30 ICm 1880/2013
30 ICm 1880/2013-147 KSBR 30 INS 11234/2012-C1

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Martinem Hejdou jako samosoudcem v insolvenčním řízení dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , Metlov 554, 763 62 Tlumačov, ve věci žalobce: Ing. Jiří Skopalík, Podlesí 5407, 760 05 Zlín, insolvenční správce dlužníka, zastoupeného Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, Veselská 710, 687 24 Uherský Ostroh, proti žalovanému: Mgr. Allan anonymizovano , anonymizovano , Jana Lucemburského 229, 686 01 Uherské Hradiště, zastoupenému Mgr. Jiřím Táborským, advokátem, Horní 32, 639 00 Brno, o popření pravosti pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že žalovaný Mgr. Alan anonymizovano , anonymizovano , Jana Lucemburského 229, 686 01 Uherské Hradiště, nemá jako věřitel v insolvenčním řízením dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , Metlov 554, 763 02 Tlumačov, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 11234/2012, vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 6.654.260,-Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení pod pořadovým číslem 2.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 27. 5. 2013 se žalobce jako insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano domáhal vydání rozsudku, kterým by insolvenční soudu určil, že žalovaný nemá jako věřitel v insolvenčním řízením vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 11234/2012 vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 6.654.260 Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení pod pořadovým číslem 2. Podanou žalobu odůvodnil tím, že pohledávka z titulu náhrady škody přiznaná pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 1. 2007 č. j. 3 T 229/2005-206 ve výši 4.100.000 Kč společnosti Fuchs Europlastics s.r.o. vůči dlužníkovi sice vznikla, avšak žalovaný ohledně této nikdy do práv věřitele nevstoupil. Důvodem je skutečnost, že smlouva o postoupení předmětné pohledávky uzavřená dne 13. 7. 2007 mezi JUDr. Marií Arnoštovou, správkyní konkursní podstaty úpadce Fuchs Europlastics s.r.o. jako postupitelem a Miroslavem anonymizovano jako postupníkem je absolutně neplatná z důvodu absence předchozího souhlasu konkursního soudu se zpeněžením majetku mimo dražbu. Nedošlo-li k platnému postoupení pohledávky na Miroslava Němce, pak je vyloučeno, aby tato pohledávky byla následně na základě smluv o postoupení pohledávky ze dne 22. 8. 2007 a 7. 4. 2008 postoupena žalovanému, který ji jako věřitel do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil.

Žalovaný ve svých vyjádřeních k podané žalobě uvedl, že smlouva o postoupení předmětné pohledávky uzavřená dne 13. 7. 2007 splňovala požadavky, které konkursní soud následně v rozhodnutí udělujícím souhlas s jejím zpeněžením mimo dražbu stanovil. Není proto důvod považovat uzavřenou smlouvu o postoupení pohledávky za neplatnou, neboť není vyloučeno, aby souhlas konkursního soudu s tímto způsobem zpeněžení byl udělen následně. Dále žalovaný namítal, že žalobce jako insolvenční správce nemůže v tomto případě s úspěchem jeho pohledávku popřít, neboť mu námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky vůbec nepřísluší, a to z důvodu, že správce konkursní podstaty postoupení pohledávky na Miroslava Němce dlužníkovi oznámil.

Insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení (č. d. A-1) doručeným insolvenčnímu soudu dne 10. 5. 2012 se dlužník Petr Bouda domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl zjištěn jeho úpadek a zároveň rozhodnuto o povolení oddlužení. Insolvenční návrh byl v souladu s § 97 odst. 2 insolvenčního zákona opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která návrh podala. Insolvenční soud proto usnesením č. j. KSBR 30 INS 11234/2012-A-2 oznámil zahájení insolvenčního řízení, když účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 10. 5. 2012 v 10.02 hodin. Spolu s tím vyzval věřitele dlužníka, aby v rámci insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky.

