souvislosti sdělila, že předmětné vozidlo bylo před rokem či dvěma ještě pojízdné a dlužník s ním byl na tenisovém turnaji. Dne 10. 3. 2014 Adéla Jurková žalovanému telefonicky sdělila, že dlužník s Pavlem Mutlem vozidlo odvezli a zaslala mu fotografie pořízené mobilním telefonem. Následně se k žalovanému dostavil dlužník a předložil mu kupní smlouvu ze dne 16. 4. 2008 s tím, že vozidlo prodal přes inzerát Pavlu Mutlovi, na kterého nemá telefonický kontakt.

-Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ve věci podezřelého Petra anonymizovano , pořízeného orgány Policie ČR dne 5. 6. 2014, insolvenční soud zjistil, že žalobce policejnímu orgánu uvedl, že se s dlužníkem zná již několik let a jejich vztah popsal jako něco mezi známými a kamarády. Předmětné vozidlo koupil v roce 2008 od Pavla Mutla, když podepsal smlouvu, kterou mu předložil. U podpisu smlouvy nikdo jiný přítomen nebyl. Vozidlo fyzicky neviděl, jeho vady byly popsány ve smlouvě. Klíče a doklady od vozidla převzal a následně je vrátil Pavlu Mutlovi zpět. Důvodem uzavření smlouvy byla skutečnost, že Pavel Mutl potřeboval peníze, a chápali ji jako zástavu či záruku vrácení peněz, než se jeho finanční situace zlepší. Za vozidlo zaplatil 4.000 Kč, avšak jeho převod neprovedli, neboť Pavel Mutl o něj měl pořád zájem. Pojistné z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla neplatil. Vozidlo bylo umístěno v garáži dlužníka ve Stonařově až do března 2014, kdy mu dlužník sdělil, že je potřeba vozidlo odvést. Za umístění vozidla u dlužníka nic neplatil, když vše okolo vozidla vyřizoval Pavel Mutl. Vozidlo se v době výslechu nacházelo v držení žalobce.

-Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ve věci podezřelého Petra anonymizovano , pořízeného orgány Policie ČR dne 9. 7. 2014, je zřejmé, že Pavel Mutl v rámci trestního řízení odmítl k prodeji předmětného vozidla vypovídat a vyjádřil se pouze k okolnostem jeho převozu na jaře 2014 ze Stonařova do místa bydliště žalobce, který realizoval dlužník.

-Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ve věci podezřelého Petra anonymizovano , pořízeného orgány Policie ČR dne 11. 7. 2014, insolvenční soud zjistil, že Adéla Jurková potvrdila umístění předmětného vozidla dlužníkem v zadní garáži u jejich domu ve Stonařově, a to již od počátku jejich manželství. Vozidlo bylo pojízdné a dlužník se s ním v létě před dvěma roky zúčastnil srazu veteránů na tenisových kurtech. O prodeji vozidla jí není nic známo. Na jaře 2014 jí dcera Kateřina sdělila, že dlužník odváží vozidlo pryč, s tím, že o této události byly pořízeny fotografie zachycující dlužníka a Pavla Mutla. Fotografie předala žalovanému.

-Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ve věci podezřelého Petra anonymizovano , pořízeného orgány Policie ČR dne 17. 7. 2014, soud zjistil, že dlužník odmítl ve věci vypovídat.

-Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ve věci podezřelého Petra anonymizovano , pořízeného orgány Policie ČR dne 3. 10. 2014, insolvenční soud zjistil, že Kateřina Jurková potvrdila skutečnosti uvedené její matkou týkající se odvozu předmětného vozidla dlužníkem a Pavlem Mutlem ze Stonařova.

-Z usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství police kraje Vysočina, ze dne 15. 10. 2014, č. j. KRPJ-30368-53/TČ-2014-160781, ve spojení s usnesením Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, č. j. ZT 191/2014-14, ze dne 22. 12. 2014, má soud za prokázané, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, dlužníka a Pavla Mutla jako obviněných ze spáchání přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákona a přečinu poškození věřitele dle § 222 odst. 2 písm. a) trestního zákona, jehož se měli dopustit tím, že společně úmyslně mařili a stěžovali výkon funkce žalovaného jako insolvenčního správce a úmyslně mařili uspokojení věřitelů dlužníka tím, že ve vzájemné dohodě sepsali a předložili žalovanému dvě kupní smlouvy na předmětné vozidlo, a to první ze dne 16. 4. 2008 uzavřenou mezi dlužníkem a Pavlem Mutlem a druhou ze dne 21. 11. 2008 uzavřenou mezi Pavlem Mutlem a žalobcem, když se snažili předstírat, že vozidlo, které bylo sepsáno do majetkové podstaty, bylo prodáno již v roce 2008, a s tímto vozidlem následně dne 10. 3. 2014 neoprávněně nakládali. Předmětné vozidlo bylo pro potřeby trestního řízení zajištěno.

-Z protokolu o výslechu žalobce jako obviněného před policejním orgánem dne 15. 2. 2015 vyplývá, že předmětné vozidlo koupil od svého známého Pavla Mutla na základě kupní smlouvy podepsané dne 21. 11. 2008, za částku 4.000 Kč, neboť tento potřeboval peníze. Dále bylo dohodnuto, že bude-li mít Pavel Mutl zájem a dostatek peněz na vrácení kupní ceny, bude mu vozidlo prodáno zpět. S ohledem na výši kupní ceny se žalobce o technický stav vozidla nezajímal a jeho prohlídku neprováděl, neboť Pavlu Mutlovi plně důvěřoval. Věděl, že vozidlo se nachází u dlužníka a byl přesvědčen, že skutečná hodnota vozidla je vyšší než kupní cena a proto nic neriskuje. Pavel Mutl vozidlo zpět nevykoupil a žalobce ho k vydání vozidla nevyzýval, neboť vozidlo nepotřeboval a penízu mu nechyběly. V roce 2014 byl kontaktován dlužníkem, který je rovněž jeho známým, s tím, že mu vozidlo přiveze. Vozidlo tak převzal a zaparkoval jej na dvoře svého domu v Přísece. Dále žalobce odmítl vypovídat.

-Z protokolu o výslechu dlužníka jako obviněného před policejním orgánem dne 17. 2. 2015 vyplývá, že tento využil svého práva ve věci nevypovídat.

-Z protokolu o výslechu Pavla Mutla jako obviněného před policejním orgánem ze dne 15. 2. 2015 vyplývá, že tento využil svého práva ve věci nevypovídat.

-Z obžaloby Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 11. 6. 2015, č. j. ZT 191/2014-26, je zřejmé, že na žalobce, dlužníka a Pavla Mutla jako obžalované byla dne 12. 6. 2015 u Okresního soudu v Jihlavě podána obžaloba pro spáchání přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákona a přečinu poškození věřitele dle § 222 odst. 2 písm. a) trestního zákona, jehož se měli dopustit tím, že společně úmyslně mařili a stěžovali výkon funkce žalovaného jako insolvenčního správce a úmyslně mařili uspokojení věřitelů dlužníka zde konkretizovaným jednáním.

-Z výpovědi dlužníka při jednání, konaném dne 14. 7. 2015, insolvenční soud zjistil, že s Pavlem Mutlem má dlouholetý kamarádský vztah a žalobce je rovněž jeho známý. Vozidlo Škoda Octavia RZ TR 09-48 prodal Pavlu Mutlovi kupní smlouvou ze dne 16. 4. 2008 s tím, že tento si vozidlo opraví. Kupní cena byla zaplacena a spolu s vozidlem byly předány klíče od vozidla, avšak velký nebo malý technický průkaz chyběl a Pavel Mutl si jej vyřizoval následně, k čemuž mu udělil plnou moc. Vozidlo zůstalo i nadále v místě tehdejšího bydliště dlužníka ve Stonařově. V registru vozidel nebylo vozidlo přepisováno, aby se nemusela platit daň z převodu, která byla vzhledem k ceně vozidla vysoká. Pavel Mutl si vozidlo opravoval. Vozidlo dlužník sice několikrát použil, avšak o jeho zpětnou koupi neměl zájem. O dalším prodeji vozidla byl Pavlem Mutlem informován, avšak bližší okolnosti mu známy nebyly, neboť ho nezajímaly. Smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla uzavřel, avšak pojistné si platil Pavel Mutl sám. V zápisu ze dne 23. 1. 2013, který vyplňoval žalovaný, sice předmětné vozidlo uvedl, protože byl zapsán v technickém průkazu, avšak zároveň sdělil, že vozidlo již prodal. Na schůzi věřitelů dne 29. 1. 2013 zápis vozidla do soupisu majetkové podstaty nerozporoval, neboť si na to nevzpomněl. Důvodem pro odvoz vozidla ze Stonařova, kde bylo celou dobu zaparkováno, dne 10. 3. 2014 byl jeho rozvod s manželkou, která se svým přítelem postupně vyměnili zámky u dveří. Měl proto strach, že by se do garáže k vozidlu již nemusel dostat, a proto Pavlu Mutlovi doporučil, aby si auto odvezl. V této souvislosti se dozvěděl o prodeji vozidla žalobci.

-Z výpovědi svědka Pavla Mutla vyplynulo, že získal předmětné vozidlo od dlužníka na základě kupní smlouvy ze dne 16. 4. 2008. Dohodnutou kupní cenu zaplatil a dlužník mu předal klíče od vozidla, které mělo propadlou technickou kontrolu, a chyběl mu technický průkaz. K zápisu převodu vozidla v registru vozidel mu dlužník udělil plnou moc. Když se však v roce 2012 o této možnosti informoval, zjistil, že by za přepis musel zaplatit poplatek deset tisíc korun, na který však neměl finanční prostředky a proto změnu vlastníka v registru vozidel nevyřídil. Vozidlo bylo pojištěné dlužníkem, avšak pojistné platil svědek, a pokud ho platil dlužník (jako určitou formu půjčky), pak mu peníze za pojistné později vrátil. Měl finanční problémy, které řešil i půjčkami od dlužníka, a to v řádu stokorun. Finanční těžkosti byly rovněž důvodem prodeje vozidla žalobci. Ve skutečnosti se nemělo jednat o prodej, ale spíše o zástavu za poskytnuté finanční prostředky ve výši kupní ceny, neboť si nebyl jistý, kdy bude schopen peníze vrátit. Z tohoto důvodu byla podepsána kupní smlouva ze dne 21. 11. 2008, když mezi ním a žalobcem bylo současně dohodnuto, že když bude mít peníze, vrátí kupní cenu a žalobce kupní smlouvu roztrhá, neboť žalobce ve skutečnosti o vozidlo jako takové zájem neměl. Peníze ve výši kupní ceny dostal od žalobce při podpisu smlouvy. Návrh kupní smlouvy připravil svědek. Dlužník o tom, že prodal vozidlo žalobci, věděl. Doklady a ani klíčky od vozidla žalobci nepředával, pouze mu stav vozidla popsal. Prohlídka vozidla před podpisem smlouvy se neuskutečnila, je však možné, že žalobce jednou vozidlo před podpisem smlouvy viděl, a to na tenisových kurtech. O tom, že vozidlo je registrováno na dlužníka žalobce neinformoval a neví ani o tom, že by žalobce platil pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Dlužník ho informoval, že se rozvádí, má doma problémy a je třeba vozidlo odvést ze Stonařova pryč. Proto se domluvil s žalobcem a k němu potom vozidlo s dlužníkem převezli. O prohlášení konkursu na majetek dlužníka se dozvěděl až z dopisu insolvenčního správce. O jeho finančních těžkostech sice věděl, avšak konkrétní informace neměl. Svědek rovněž potvrdil, že se zná nejen s dlužníkem, s nímž má mnoholetý přátelský vztah, ale i s žalobcem.

Zásadní otázkou, kterou insolvenční soud v projednávané věci řešil, byla tvrzená existence vlastnického práva žalobce předmětnému vozidlu, které měl tento nabýt ve smyslu ustanovení § 132 odst. 1 a § 133 odst. 1 obč. zák., a to na základě kupní smlouvy uzavřené dle § 588 a násl. obč. zák. v písemné formě dne 21. 11. 2008 s Pavlem Mutlem, který měl vlastnické právo nabýt na základě písemné kupní smlouvy uzavřené dne 16. 4. 2008 od dlužníka.

Existence svého vlastnického práva k předmětnému vozidlu prokazoval žalobce těmito kupnímu smlouvami, které je třeba s ohledem na ustanovení § 134 o. s. ř. považovat za listiny soukromé.

V rozhodnutí ze dne 9. 10. 2010, sp. zn. 22 Cdo 817/99, Nejvyšší soud ČR formuloval závěr, že u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Popírá-li vystavitel pravost listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2727/99, vyplývá, že popírá-li účastník pravost soukromé listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečnosti v listině uvedených vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky.

V rozsudku ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96, publikovaném v časopise soudní judikatura pod č. 22/97) Nejvyšší soud ČR konstatoval, že popře-li účastník pravost, resp. správnost soukromé listiny, pak platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny.

Protože žalovaný správnost předložených kupních smluv (zejména datum jejich uzavření) v průběhu řízení zpochybnil, tíží v projednávané věci povinnost prokázat pravdivost data uzavření těchto smluv žalobce, který z nich dovozuje existence svého vlastnického práva k vozidlu, jehož vyloučení z majetkové podstaty dlužníka se vůči žalovanému jako insolvenčnímu správci v tomto řízení domáhá.

Žalobce k prokázání pravdivosti předložených kupních smluv uzavřených v písemné formě, resp. správnosti data jejich uzavření uvedeného v textu smlouvy navrhl k důkazu účastnický výslech dlužníka, který jako prodávající uzavřel kupní smlouvu datovanou dne 16. 4. 2008, a výslech svědka Pavla Mutla, který byl smluvní stranou jak v případě kupní smlouvy ze dne 16. 4. 2008 (kupující), tak i kupní smlouvy datované dne 21. 11. 2008 (prodávající).

V rámci hodnocení důkazů se musel insolvenční soud zabývat otázkou důkazní síly těchto důkazů, především pak hodnověrností osob, jež při jednání soudu vypovídaly. Insolvenční soud musel vzít v úvahu, že mezi žalobcem, dlužníkem a Pavlem Mutlem existuje vzájemný vztah, když dlužníka a Pavla Mutla pojí dlouholeté přátelství, vztah s dlužníkem žalobce popsal jako něco mezi známými a kamarády a Pavel Mutl dle tvrzení samotného žalobce požívá jeho plné důvěry. Za situace, kdy jsou zároveň všichni společně obžalováni pro trestnou činnost spáchanou ve formě spolupachatelství, spočívají v úmyslném antidatování kupních smluv ze dne 16. 4. 2008 a 21. 11. 2008 ve snaze vyvést předmětné vozidlo z majetkové podstaty dlužníka, v důsledku čehož by došlo ke zkrácení uspokojení pohledávek věřitelů v insolvenčním řízení, pak je hodnověrnost těchto osob a z ní plynoucí důkazní síla jejich výpovědí podstatně snížena. K tomuto závěru přispívá i skutečnost, že jak dlužník, tak i Pavel Mutl shodně odmítli v rámci trestního řízení vypovídat, a to jak ve fázi před zahájením trestního stíhání, tak i jako obvinění.

Insolvenční soud tímto nijak jejich právo odepřít výpověď nezpochybňuje, nicméně jestliže tyto osoby následně vypovídali v tomto řízení poté, kdy se v rámci trestního řízení s projednávanou věcí velmi úzce související při prostudování trestního spisu podrobně seznámili s jeho obsahem (důkazy v něm obsaženými), jehož podstatná část byla také v tomto řízení k důkazu provedena, nelze jejich výpovědi označit za bezprostřední, spontánní a důvěryhodnou. Dlužník i Pavel Mutl tak měli i pod hrozbou sankce uložené v trestním řízení dostatek času, aby si své výpovědi předem připravili a koordinovaným postupem se společně s žalobcem pokusili možným nepříznivým následkům vyhnout nebo je alespoň minimalizovat, když jejich výpověď v tomto řízení by mohla být použita jako listinný důkaz v řízení trestním.

Popsané okolnosti vedou proto insolvenční soud k závěru, že tam, kde jsou skutečnosti vyplývající z výpovědi dlužníka a Pavla Mutla v rozporu se skutečnostmi zjištěnými z provedených objektivních listinných důkazů, je třeba jejich výpovědi považovat za nevěrohodné.

V případně Pavla Mutla, který byl vyslechnut jako svědek, insolvenční soud s ohledem na existenci rozporů mezi jeho výpovědí a skutečnostmi vyplývajícími z listinných důkazů ještě zváží podání trestního oznámení pro trestný čin křivé výpovědi, neboť svědek mohl s ohledem na probíhající soudní řízení, kde vystupoval jako obžalovaný, využít svého zákonného práva a také v této věci nevypovídat.

