30 ICm 1619/2015
30 ICm 1619/2015-36 KSBR 30 INS 28134/2014-C1

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Martinem Hejdou jako samosoudcem v insolvenčním řízení dlužníka Ĺubomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Sady 28. října 588/2, 690 02 Břeclav, ve věci žalobce: JUDr. PhDr. Radek Mylbachr, IČO 46920285, se sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno, insolvenční správce dlužníka Ĺubomíra anonymizovano , zastoupeného Mgr. Martinem Jelínkem, advokátem, se sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno, proti žalovanému: Mgr. Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Termesivy 87, 580 01 Havlíčkův Brod, zastoupenému Mgr. Danielem Milićem, advokátem, se sídlem Horní čp. 10, 580 01 Havlíčkův Brod, o určení pravosti vykonatelné pohledávky

takto:

I. Řízení o určení, že žalovaný jako věřitel č. 1 nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 28134/2014 vůči dlužníkovi Ĺubomíru Jajcayovi, anonymizovano , pohledávku ve výši 66.421,82 Kč, se zastavuje.

II. Zamítá se žaloba o určení, že žalovaný jako věřitel č. 1 nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 28134/2014 vůči dlužníkovi Ĺubomíru Jajcayovi, anonymizovano , pohledávku ve výši 195.795 Kč, přihlášenou pod č. 1.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz KSBR 30 INS 28134/2014-C1

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 28. 1. 2015, č. j. KSBR 30 INS 28134/2015-A-12, rozhodl insolvenční soud o úpadku dlužníka Ĺubomíra anonymizovano , povolil jeho oddlužení, ustanovil do funkce insolvenčního správce společnost JUDr. PhDr. Radka Mylbachra a vyzval věřitele, kteří doposud své pohledávky vůči dlužníkovi do insolvenčního řízení nepřihlásili, aby tak učinili nejpozději do 30 dnů od okamžiku zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku.

Do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil dne 8. 1. 2015 svoji pohledávku jako věřitel č. 1 žalobce Mgr. Petr anonymizovano , a to ve výši 960.096 Kč s tím, že jde o pohledávku vykonatelnou dle exekutorského zápisu sepsaného dne 7. 6. 2012 pod sp. zn. 79 EZ 29/12 soudním exekutorem JUDr. Marií Sárovou, Exekutorský úřad v Jihlavě. Přihláška pohledávky žalobce je evidována pod pořadovým číslem 1.

Z protokolu o přezkumném jednání (č. d. B-3) a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek po přezkumném jednání (č. d. B-4) vyplývá, že na přezkumném jednání konaném dne 31. 3. 2015 byla vykonatelná pohledávka žalobce ve výši 960.096 Kč popřena insolvenčním správcem co do pravosti a výše v částce 262.216,82 Kč (část dílčí pohledávky č. 1 ve výši 66.421,82 Kč a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 195.795 Kč) a ve zbývající části byla ve výši 697.879,18 Kč zjištěna. Důvodem popření dílčí pohledávky č. 2 ve výši 195.795 Kč byla skutečnost, že tvrzené zajištění závazku smluvní pokutou nebylo mezi věřitelem č. 1 a dlužníkem sjednáno a pohledávka tudíž neexistuje.

Žalobce se jako insolvenční správce žalobou, doručenou insolvenčnímu soudu dne 24. 4. 2015, podanou proti věřiteli č. 1 jako žalovanému domáhal určení neexistence pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka ve výši 262.216,82 Kč, evidovanou pod pořadovým číslem 1.

Podle § 7 insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu4) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Dle § 16 odst. 1 insolvenčního zákona jsou účastníky řízení v incidenčních sporech žalobce a žalovaný, není-li dále stanoveno jinak.

Z ustanovení § 192 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že popřít pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé.

Podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. KSBR 30 INS 28134/2014-C1

Je zřejmé, že žaloba na určení neexistence vykonatelné pohledávky podaná popírajícím insolvenčním správcem a směřující vůči věřiteli, který pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil, došla insolvenčnímu soudu v zákonné lhůtě a současně je dána také věcná legitimace účastníků v tomto incidenčním sporu (§ 159 odst. 1 písm. a\ insolvenčního zákona).