Dne 2. 8. 2012 byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška pohledávky věřitele Mgr. Allana anonymizovano (žalovaného). Přihlášena byla pohledávka ve výši 4.100.000 Kč, a to jako pohledávka vykonatelná dle pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 1. 2007 č. j. 3 T 229/2005-206. Přihlášená pohledávka se skládala pouze z jistiny a byla evidována pod č. 2 (P2-1).

Usnesením ze dne 18. 2. 2013 č. j. KSBR 30 INS 11234/2012-A-17 rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka, zamítl jeho návrh na povolení oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Do funkce insolvenčního správce byl ustanoven Ing. Jiří Skopalík. Současně insolvenční soud vyzval věřitele, kteří tak doposud neučinili, aby ve lhůtě 30 dnů přihlásili své pohledávky vůči dlužníkovi, a na 30. 4. 2013 nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů.

Podáním ze dne 19. 3. 2013 rozšířil žalovaný přihlášku své pohledávky o úroky z prodlení z již přihlášené jistiny ve výši 2.554.260 Kč (P2-2). Pohledávka přihlášená žalovaným tak činila celkem částku 6.654.260 Kč.

Insolvenční správce předložil insolvenčnímu soudu dne 22. 4. 2013 seznam přihlášených pohledávek pro přezkumné jednání (č. d. B-1), kdy na přezkumné jednání zařadil i přihlášku pohledávky žalovaného (P2) ve výši 6.654.260 Kč, a to jako pohledávku vykonatelnou.

Na přezkumném jednání konaném dne 30. 4. 2013 (č. d. B-3) popřel insolvenční správce pohledávku žalovaného co do pravosti v celém rozsahu.

Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek po přezkumné jednání ze dne 30. 4. 2013 (č. d. B-4) je zjevné, že pohledávka žalovaného byla na přezkumném jednání popřena co do pravosti insolvenčním správcem. Jako důvod popřené pohledávky insolvenční správce uvedl, že žalovaný není věřitelem dlužníka, neboť mu přihlášená pohledávka nebyla platně postoupena a není tudíž k jejímu přihlášení aktivně legitimován.

Podle § 192 odst. 1 insolvenčního zákona mohou pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Dle § 193 insolvenčního zákona jde o popření pohledávky co do její pravosti tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Z ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona lze jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Dle § 199 odst. 3 insolvenčního zákona může žalobce v žalobě podle odst. 1 proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané žaloby, když s ohledem na konání přezkumného jednání dne 30. 4. 2013 a datum podání žaloby dne 27. 5. 2013 dospěl k závěru, že žaloba byla insolvenčním správcem jako žalobcem podána v zákonem stanovené lhůtě.

Insolvenční soud následně řešil otázku důvodností podané žaloby. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku aplikoval insolvenční soud při právním posouzení níže uvedených skutečností hmotněprávní úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ).

Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2006, č. j. 24 K 60/2005-143, které nabylo právní moci dne 25. 4. 2006, vyplývá, že na majetek dlužníka Fuchs Europlastics s.r.o. byl prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byla ustanovena Dr. Marie Arnoštová, Havlíčkova 1239, 686 01 Uherské Hradiště.

Mezi žalobcem a žalovaným nebylo sporu o tom, že na základě rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 1. 2007, č. j. 3 T 229/2005-206, který nabyl právní moci dne 3. 2. 2007, vznikla společnosti Fuchs Europlastics s.r.o., IČO 25537792, Areál TOMA, a.s., budova 16, 765 82 Otrokovice, vůči dlužníku Petru Boudovi pohledávka z titulu náhrady škody způsobené odcizením 84 ks uskladněných lisovacích forem na výrobu podešví, a to ve výši 4.100.000 Kč. Soud vzal shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění, když tyto plně korespondují s obsahem uvedeného rozsudku, který byl k důkazu proveden.

Z aktualizovaného soupisu konkursní podstaty úpadce Fuchs Europlastics s.r.o. sestaveného správcem konkursní podstaty dne 10. 5. 2007 insolvenční soud zjistil, že do konkursní podstaty byla pod písmenem C sepsána pohledávka úpadce vůči dlužníku ve výši 4.100.000 Kč, přiznaná rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 1. 2007, č. j. 3 T 229/2005-206.

Ze smlouvy o úplatném postoupení pohledávky uzavřené dne 13. 7. 2007 mezi správcem konkursní podstaty úpadce Dr. Marií Arnoštovou jako postupitelem a Miroslavem anonymizovano , anonymizovano , Ratajská 1624, 258 01 Vlašim, jako postupníkem je zřejmé, že touto smlouvou mělo dojít k postoupení pohledávky úpadce vůči dlužníku ve výši 4.100.000 Kč, přiznané rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 1. 2007, č. j. 3 T 229/2005-206, a to za úplatu dohodnutou v samostatné smlouvě. Mezi smluvními stranami bylo dohodnuto, že smlouva nabývá účinnosti dnem právní moci usnesení, kterým konkursní soud vysloví souhlas s prodejem-postoupením pohledávky.

Přípisem doručeným konkursnímu soudu dne 17. 7. 2007 požádal správce konkursní podstaty úpadce Fuchs Europlastics s.r.o. konkursní soud o udělení souhlasu s přímým prodejem, tj. úplatným postoupením pohledávky úpadce vůči dlužníkovi ve výši 4.100.000 Kč s tím, že pohledávka bude postoupena nejvyšší nabídce na základě inzerce v celostátním tisku a finanční vyrovnání za postoupení pohledávky bude zaplaceno před podpisem smlouvy.

Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2007, č. j. 24 K 60/2005-242, které nabylo právní moci dne 27. 7. 2007, vyplývá, že konkursní soud udělil správci konkursní podstaty souhlas ke zpeněžení pohledávky úpadce vůči dlužníku Petru Boudovi ve výši 4.100.000 Kč, zapsané do soupisu konkursní podstaty dne 10. 5. 2007 prodejem mimo dražbu, a to za podmínek, že k této pohledávce neuplatňují nároky jiné osoby a nejsou ani jiné důvody, který by její zařazení do konkursní podstaty zpochybňovaly, pohledávka bude prodána nejvýhodnější nabídce na základě inzerce v celostátním tisku a kupní cena bude uhrazena nejpozději při podpisu smlouvy.

Podle § 27 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání lze podstatu lze zpeněžit veřejnou dražbou věcí a jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot, soudním výkonem rozhodnutí nebo jejich prodejem mimo dražbu. Veřejnou dražbu věcí a jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot včetně podniku provede dražebník na návrh správce. Přitom se postupuje podle zvláštního předpisu.

Z ustanovení § 27 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání uskuteční správce prodej mimo dražbu se souhlasem soudu; při svém rozhodování přihlédne soud zejména k vyjádření věřitelského výboru, k době předpokládaného zpeněžení, jakož i k nákladům, které bude třeba vynaložit na další udržování a správu podstaty. Udělí-li soud souhlas, může též stanovit podmínky pro prodej. Věci lze prodat mimo dražbu i pod odhadní cenu. Obdobně lze převést i úpadcovy sporné nebo obtížně vymahatelné pohledávky. Souhlasu soudu není třeba k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením. Při zpeněžování správce postupuje tak, aby byla šetřena možnost zachování podnikatelské činnosti a pracovních příležitostí, a tak, aby bylo co nejvíce chráněno životní prostředí nebo jiný zvláště významný obecný (veřejný) zájem. Smluvními předkupními právy není správce vázán.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 31/2004, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 63/2005, vyplývá, že: Souhlas konkursního soudu s tím, aby správce konkursní podstaty zpeněžil majetek podstaty prodejem mimo dražbu (§ 27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), není odkládací podmínkou ve smyslu ustanovení § 36 obč. zák., nýbrž předpokladem platnosti právního úkonu, jímž správce konkursní podstaty majetek podstaty uvedeným způsobem zpeněží; jeho absence má za následek absolutní neplatnost takového právního úkonu (§ 39 obč. zák.).

Dle § 46 odst. 1 obč. zák. musí písemnou formu mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

Z ustanovení § 46 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí.

Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

Insolvenční soud je přesvědčen, že je-li souhlas konkursního soudu s tím, aby správce konkursní podstaty zpeněžil majetek podstaty prodejem mimo dražbu předpokladem platnosti právního úkonu a nikoli odkládací podmínkou, pak je pro vznik platného právního úkonu nezbytné, aby tento byl pravomocně udělen nejpozději k okamžiku vzniku tohoto právního úkonu. Došlo-li dne 13. 7. 2007 k podpisu smlouvy o úplatném postoupení pohledávky, aniž by v tomto okamžiku zákonem vyžadovaný souhlas konkursního soudu existoval, pak je uzavřená smlouva pro rozpor se zákonem neplatná. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že takto uzavřená smlouva náhodou splňovala podmínky obsažené v souhlasu konkursního soudu, který byl správci konkursní podstaty udělen až po jejím uzavření.

Nejvyšší soud však v odůvodnění rozsudku ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1277/2007, publikovaném v časopisu Soudní judikatura pod č. 90/2011, uvedl, že: Nejvyšší soud sjednotil rozpornou rozhodovací praxi svých vlastních tříčlenných senátů v otázce právního významu toho, že postupitel v intencích § 526 obč. zák. oznámil dlužníku postoupení pohledávky, rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. V tomto rozsudku (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu a na který se v podrobnostech odkazuje), na dané téma uzavřel, že:

1/ Smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele, aniž došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popřípadě postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal; možnost dlužníka přivodit zánik svého dluhu vůči dosavadnímu věřiteli (§ 526 odst. 1 věta druhá obč. zák.) tím není dotčena.

2/ Ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu.

3/ Otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky je nerozhodná z hlediska účinku splnění dluhu postupníkovi, oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. V takovém případě dlužník není oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky a jeho závazek zaniká splněním postupníkovi, i když smlouva o postoupení pohledávky neexistuje (z jakéhokoli důvodu).

4/ Účelem ustanovení § 526 odst. 1 věty druhé a odst. 2 obč. zák. je ochrana dlužníka, který plnil svůj závazek osobě (postupiteli nebo postupníku), jež podle hmotného práva nebyla v době plnění věřitelem pohledávky, například proto, že smlouva o jejím postoupení nebyla platná. Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení pohledávky, je právní skutečností, se kterou právo pojí vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi.

5/ Oznámením o postoupení pohledávky, adresovaném dlužníku, vyvolá postupitel změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (nebo dokonce neexistence) smlouvy o postoupení pohledávky splní dlužník dluh třetí osobě (postupníku) s účinky i pro postupitele. Samotným postoupením pohledávky však nedochází k jiné změně závazku, než v osobě věřitele, a v případě že smlouva byla neplatná, dochází k tomu, že k věřiteli přistupuje další osoba oprávněná přijmout plnění s účinky i pro (původního) věřitele.

6/ Ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem není platnost postoupení právně významná. Oznámí-li tedy postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníku, vyvolá tento notifikační úkon zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění) i tehdy, jestliže k postoupení vůbec nedošlo, nebo byla-li smlouva o postoupení pohledávky neplatná.

7/ Pro dlužníka je podstatné, zda postupovaná pohledávka existuje (proto jsou mu zachovány námitky proti pohledávce, které mohl uplatnit v době postoupení), není však jeho věcí, kdo pohledávku vymáhá; dluh má splnit podle pokynů věřitele.

8/ Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Proto také nemusí postupitel dlužníkovi prokazovat, že k postoupení došlo (§ 526 odst. 2 obč. zák.); pro vztah mezi dlužníkem a postupníkem je to totiž lhostejné.

9/ Není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu, rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda k ní opravdu došlo, pak tato okolnost nemůže být významná ani v soudním řízení. Námitka neplatnosti postupní smlouvy tak s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu (zhoršení) jeho právního postavení, dlužníkovi vůči postupníku nepřísluší.

Nemá-li na základě výše formulovaných závěrů dlužník, jemuž postupitel řádně oznámil postoupení pohledávky, vůči postupníku (ve sporu o úhradu této pohledávky) bez dalšího k dispozici námitku (obranu) neplatnosti postupní smlouvy, pak v intencích závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 95/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (z nějž se mimo jiné podává, že při popření pravosti pohledávky jiného konkursního věřitele /přihlašovatele pohledávky/ má popírající konkursní věřitel /stejně jako popírající správce konkursní podstaty/ k dispozici všechny /ale též "jen / hmotněprávní námitky, jež by ke zpochybnění existence popírané pohledávky mohl vůči svému věřiteli uplatnit dlužník) nemůže s touto obranou ve sporu o pravost a pořadí pohledávky uspět ani popírající správce konkursní podstaty (první žalovaný) ani popírající konkursní věřitelé (druhý a třetí žalovaní).

Jinak řečeno, v situaci, kdy napadené rozhodnutí nespočívá na závěru, že jde o jednu z výše zmíněných výjimek, které by dlužníku (a zde žalovaným) dovolovaly ubránit se proti postupníku námitkou neplatnosti postupní smlouvy, nevede závěr odvolacího soudu, že postupní smlouva je absolutně neplatná, bez dalšího k závěru, že původní (a proto i nynější) žalobkyně nebyla ve sporu aktivně věcně legitimována. Naopak, v situaci, kdy ve skutkové rovině nebyl ani odvolacím soudem zpochybněn závěr (zjištění) soudu prvního stupně, že původní věřitelka (banka jako postupitel) to, že pohledávku postoupila původní žalobkyni (postupníku), oznámila dlužnici (pozdější úpadkyni) podáním z 1. října 1997, doručeným dlužnici (pozdější úpadkyni) 6. října 1997, nemohla ani případná neplatnost postupní smlouvy vést k závěru, že původní žalobkyně proto nebyla ve sporu aktivně věcně legitimována .

Otázkou proto zůstává, zda se žalobce jako insolvenční správce, který nebyl smluvní stranou uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, může při popření vykonatelné pohledávky žalovaného jako přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení a v následném sporu o její pravost, neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky s úspěchem dovolávat. Z výše citovaného rozhodnutí, jehož závěry lze dle názoru insolvenčního soudu promítnout i do poměrů insolvenčních, jednoznačně vyplývá, že došlo-li ze strany postupitele k oznámení o postoupení dlužníkovi, pak dlužník ani insolvenční správce nemohou neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky namítat (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu, zhoršení, jeho právního postavení, o něž však v projednávané věci nejde), neboť tuto námitku lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem.

Po promítnutí výše uvedených závěrů do zjištěného skutkové stavu lze uzavřít, že pro posouzení důvodnosti podané žaloby bylo rozhodné, zda žalovaný prokáže svá tvrzení o tom, že dlužník Petr Bouda byl o postoupení pohledávky na Miroslava Němce ze strany správkyně konkursní podstaty Dr. Marie Arnoštové uvědomen. Prokázání tvrzení o oznámení postoupení pohledávky dlužníkovi ze strany postupitele by mělo za následek nemožnost uplatnit námitku neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze strany insolvenčního správce, a vedlo by k závěru o nedůvodnosti podané žaloby, a to i přes zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 7. 2007. V opačném případě by insolvenční soud naopak musel podané žalobě vyhovět, a to právě z důvodu zjištěné neplatnosti této smlouvy.

Podle § 526 odst. 1 obč. zák. je postupitel povinen postoupení pohledávky bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.

Dle § 526 odst. 2 obč. zák. oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

Z ustanovení § 46 odst. 1 obč. zák. vyplývá, že písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

Pro oznámení o postoupení pohledávky postupitelem zákon, na rozdíl od smlouvy samotné, písemnou formu nevyžaduje a proto může být takové oznámení platně učiněno i ve formě ústní (§ 35 odst. 1 obč. zák.).

Dr. Marie Arnoštová ve své svědecké výpovědi uvedla, že si stoprocentně nevzpomíná, zda dlužníka o postoupení pohledávky na pana Němce informovala písemně, tuto skutečnost by mohla zjistit z advokátního spisu, který však nemá u sebe k dispozici. Je však přesvědčena, že dlužníka pana Boudu o postoupení pohledávky informovala ústně, neboť on se chodil často ptát, jak to bude s jeho závazkem a zda bude tento prodán. V této souvislosti mu o postoupení pohledávky na pana Němce řekla.

Následně v podání ze dne 26. 8. 2014 Dr. Marie Arnoštová sdělila, že písemné oznámení o postoupení pohledávka na Miroslava Němce bylo sice připraveno, avšak k jeho odeslání dlužníkovi s ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 7. 2007 nedošlo. Připravené oznámení o poustoupení pohledávky pak připojila.

Dlužníka Petr Bouda v rámci své výpovědi sice potvrdil, že Dr. Marii Arnoštovou v její kanceláři navštívil, avšak postoupení předmětné pohledávky na pana Miroslava Němce mu oznámeno nebylo. O této skutečnosti se tak dověděl až v průběhu insolvenčního řízení.

Insolvenční soud se proto v rámci hodnocení důkazů postupem upraveným v § 132 o.s.ř., musel vypořádat se zjevným rozporem ve výpovědích dlužníka a Dr. Marie Arnoštové. Insolvenční soud v této souvislosti přihlédl zejména k přesvědčivosti výpovědi Dr. Marie Arnoštové, jež si byla jista tím, že postoupení předmětné pohledávky na pana Miroslava Němce dlužníkovi ústně oznámila, a dále k věrohodnosti obou vypovídajících, kdy svědkyně na rozdíl od dlužníka nemá na výsledku tohoto řízení žádný zájem a vydané rozhodnutí její právní postavení nijak neovlivní. Insolvenční soud proto dospěl k závěru, že žalovaný prokázal své tvrzení o tom, že postoupení pohledávky na Miroslava Němce bylo dlužníkovi ze strany postupitele, správkyně konkursní podstaty Dr. Marie Arnoštové skutečně řádně oznámeno. Na zjištěné skutečnosti pak nemá vliv, že dlužník byl chybně vyslechnut jako svědek, když měl být správně slyšen jako účastník řízení za podmínek uvedených v § 131 insolvenčního zákona.

Existence smluv o postoupení předmětné pohledávky, které byly následně uzavřeny mezi Miroslavem anonymizovano a JUDr. Michalem Kunovjánkem a dále mezi JUDr. Michalem Kunovjánkem a žalovaným nebyla mezi stranami sporná a byla zjištěna z provedených důkazů, a to ze Smlouvy o úplatném postoupení pohledávky ze dne 22. 8. 2007 a Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 4. 2008.

Insolvenční soud s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že žalobce jako insolvenční správce nemohl s ohledem na oznámení o postoupení pohledávky, učiněné postupitelem vůči dlužníkovi, uplatnit při popření pravosti pohledávky žalovaného věřitele hmotněprávní námitku spočívající v neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, neboť nebyl smluvní stranou této smlouvy. Z výše popsaného důvodu je tudíž žaloba na určení, že žalovaný nemá jako věřitel v insolvenčním řízením dlužníka Petra anonymizovano , vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 11234/2011, vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 6.654.260,-Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení pod pořadovým číslem 2, nedůvodná a insolvenční soud ji zamítl (výrok I.).

Ve vztahu mezi žalobcem jako insolvenčním správcem a žalovaných rozhodl insolvenční soud o nákladech řízení s odkazem na ustanovení § 202 odst. 1 věta první insolvenčního zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když s ohledem na průběh řízení neshledal důvod pro aplikaci § 202 odst. 2 insolvenčního zákona (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 insolvenčního zákona).

V Brně dne 21. 10. 2014

Za správnost vyhotovení: Mgr. Martin Hejda v.r. Marie Hanáková samosoudce