Za zásadní rozpor považuje insolvenční soud skutečnost, že ačkoliv dlužník a Pavel Mutl ve svých výpovědích podpořili tvrzení žalobce, že vlastnictví předmětného automobilu nabyl na základě předložených kupních smluv již v roce 2008, pak z provedených listinných důkazů (s výjimkou výpovědí samotného žalobce v trestním řízení) vyplývá skutečnost, že dlužník po celou dobu vystupoval jako vlastník tohoto vozidla a ještě dne 23. 1. 2013 existenci svého vlastnického práva při zjišťování majetkové podstaty žalovanému insolvenčnímu správci výslovně potvrdil, když i z registru vozidel vyplývá, že jako vlastník vozidla Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48, VIN 1-551582, je od 30. 10. 2001 dosud registrován dlužník.

Z obsahu kupní smlouvy ze dne 16. 4. 2008 a výpovědi dlužníka i Pavla Mutla vyplynulo, že při jejím podpisu měl Pavel Mutl převzít klíče od vozidla, doklady k vozidlu s výjimkou chybějícího technického průkazu a plnou moc k přepisu vozidla na příslušném odboru dopravy. Dlužník dále výslovně prohlásil, že vozidlo prodal a dále již o něj neměl zájem a neuvažoval o jeho zpětné koupi. Důvodem pro neprovedení změny zápisu vlastníka v registru vozidel pak měla být skutečnost, že povinný poplatek za převod byl vzhledem k ceně vozidla vysoký. V kupní smlouvě ze dne 31. 11. 2008, jejíž návrh připravil Pavel Mutl, je pak výslovně uvedeno, že z důvodu vysoké ekologické daně bude v registru vozidel jako vlastník zapsán i nadále Petr Jurka .

Podle § 4 odst. 4 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2008, se do registru silničních vozidel se zapisuje vlastník (název, sídlo a identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu podnikatele; jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého nebo povoleného pobytu, popřípadě adresa místa pobytu při udělení azylu, jde-li o fyzickou osobu).

Z ustavení § 11 odst. 1 tohoto zákona vyplývá, že vlastník registrovaného silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, zástavní věřitel a další osoby, jichž se zápis v registru silničních vozidel týká, jsou povinni požádat příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o provedení zápisu změn údajů zapisovaných v registru silničních vozidel.

Dle § 12 odst. 1 tohoto zákona žádost o zápis změn údajů zapisovaných do registru silničních vozidel jsou osoby uvedené v § 11 povinny podat do 10 pracovních dnů od vzniku skutečnosti, která zakládá změnu zapisovaného údaje.

Z výše uvedeného je zřejmé, že bylo zákonnou povinností dlužníka podat po uzavření kupní smlouvy ve stanovené lhůtě žádost o změnu zápisu vlastníka vozidla v registru vozidel, a dlužník si byl této povinnosti vědom, když k provedení tohoto úkonu zmocnil Pavla Mutla, který měl být novým vlastníkem. Byť je provedení změny zápisu vlastníka v registru vozidel pouze evidenčním úkonem nemajícím na případný přechod vlastnického práva k vozidlu žádný vliv, je s podivem, že dlužník ani Pavel Mutl tuto změnu neprovedli, byť se k ní dle jejich vlastních tvrzení přepravovali. Důvodem měla být vysoká ekologická daň , kterou by bylo třeba při provedení změny zápisu vlastníka učinit.

Tzv. ekologická daň, přesněji řečeno poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků, však byl zaveden až zákonem č. 383/2008 Sb., kterým došlo mimo jiné ke změně zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, který byl publikován ve Sbírce zákonů 20. 10. 2008 a účinnosti nabyl dne 1. 1. 2009.

Z ustanovení § 37e odst. 1 zákona o odpadech, ve znění účinném do 1. 1. 2009, vyplývá, že žadatel o registraci použitého vybraného vozidla do registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu je povinen zaplatit poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků. Poplatek se platí při první registraci použitého vybraného vozidla v České republice. Pokud je již vozidlo v České republice registrováno, platí se poplatek při první přeregistraci vozidla.

Dle § 37e odst. 2 tohoto zákona je poplatek podle odstavce 1 stanoven podle plnění mezních hodnot emisí ve výfukových plynech v souladu s právními předpisy Evropských společenství ve výši a) 3 000 Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 2, b) 5 000 Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 1, c) 10 000 Kč v případě nesplnění mezních hodnot emisí podle písmene a) nebo b). Poplatek se neplatí u vozidel, která splňují minimálně mezní hodnoty emisí EURO 3.

Podle § 37e odst. 3 tohoto zákona se stupeň plnění příslušné emisní úrovně pro účely stanovení poplatku podle odstavce 2 prokazuje zápisem v osvědčení o registraci vozidla.

Z výpovědi samotného Pavla Mutla vyplynulo, že se o podmínkách změny zápisu vlastníka v registru vozidel informoval až v roce 2012, kdy zjistil, že by za přepis musel zaplatit 10.000 Kč, na který však neměl finanční prostředky a proto změnu vlastníka v registru vozidel nevyřídil. Toto tvrzení je v souladu se skutečnostmi zjištěnými od dopravního odboru Magistrátu města Jihlavy, který uvedl a doložil, že dne 12. 9. 2012 podal Pavel Mutl na základě plné moci udělené dlužníkem ze dne 12. 9. 20012 žádost o vystavení duplikátu technického průkazu a osvědčení o registraci předmětného vozidla z důvodu jejich ztráty, přičemž duplikát technického průkazu byl tohoto dne vystaven. Nicméně však odporuje Pavlem Mutlem připravenému textu kupní smlouvy, jež měla být uzavřena s žalobcem dne 21. 11. 2008, kde je povinnost zaplatit tento poplatek uvedena jako důvod, proč měl být v registru vozidel jako vlastník předmětného vozidla i nadále zapsán dlužník.

Ačkoli měl mít Pavel Mutl dle textu kupní smlouvy datované dne 21. 11. 2008 vědomost o právní úpravě zavádějící od 1. 1. 2009 ve vztahu k předmětnému vozidlu povinnost zaplatit při jeho přeregistraci (změně zápisu vlastníka do registru vozidel) poplatek ve výši 10.000 Kč, pak v roce 2008, kdy tato povinnost ještě neexistovala, žádost o změnu zápisu vlastníka v registru vozidel na základě kupní smlouvy uzavřené dne 16. 4. 2008 nepodal, přestože mu k tomuto úkonu měla být při podpisu smlouvy dlužníkem udělena plná moc. Takové jednání by i s ohledem na kupní cenu předmětného vozidla ve výši 3.500 Kč a deklarovanou nedobrou finanční situaci Pavla Mutla bylo naprosto iracionální, nepochopitelné a nesmyslné.

V roce 2010 pak dlužník, přestože již téměř dva roky neměl být vlastníkem předmětného vozidla, uzavřel s pojišťovnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla, ačkoliv dle právní úpravy obsažené v zákoně č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v tehdy platném znění, nebyla možnost uzavření smlouvy vázána na osobu, která je v registru vozidel zapsána jako vlastník, a jako pojistník tak mohl vystupovat i Pavel Mutl. V této smlouvě pak dlužník přímo označil, že je vlastníkem a držitelem předmětného vozidla.

Dle sdělení bývalé manželky dlužníka pak sám dlužník vozidlo užíval ještě v roce 2012.

Sporná nebyla skutečnost, že až do 10. 3. 2014 se předmětné vozidlo nacházelo v držení dlužníka, který tohoto dne vozidlo ve spolupráci s Pavlem Mutlem odvezl do místa bydliště žalobce. Učinil tak tedy bezprostředně poté, kdy žalovaný svým šetřením zjistil, kde se vozidlo nachází, což mu dlužník odmítal sdělit.

Insolvenční soud také připomíná ničím neodůvodněný řádový rozdíl mezi kupními cenami (3.500 Kč, resp. 3.900 Kč) a obvyklou cenou předmětného vozidla, která dle odborného vyjádření činila v roce 2008 částku 31.000 Kč.

Jestliže dlužník, Pavel Mutl a ostatně i sám žalobce v uzavřených kupních smlouvách, v pojistné smlouvě či v protokolu o zjišťování majetku uváděli okolnosti, které dle jejich nynějších vyjádřeních neodpovídají skutečnosti, pak zde není žádný důvod pro to, aby insolvenční soud z důvodů již výše popsaných dospěl na základě výpovědí dlužníka a Pavla Mutla k závěru, že předložené písemné kupní smlouvy byly skutečně uzavřeny dne 16. 4. 2008 a 21. 11. 2008, jak tvrdí žalobce.

Naopak na základě shora uvedených skutečností je dle názoru insolvenčního soudu jednoznačné, že dlužník a Pavel Mutl začali za součinnosti žalobce (s ohledem na svůj již popsaný vzájemný vztah) řešit otázku možného prodeje předmětného vozidla nejdříve v září roku 2012, tedy poté, kdy dlužníkovi bylo v červenci 2012 doručeno oznámení insolvenčního soudu o zahájení jeho insolvenčního řízení a v srpnu 2012 výzva k podání vyjádření k insolvenčnímu návrhu a předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců, když jejich snahou bylo vyvést toto vozidlo z majetku dlužníka a vyhnout se tak jeho možnému prodeji při zpeněžování majetkové podstaty v rámci probíhajícího insolvenčního řízení. Z tohoto důvodu pak z jejich strany došlo k vyhotovení kupních smluv, jejichž předmětem byl prodej vozidla, které byly zpětně datovány dnem 16. 4. 2008 a 21. 11. 2008. Tyto smlouvy byly ve skutečnosti vyhotoveny, podepsány a žalovanému insolvenčnímu správci předloženy až poté, kdy byl na majetek dlužníka s účinky ke dni 1. 2. 2013 prohlášen konkurs. Takové jednání je pak třeba považovat za jednání nejen nemravné, ale i protiprávní.

Předložené písemné kupní smlouvy, jež mají prokazovat tvrzené vlastnické právo žalobce k předmětnému vozidlu, považuje insolvenční soud za neplatné minimálně dle § 39 za použití § 3 odst. 1 obč. zák. a s odkazem na ustanovení § 229 odst. 1, odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona, dle kterého přešlo dispoziční oprávnění k majetku dlužníka na žalovaného insolvenčního správce, a dlužník tak nebyl oprávněn (i pokud pomineme další omezení uložená mu insolvenčním zákonem) vlastnické právo k vozidlu jako majetku náležícímu a sepsanému do majetkové podstaty na třetí osoby převést. Vlastníkem předmětného vozidla je tedy i nadále dlužník a jde o majetek náležící do majetkové podstaty dle § 205 odst. 2 insolvenčního zákona.

Nad rámec uvedených závěrů insolvenční soud doplňuje, že v případě kupní smlouvy datované dne 21. 11. 2008, kde jako prodávající vystupuje Pavel Mutl a jako kupující žalobce, by i v případě její platnosti (kdyby došlo k jejímu uzavření skutečně v ní uvedeného dne) bylo s ohledem na vyjádření Pavla Mutla i žalobce (v protokolu o podání vysvětlení) namístě mít pochybnost, zda vůbec byla dána vůle žalobce předmětné vozidlo koupit, když o vozidlo nejevil ve skutečnosti žádný zájem ani v rámci tvrzeného prodeje (v rozporu s textem smlouvy nebyla provedena prohlídka vozidla, nebylo předáno vozidlo ani doklady a klíče od vozidla) a ani po údajném nabytí vlastnického práva k němu (v rozporu se smlouvou neplatil žalobce pojistné a více než pět let se o vozidlo, které nebylo v jeho držení, vůbec nezajímal). Dále by bylo namístě posoudit, zda ve skutečnosti nejde o zákonem (obč. zák.) zapovězenou propadnou zástavu, neboť se mělo jednat o faktické zajištění vrácení půjčky, kterou měl žalobce Pavlu Mutlovi poskytnout.

Insolvenční soud s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že žalobce tvrzené vlastnické právo k osobnímu automobilu Škoda Octavia Tudor, RZ TR 09-48, VIN 1-551582, zapsanému do soupisu majetkové podstaty dne 22. 11. 2012 pod položkou č. 7, neprokázal a žaloba na jeho vyloučení z majetkové podstaty dlužníka je tudíž nedůvodná. Insolvenční soud proto podanou žalobu zamítl (výrok I.).

Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným rozhodl insolvenční soud o nákladech řízení s odkazem na ustanovení § 163 insolvenčního zákona a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že věci úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k bránění svého práva proti žalobci. Náklady žalovaného ve výši 2.580 Kč včetně daně z přidané hodnoty spočívají v cestovních náhradách za cestu žalovaného osobním automobilem k jednání soudu dne 26. 5. 2015 a 14. 7. 2015 na trase Jihlava-Brno (190 km), jejichž výše je určena dle vyhlášky č. 328/2014 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, za použití údajů z předloženého technického průkazu použitého vozidla (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 insolvenčního zákona).

V Brně dne 17. 7. 2015

Mgr. Martin Hejda v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Marie Hanáková