30 Cdo 965/2011
Datum rozhodnutí: 28.07.2011
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.09.2009, § 218 písm. c) o. s. ř., § 104 odst. 1 o. s. ř., § 239 o. s. ř. ve znění od 01.09.2009




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 965/2011-194


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně PhDr. A. Š. , proti žalovaným 1) S. S., 2) M. S. , 3) J. Š. , 4) O. Š. , 5) D. J. , 6) A. H. , 7) A. S. , 8) M. K. , žalovaní 1), 2), 3), 4), 6), 7) a 8) zastoupeni JUDr. Pavlem Žákem, advokátem se sídlem v Brně, Herčíkova 16, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 24 C 102/2004, o ochranu osobnosti, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2009, č.j. 1 Co 196/2009-167, takto:

I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2009, č.j. 24 C 102/2004-170, se zastavuje .
II. Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2009, č.j. 1 Co 196/2009-167, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst.2 o.s.ř.) :
Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, usnesením ze dne ze dne 29. září 2009, č.j. 1 Co 196/2009-167, potvrdil v napadené části, tj. v odstavci II. výroku usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 25. června 2009, č.j. 24 C 102/2004-157, jímž soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků a nevyhověl její žádosti o ustanovení zástupce (z řad advokátů).
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně (dále též dovolatelka ). Dovolání směřuje nejen proti usnesení odvolacího soudu, ale výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. října 2009, č.j. 24 C 102/2004-170, kterým byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení. Dovolatelka popisuje dosavadní průběh řízení a má za to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil její majetkové a sociální poměry. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadená usnesení zrušil a aby žalobkyni bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně k projednání a rozhodnutí, postupoval podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 dále jen o.s.ř. (srov. čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z toho vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2009, č.j. 24 C 102/2004-170, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a nevyhovění žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, přípustné není. Občanský soudní řád v ustanovení § 239 o.s.ř. uvádí usnesení odvolacího soudu jen procesní povahy (bez vztahu k věci samé), proti nimž je dovolání přípustné. Výčet těchto usnesení je taxativní, a proto proti jiným, zde neuvedeným usnesením odvolacího soudu procesní povahy (např. proti usnesení odvolacího soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, nebo o tom, že se účastníku neustanovuje zástupce z řad advokátů ), nelze podat dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Nejvyšší soud - z důvodu nepřípustnosti dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu ani nevedl žalobkyni k odstranění vad dovolání a podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení a to s ohledem na ustanovení § 241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř. Podle posledně zmiňovaného ustanovení totiž není-li splněna podmínka uvedená v § 241 (povinné zastoupení, pozn. Nejvyššího soudu), postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu