30 ICm 2222/2015
30 ICm 2222/2015-115 KSBR 30 INS 29384/2014-C1

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Martinem Hejdou jako samosoudcem v insolvenčním řízení dlužníka Lubomíra Fialy, narozeného anonymizovano , bytem Husova 5, 602 00 Brno, ve věci žalobce T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 649949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, 149 00 Praha 4, proti žalovanému Mgr. Bohdaně Šocové, IČO 73117170, se sídlem Gajdošova 7, 615 00 Brno, insolvenčnímu správci dlužníka, o určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že žalobce jako věřitel č. 5 má v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 29384/2014 vůči dlužníkovi Lubomíru anonymizovano , anonymizovano , pohledávku ve výši 34.468,89 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení pod č. 5 a popřenou žalovaným jako insolvenčním správcem na přezkumném jednání dne 5. 5. 2015.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení (č. d. A-1) doručeným insolvenčnímu soudu dne 30. 10. 2014 se dlužník Lubomír Fiala domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl zjištěn jeho úpadek a povoleno jeho řešení oddlužením. Insolvenční návrh byl v souladu s § 97 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (dále insolvenční zákon ) opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která návrh podala. Insolvenční soud proto usnesením č. j. KSBR 30 INS 29384/2014-A-2 oznámil isir.justi ce.cz KSBR 30 INS 29384/2014-C1 zahájení insolvenčního řízení, když účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 30. 10. 2014 v 11,32 hodin.

Usnesením ze dne 3. 3. 2015, č. j. KSBR 30 INS 29384/2014-A-12, rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka, povolil jeho oddlužení, ustanovil do funkce insolvenčního správce Mgr. Bohdanu Šocovou, vyzval věřitele, kteří doposud své pohledávky vůči dlužníkovi do insolvenčního řízení nepřihlásili, aby tak učinili nejpozději do 30 dnů od okamžiku zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku a na 5. 5. 2016 nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů.

Do insolvenčním řízení dlužníka přihlásil podáním ze dne 16. 3. 2015 jako věřitel č. 5 svoji pohledávku žalobce, společnost T-Mobile Czech Republic a.s., a to ve výši 46.232,20 Kč. Přihlášená pohledávka se skládala se z dílčí pohledávky č. 1 představující jistinu ve výši 10.537 Kč s právním důvodem vzniku poskytování telekomunikačních služeb na základě účastnických smluv dle vyúčtování, smluvní pokuty za prodlení s úhradou faktur a příslušenství ve výši 2.659,70 Kč představující úrok z prodlení. Dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena v celkové výši 33.035,50 Kč a skládala se z jistiny ve výši 27.782 Kč s právním důvodem vzniku smluvní pokuta a příslušenství představující úrok z prodlení ve výši 5.235,50 Kč. Přihláška pohledávka žalobce je evidována pod pořadovým číslem 5.

Z protokolu o přezkumném jednání (č. d. B-3) a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek po přezkumném jednání (č. d. B-4) vyplývá, že na přezkumném jednání konaném dne 5. 5. 2016 byla nevykonatelná pohledávka žalobce ve výši 46.232,20 Kč popřena žalovaným insolvenčním správcem co do pravosti a výše v částce 34.486,89 Kč (část dílčí pohledávky č. 1 ve výši 1.433,39 Kč a dílčí pohledávka č. 2) a ve zbývající části ve výši 11.763,31 Kč byla zjištěna. Popřené pohledávky představovali nároky z titulu smluvní pokuty a jako důvod jejich popření insolvenční správce uvedl, že smluvní pokuta nebyla mezi smluvními stranami platně sjednána, neboť toto ujednání není obsaženo v samotné spotřebitelské smlouvě, nýbrž ve všeobecných obchodních podmínkách žalobce.

Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl na přezkumném jednání přítomen, uložil insolvenční soud insolvenčnímu správci povinnost vyrozumět nepřítomného věřitele o popření jeho nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem a dlužníkem.

Z vyrozumění věřitele o popření jeho nevykonatelné pohledávky ze dne 7. 5. 2015 (č. d. B-5) vyplývá, že žalobce byl insolvenčním správce poučen dle § 198 insolvenčního zákona o tom, že může uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání, přičemž tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění, s tím, že žalobu je třeba podat proti insolvenčnímu správci. Dle připojené doručenky bylo žalobci vyrozumění doručeno dne 12. 5. 2015.

Usnesením insolvenčního soudu ze dne 18. 12. 2015, č. j. KSBR 30 INS 29384/2014-B-16, bylo rozhodnuto o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

Žalobce se jako věřitel žalobou, doručenou soudu dne 4. 6. 2015, podanou proti insolvenčnímu správci jako žalovanému domáhal určení pravosti a výše pohledávky KSBR 30 INS 29384/2014-C1 přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka v popřené výši 34.486,89 Kč, jež je evidována pod pořadovým číslem 5.

Neboť žaloba na určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky byla žalobcem podána v zákonné lhůtě, zkoumal soud následně otázku legitimace účastníků v tomto řízení.

Podle § 7 insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu4) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Dle § 16 odst. 1 insolvenčního zákona jsou účastníky řízení v incidenčních sporech žalobce a žalovaný, není-li dále stanoveno jinak.

Z ustanovení § 192 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že popřít pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé.

Podle § 198 insolvenčního zákona mohou věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Z výše uvedeného vyplývá, že v projednávané věci je dána věcná legitimace jak na straně žalujícího věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla na přezkumném jednání zjištěna, tak i na straně žalovaného insolvenčního správce, který předmětnou pohledávku popřel.

Při zjišťování skutkového stavu vycházel insolvenční soud v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 o. s. ř. z toho, že mezi účastníky je sporná toliko otázka posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě obsažená ve všeobecných obchodních podmínkách žalobce, o které žalobce opírá existenci své pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka, jež byla žalovaným insolvenčním správcem na přezkumném jednání popřena.

Níže uvedené skutkové okolnosti týkající se vzniku a existence závazkového vztahu mezi žalobcem a dlužníkem popsané v přihlášce pohledávky a v podané žalobě byly mezi účastníky nesporné, přičemž odpovídají zjištěním učiněným insolvenčním soudem na základě výsledků provedeného dokazování.

Dne 19. 5. 2011 uzavřeli žalobce s dlužníkem označeným ve smlouvě jménem, příjmením, adresou a číslem občanského průkazu objednávku služeb-účastnickou smlouvu č. 14085203 Bylo sjednáno, že se vztah mezi stranami založený účastnickou smlouvou bude řídit obchodním zákoníkem. Součástí smlouvy byly mimo jiné také všeobecné obchodní podmínky pro spotřebitele, podmínky zvoleného tarifu a ceník služeb. Ve smlouvě bylo uvedeno, že si zájemce (dlužník) a žalobce pro případ porušení povinností vyplývajících ze smlouvy sjednávají smluvní pokuty, které jsou uvedeny ve všeobecných podmínkách žalobce pro spotřebitele, ceníku služeb nebo v dalších obchodních podmínkách, které jsou součástí KSBR 30 INS 29384/2014-C1

účastnické smlouvy (zjištěno z objednávky služeb-účastnické smlouvy ze dne 19. 5. 2011 č. 14085203).

V bodu 8. 1. všeobecných podmínkách žalobce pro spotřebitele bylo sjednáno, že v případě prodlení účastníka s úhradou vyúčtování je žalobce oprávněn účastníkovi účtovat smluvní pokuty za podmínek a ve výši uvedené v ceníku služeb. V bodě 8. 2. pak bylo sjednáno, že nezaplatí-li účastník 3 po sobě jdoucí vyúčtování nebo je-li v prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého plnění déle než 90 dnů, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy (zjištěno ze všeobecných podmínek žalobce pro spotřebitele platných a účinných ke dni 1. 5. 2011).

Smluvní pokuta za prodlení s úhradou delší než 1 den činila 150 Kč a smluvní pokuta za prodlení delší než 21 dní činila 1.000 Kč (zjištěno z ceníku tarifů a služeb platný k 1. 5. 2011).

Žalobce dlužníkovi ve vyúčtování č. 2780703211 ze dne 5. 8. 2011 s odkazem na bod 8. 1. všeobecných podmínek žalobce pro spotřebitele vyúčtoval za období od 6. 7.-5. 8. 2011 smluvní pokutu ve výši 1.150 Kč (zjištěno z vyúčtování služeb č. 2780703211 ze dne 15. 8. 2011).

Žalobce dlužníkovi vyúčtoval frakturou č. 9312016393 ze dne 4. 6. 2012 s odkazem na bod 8. 2. všeobecných podmínek žalobce pro spotřebitele za období od 12. 7. 2011 do 19. 5. 2013 smluvní pokutu ve výši rovné součtu měsíčních paušálů splatných do konce sjednané doby trvání účastnické smlouvy, odpovídající částce 27.782 Kč (zjištěno z vyúčtování smluvní pokuty č. 9312016393 ze dne 4. 6. 2012).

Při právním posouzení zjištěného skutkové stavu insolvenční soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 o. z., dle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

Předmětná účastnická smlouva č. 14085203 byla mezi žalobcem a dlužníkem uzavřena dne 28. 11. 2011 bude proto posuzována dle právní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,obč. zák. ), a v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,obch. zák. ).