Podáním ze dne 19. 8. 2016 vzal žalobce podanou žalobu zpět v části týkající se určení neexistence pohledávky žalovaného ve výši 66.421,82 Kč, představující popřenou část dílčí pohledávky č. 1.

Se souhlasem žalovaného insolvenční soud s odkazem na ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení o určení neexistence pohledávky žalovaného ve výši 66.421,82 Kč zastavil (výrok I.).

Předmětem řízení tak zůstalo rozhodnutí o určení neexistence pohledávky žalovaného ve výši 195.795 Kč (dílčí pohledávka č. 2), opírající se o ustanovení druhého odstavce třetího článku exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti (dle § 78 písm. a\ a § 40 odst. 1 písm. d\ exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012) ze dne 7. 6. 2012, sp. zn. 79 EZ 29/12, sepsaného soudním exekutorem JUDr. Marií Sárovou, Exekutorský úřad v Jihlavě (dále jen exekutorský zápis ).

Žalobce tuto pohledávku v rámci svého popěrného úkonu popřel z důvodu neexistence takového ujednání mezi žalovaným a dlužníkem, přičemž v podané žalobě pouze upřesnil, že namísto tvrzené dohody o smluvní pokutě došlo ke sjednání smluvních úroků z prodlení, které však v občanskoprávních vztazích tehdy platná právní úprava obsažená v ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. nepřipouštěla. Nároky žalovaného z titulu prodlení dlužníka s úhradou jeho závazků byly vyčerpány uplatněním úroků z prodlení v zákonné výši, které byly jako příslušenství jeho pohledávky na přezkumném jednání zjištěny.

Dle názoru insolvenčního soudu tak žalobce vyhověl požadavku plynoucímu z ustanovení § 199 odst. 3 insolvenčního zákona, když proti popřené pohledávce uplatnil v žalobě pouze skutečnosti, pro které tuto pohledávku na přezkumném jednání popřel.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 14. 7. 2015 žalobou uplatněný nárok neuznal s tím, že sporné ustanovení exekutorského zápisu je třeba vykládat jako sjednání smluvní pokuty pro případ prodlení dlužníka s plněním jeho závazků, neboť je výslovně zdůrazněno, že vedle této má žalovaný zachováno právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši.

Mezi účastníky řízení byla spornou toliko otázka interpretace druhého odstavce třetího článku exekutorského zápisu, když samotná existence exekutorského zápisu a z něj plynoucí existence dlužníkem uznané pohledávky žalovaného, včetně okolností týkajících se prodlení dlužníka s dohodnutými splátkami, nebyla žalobcem rozporována. Naopak tento v pozici insolvenčního správce jistinu pohledávky (mající původ v poskytnutých půjčkách) a její příslušenství na přezkumném jednání uznal.

Z obsahu exekutorského zápisu insolvenční soud zjistil, že tento obsahuje v článku třetím, odstavci druhém ujednání, kterým se oprávněný (tj. dlužník) zavazuje spolu s dlužnou částkou KSBR 30 INS 28134/2014-C1 hradit oprávněnému (tj. žalovanému) úrok z dlužné částky 713.145 Kč ve výši 7 % ročně, počítaný ode dne 28. 5. 2012 do zaplacení, což činí za období do 28. 6. 2014 částku 99.840 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 4.160 Kč. Splátka úroku je splatná vždy ke každému 28. dni v měsíci, počínaje měsícem červnem 2012 na účet oprávněného č. . Nezaplacením byť jediné splátky ztrácí dlužník výhodu splátek a stává se splatnou celá jistina dluhu ve výši 713.415 Kč spolu s dosud neuhrazeným úrokem ve výši 7 % ročně ode dne 28. 5. 2012 do 28. 6. 2014, který činí částku 99.840 Kč. Dlužník je v tomto případě povinen uhradit věřiteli částku odpovídající součtu všech splátek, které se staly splatnými, dnem následujícím po splatnosti splátky, s jejíž úhradou se dlužník dostal do prodlení. V případě, že se dlužník dostane do prodlení s placením splátek, ke kterým se zavázal dle předchozích ustanovení, zavazuje se vedle sjednaného úroku ve výši 7 % ročně z částky 713.145 Kč ode dne 28.5.52012 do 28. 6. 2014 uhradit oprávněnému ještě dohodnutý smluvní úrok z dlužné částky 713.145 Kč ve výši 15 % ročně, počítaný ode dne prodlení s první neuhrazenou splátkou do úplného zaplacení dluhu. Vzniklý úrok je splatný vždy k 31. 12. příslušného roku, poslední část je splatná spolu se zbývající splatnou jistinou. Tímto ujednáním není dotčeno právo oprávněného na zákonný úrok z prodlení ode dne prodlení do zaplacení ve výši stanovené právními předpisy.

V tomto ujednání žalovaný věřitel č. 1 spatřoval na rozdíl od žalobce ujednání o smluvní pokutě pro případ porušení smluvní povinnosti ze strany dlužníka platit ve stanovených lhůtách dohodnuté splátky.

Podle § 3028 odst. 3 o. z. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

Dle § 35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Z ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

Podle § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (§ 544 odst. 2 obč. zák.).

Žalobci lze přisvědčit v tom směru, že právní vztah založený mezi věřitelem č. 1 a dlužníkem smlouvou o vrácení dluhu ve formě exekutorského zápisu je třeba považovat za vztah občanskoprávní, přičemž platí, že právní úprava dopadající na tyto vztahy (viz § 517 odst. 2 KSBR 30 INS 28134/2014-C1 obč. zák.) vylučuje, aby výše úroku z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 1117/2003, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2006).

Nicméně soudní praxe dospěla rovněž k jednoznačnému závěru, že smluvní pokuta je peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, i když porušením povinnosti věřiteli nevznikne škoda (§ 544 odst. 1 obč. zák.); lze jí zajistit jakoukoliv právní (smluvní nebo zákonnou) povinnost. Ustanovení § 544 a § 545 obč. zák. nevylučují možnost sjednání smluvní pokuty za prodlení s placením peněžitého závazku. Na rozdíl od smluvní pokuty, která je samostatným zajišťovacím institutem (§ 544 a násl. obč. zák.), je úrok z prodlení jako příslušenství pohledávky (§ 121 odst. 3 obč. zák.) důsledkem změny závazkového právního vztahu nastalého prodlením dlužníka (§ 517 odst. 1 a 2 obč. zák.). Z uvedených rozdílů právní úpravy smluvní pokuty a úroku z prodlení, dále z toho, že občanský zákoník neobsahuje žádnou právní úpravu o souběhu těchto majetkových sankcí a konečně i z toho, že jde o dva různé právní instituty, vyplývá, že sjednají-li si účastníci závazkového vztahu pro případ prodlení se splněním peněžitého závazku, např. zaplacení půjčky, smluvní pokutu, je dlužník povinen v případě prodlení se splněním uvedeného závazku zaplatit věřiteli sjednanou smluvní pokutu a vedle toho i úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák.; ujednání, které výši smluvní pokuty činí závislou též na době, po kterou trvá porušení smluvní povinnosti (např. procentní částkou za každý měsíc prodlení), není neplatné (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 689/2008).

Stěžejní pro rozhodnutí o žalobou uplatněném nároku se tak jeví otázka výkladu citovaného ustanovení obsaženého v exekutorském zápisu, tedy zda toto obsahuje zákonem zapovězenou dohodu o jiné (vyšší než zákonné) výši úroku z prodlení či zda se jedná o sjednanou smluvní pokutu pro případ porušení smluvní povinnosti dlužníka dohodnutým způsobem splácet svůj peněžitý závazek.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3642/2013 zdůraznil, že ujednání o smluvní pokutě (§ 544 obč. zák.) obsažené ve smlouvě je třeba vykládat podle jeho obsahu (§ 35 odst. 2 obč. zák.) jako individuální ujednání mezi stranami smlouvy, přičemž se uplatní pravidlo priority výkladu nezakládajícího neplatnost smlouvy; to ovšem za předpokladu, že se skutečně jedná o výklad ve smyslu zjišťování obsahu právního úkonu a nikoliv už o nahrazování, měnění nebo doplňování projevu vůle smluvních stran.

Ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost, a pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem. Jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být vykládáno nejprve prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy. Podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků však je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah KSBR 30 INS 28134/2014-C1 právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci v dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2978/2010).

Institut úroku z prodlení plní v občanskoprávní úpravě funkci nepříznivé majetkové sankce vůči dlužníku za nikoli včasné splnění peněžitého dluhu. Obdobnou funkci může plnit rovněž institut smluvní pokuty. Právo na smluvní pokutu může být založeno výhradně smluvním ujednáním účastníků, na nichž je ponecháno i stanovení její výše, pouze s tím omezením, že dohodnutá výše smluvní pokuty nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Naproti tomu právo na úrok z prodlení svědčí věřiteli-za splnění stanovených podmínek-přímo ze zákona, tzn. nezávisle na vůli účastníků občanskoprávního vztahu. Zde je namístě zdůraznit, že ve smlouvě uzavřené ve formě exekutorského zápisu její strany výslovně akcentovaly, že nárok žalovaného věřitele na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši nebyl sporným ustanovením dotčen. Pouhá skutečnost, že termín smluvní pokuta není v textu sporného ustanovení výslovně uveden, není pro jeho interpretaci rozhodné.

S přihlédnutí k výše uvedenému dospěl insolvenční soud k závěru, že sporné ustanovení smlouvy obsažené v odstavci druhém, třetího článku exekutorského zápisu je třeba vykládat tak, že na základě konsensu smluvních stran zakládá právo žalovaného věřitele č. 1 domáhat se v případě prodlení dlužníka s placením splátek, ke kterým se zavázal dle předchozích ustanovení (tedy v případě porušení smluvní povinnosti), zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 % ročně z dlužné částky 713.145 Kč za období ode dne prodlení s první neuhrazenou splátkou do úplného zaplacení dluhu, a to vedle úroku z prodlení v zákonné výši. Na očividně sankčním charakteru tohoto ustanovení, jež je pro institut smluvní pokuty příznačný, nic nemění ani skutečnost, že zde byl poněkud nepřípadně užit termín smluvní úrok. Terminologickou nepřesnost při formulaci obsahu sporného ustanovení smlouvy je možno vytýkat soudnímu exekutorovi, který exekutorský zápis sepsal, nemůže být však na újmu věřiteli č. 1 a dlužníkovi jako účastníkům právního vztahu touto smlouvou založeného.

Správnosti shora uvedenému výkladu ostatně přisvědčuje i skutečnost, že sám dlužník jako účastník předmětného občanskoprávního vztahu žalobcem rozporovanou pohledávku, označenou v přihlášce pohledávky žalovaným věřitelem č. 1 za smluvní pokutu, na přezkumném jednání, jehož se osobně zúčastnil, nepopřel. Lze tedy tvrdit, že tento výklad odráží vůli účastníků v době, kdy byl exekutorský zápis sepsán, přičemž tato vůle není v rozporu s jejím písemným vyjádřením.

Výše popřené pohledávky v částce 197.795 Kč přihlášené žalovaným věřitelem č. 1 pak ve shodě s obsahem přihlášky pohledávky č. 1 odpovídá smluvní pokutě ve výši 15 % ročně ze zjištěné dlužné jistiny 555.505 Kč za období od prvního dne prodlení dlužníka, tj. od 30. 8. 2012, do 5. 1. 2015, kdy byla přihláška pohledávky vyhotovena.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl insolvenční soud k závěru, že žaloba na určení, že žalovaný jako věřitel č. 1 nemá v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku ve výši 195.795 Kč, není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl (výrok II.).

O nákladech řízení rozhodl insolvenční soud dle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť neshledal důvody pro KSBR 30 INS 28134/2014-C1 to, aby ve věci úspěšnému žalovanému ve sporu o pravost a výši přihlášené pohledávky náhradu nákladů řízení proti neúspěšně žalujícímu insolvenčnímu správci přiznal (výrok III).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 insolvenčního zákona).

V Brně dne 9. 9. 2016

Mgr. Martin Hejda v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Marie Hanáková