30 Cdo 938/2001
Datum rozhodnutí: 12.06.2001
Dotčené předpisy:




30 Cdo 938/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. D., proti žalované K. D., o zrušení vyživovací povinnosti, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 1040/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. října 2000, č. j. 12 Co 182/2000-38, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem v záhlaví označeným Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobce rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 13. 12. 1999, č. j. 5 C 1040/99-17, jímž byl návrh na zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalované, stanovené rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 5. 1996, č. j. 7 C 687/95-17, zamítnut a žádnému z účastníků nepřiznána náhrada nákladů řízení, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) z ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V dalším textu použitá zkratka o. s. ř." znamená občanský soudní řád ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.

Po přezkoumání věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první, o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241 odst. 1, věty první, o. s. ř., dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení § 241 odst. 2, věty druhé, o. s. ř., nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.

Dovolání je mimořádný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 o. s. ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytnout právní pomoc (tj. advokátem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takovéhoto vzdělání nedosáhl.

Z ustanovení § 241 odst. 1, věty první a z ustanovení § 241 odst. 2, věty druhé, o. s. ř., vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem, ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím tohoto zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).

V posuzovaném případě podal žalobce dovolání proti rozsudku krajského soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem a nebylo ani prokázáno, že by měl právnické vzdělání. Soud prvního stupně jej proto usnesením ze dne 27. 2. 2001, č. j. 5 C 1040/99-47, vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání; k provedení potřebných procesních úkonů mu určil lhůtu jednoho týdne a upozornil jej, že dovolací řízení bude zastaveno, jestliže výzva bude bezvýsledná. Přestože mu byla doručena dne 20. 4. 2001, dovolatel výzvě dosud nevyhověl.

Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 odst. 1, věty první, a § 241 odst. 2, věty druhé, o. s. ř., nebyl přes výzvu soudu odstraněn, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c a § 104 odst. 2, věty třetí, o. s. ř., zastavil.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stádiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. června 2001

JUDr. Juraj M a l i k , v. r.

předseda senátu