Mezi smluvními stranami bylo sjednáno, že se jejich vztah založený smlouvou bude řídit obchodním zákoníkem, přičemž není pochyb o tom, že žalobce uzavřel předmětnou smlouvu v postavení podnikatele a dlužník v postavení spotřebitele. Předmětná účastnická smlouva je tedy spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ustanovení § 51a a násl. obč. zák.

Podle ustanovení § 262 odst. 1 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. KSBR 30 INS 29384/2014-C1

Podle ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Z výše uvedených ustanovení plyne, že i v případě volby režimu obchodního zákoníku je třeba na smluvní vztah vždy použít ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, pokud to je ku prospěchu té smluvní strany, která není podnikatelem.

Podle ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Podle ustanovení § 544 odst. 2 obč. zák. lze smluvní pokutu sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 formuloval jednoznačný a obecně platný závěr týkající se ujednání o smluvní pokutě v rámci spotřebitelských smluv (s výjimkou specifických případů, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim), kdy konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, na kterou spotřebitel připojil svůj podpis.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

V daném případě sice bylo již ve smlouvě o poskytování služeb uvedeno, že si smluvní strany sjednávají pro případ porušení povinností ze smlouvy smluvní pokuty. Nicméně v předmětné smlouvě nebyla stanovena výše smluvních pokut ani způsob jejich výpočtu. Z pohledu naplnění zákonných obsahových náležitostí ujednání o smluvní pokutě proto nelze tvrdit, že smluvní pokuta byla sjednána již ve smlouvě samotné. Žalobce totiž ve smlouvě toliko odkázal na všeobecné podmínky pro spotřebitele, ceník služeb a další obchodní podmínky. Všeobecné podmínky pro spotřebitele v bodu 8. 1. odkazovaly při výpočtu smluvní pokuty dále na ceník služeb. Všeobecné podmínky a ceník služeb pak nebyly dlužníkem ani osobou oprávněnou za žalobce jednat podepsány. KSBR 30 INS 29384/2014-C1

Smluvní pokuty sjednané v účastnické smlouvě jsou proto absolutně neplatné dle § 39 obč. zák., neboť ve smlouvě samotné nebyla jasně a určitě sjednána jejich výše ani způsob výpočtu. Odkaz na všeobecné podmínky, ceník služeb a další obchodní podmínky není s ohledem na charakter uzavřené smlouvy jako smlouvy spotřebitelské přípustný, i když bylo ve smlouvě uvedeno, že tyto jsou součástí smlouvy (speciální právní úprava spotřebitelských smluv má přednost před obecnou úpravou obchodních podmínek obsaženou v obchodním zákoníku).

Samotné všeobecné podmínky pro spotřebitele nejsou v bodě 8. 1. pokud jde o určení výše smluvní pokuty určité, neboť odkazují dále na ceník služeb žalobce. Takové určení smluvních pokut je pro spotřebitele komplikované, nepřehledné a zmatečné. Není v silách spotřebitele, aby si při uzavírání běžných smluv, jimiž smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb tohoto typu nepochybně jsou, prostudoval obsáhlé všeobecné podmínky pro spotřebitele, ceník služeb a další obchodní podmínky. K danému je třeba poukázat rovněž na to, že předmětná smlouva a na ně navazující ujednání byly vyhotoveny výlučně žalobcem a dlužník neměl možnost smluvní ujednání jakkoliv měnit.

Soud pro úplnost dodává, že na právní posouzení věci nemůže mít vliv skutečnost, že dlužník pohledávky žalobce uznal (nepopřel) a ani to, že nález Ústavního soudu byl vydán až po uzavření předmětné smlouvy. Ujednání o smluvních pokutách bylo od počátku neplatné pro rozpor se zákonem, který byl platný a účinný již v době uzavření předmětné smlouvy.

S ohledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl insolvenční soud k závěru, že podaná žaloba na určení, že žalobce jako věřitel č. 5 má v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 29384/2014 vůči dlužníkovi Lubomíru anonymizovano pohledávku ve výši 34.468,89 Kč není důvodná, neboť smluvní ujednání, o které žalobce existenci své pohledávky opíral, je pro rozpor se zákonem absolutně neplatné a předmětná pohledávka tak vůbec nevznikla. Insolvenční soud tudíž podanou žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

O nákladech řízení rozhodl insolvenční soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 163 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že se žalovaný, který měl ve věci plný úspěch práva na náhradu nákladů řízení podáním ze dne 5. 9. 2016 (č. l. 112) vzdal, rozhodl soud o tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 insolvenčního zákona).

V Brně dne 2. 9. 2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Martin Hejda, v.r. Veronika Danková soudce