30 Cdo 928/2011
Datum rozhodnutí: 07.09.2011
Dotčené předpisy: § 30 o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř., § 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.07.2009




30 Cdo 928/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce S. M. , proti žalované České republice , o ochranu osobnosti, náhradu nemajetkové újmy, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 178/2008, o odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. dubna 2010, č.j. 1 Co 75/2010-64, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud ) usnesením ze dne 29. dubna 2010, č.j. 1 Co 75/2010-64, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 3. března 2010, č.j. 23 C 178/2008-47, kterým soud prvního stupně žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a rozhodl, že žalobci se neustanovuje zástupce z řad advokátů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal blíže neodůvodněné dovolání žalobce. Domáhá se zrušení usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jimž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků však usnesením ve věci samé není (srov. k tomu shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2002, pod číslem 152).
Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2003, pod číslem 151, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o. s. ř.), není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. § 237 až § 239 o. s. ř.), a v podrobnostech na toto rozhodnutí odkazuje. Tamtéž vysvětlil, že odmítnutí dovolání, které nemůže být přípustné, nebrání se zřetelem k dikci § 241b odst. 2 o. s. ř. ani nedostatek povinného zastoupení dovolatele.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž musel zkoumat otázku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., kdy žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 7. září 2011

JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu