30 Cdo 942/2014
Datum rozhodnutí: 28.01.2015
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.



30 Cdo 942/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce A. S. , právně zastoupeného JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti České republice Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částek 375.000,- Kč a 25.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 32/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2012, č.j. 19 Co 485/2011-82, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o. s ř.):


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. září 2012, č.j. 19 Co 485/2011-82, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. června 2011, č.j. 14 C 32/2011- 32, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku podal žalobce dne 11. 12. 2012 dovolání s tím, že nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu a současně požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 8. 2013, č.j. 14 C 32/2011-107, byl žalobci ustanoven pro dovolací řízení advokát JUDr. Pavel Rameš, který se dne 3. 2. 2014 vyjádřil, že se zcela ztotožňuje s dovoláním, které podal žalobce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal po žalované náhrady škody ve výši 25.000,- Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 375.000,- Kč, je dovolací soud nejprve nucen konstatovat, že ve věci náhrady škody, není, jak je nepochybné z ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., dovolání přípustné, jelikož dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Nicméně, ani ve věci náhrady nemajetkové újmy není dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jelikož dovolatel nevymezil v dovolání hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a tedy i přípustnost dovolání, přičemž z obsahu dovolání vyplývá (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), že dovolatel uplatnil jen dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., k nimž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2015

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu