30 Cdo 905/2015
Datum rozhodnutí: 12.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



30 Cdo 905/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce L. J. , zastoupeného Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Riegrova 20, proti žalované České republice Ministerstvu dopravy , se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 57/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2014, č. j. 70 Co 376/2014-54, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 13. 5. 2014, č. j. 18 C 57/2013-30, zamítl žalobu o zaplacení částky 207 856 Kč (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení uvedené částky na náhradě škody, která mu měla vzniknout v důsledku dopravní nehody, při níž došlo ke střetu jím řízeného osobního motorového vozidla tovární značky VW Sharan s nákladním motorovým vozidlem tovární značky Mercedes Benz, a to dne 12. 9. 2011 na křižovatce pozemních komunikací č. III/2341 a č. II/234 v obci L. p. R. Příčinou dopravní nehody bylo dle žaloby neúplné (nesprávné, neboť netvořící ucelený systém) dopravní značení předmětné křižovatky ve směru jízdy žalobce, přijíždějícího do křižovatky po pozemní komunikaci č. III/2341 od obce T. Z tohoto důvodu měl žalobce, zpravený značením nedostatečně o skutečném tvaru křižovatky, ze svého pohledu přednost před vozidlem Mercedes Benz, přijíždějícím do křižovatky po pozemní komunikaci č. II/234 a odbočujícím na křižovatce vlevo, ač z pohledu řidiče vozidla Mercedes Benz byla pozemní komunikace č. II/234 označena jako hlavní.
Městský soud v Praze (dále odvolací soud ) k odvolání žalobce v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Odvolací soud dospěl (oproti soudu prvního stupně) k závěru, že v místě křižovatky byla dopravními značkami upravujícími přednost stanovena místní (od obecné odchylná) úprava provozu na pozemních komunikacích. Takovou úpravu provozu kvalifikoval jako provedenou opatřením obecné povahy ve smyslu § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Odvolací soud dále uvedl, že byť se v případě opatření obecné povahy nejedná o rozhodnutí či úřední postup, může být i toto opatření odpovědnostním titulem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen OdpŠk ). Odpovědnost za škodu způsobenou opatřením obecné povahy je pak dle odvolacího soudu namístě posuzovat podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. upravujících odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V tomto směru odvolací soud poukázal na § 8 OdpŠk a uzavřel, že tam stanovená (a pro opatření obecné povahy analogicky použitelná) podmínka změny či zrušení rozhodnutí pro nezákonnost nebyla v dané věci splněna, neboť úprava přednosti v jízdě na dané křižovatce ani nebyla podrobena přezkumu, na jehož podkladě by k takové změně či zrušení mohlo dojít v této souvislosti odvolací soud odkázal na § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a tam upravené řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Následné umístění dodatkové tabulky, doplňující dopravní značku Dej přednost v jízdě ve směru jízdy žalobce, pak za zrušující či měnící rozhodnutí dle odvolacího soudu považovat nelze, a to již proto, že nemělo za následek žádnou změnu práv a povinností účastníků silničního provozu oproti dosavadní úpravě (provedené opatřením obecné povahy před umístěním této dodatkové tabulky).
Nad rámec shora vyložených úvah (ústících v závěr o absenci odpovědnostního titulu) pak odvolací soud dále shledal provedení dopravního značení v místě předmětné křižovatky (tj. před umístěním dodatkové tabulky doplňující dopravní značku Dej přednost v jízdě ve směru jízdy žalobce) souladným s příslušnými (odvolacím soudem citovanými) ustanoveními zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen zákon o silničním provozu ) a vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. V tomto směru vyšel ze zjištění, že v místě předmětné křižovatky se protíná (spojuje) více pozemních komunikací a že ve středu křížení těchto komunikací se nachází ostrůvek. Dovodil, že existence tohoto ostrůvku nečiní z (jediné) křižovatky dvě křižovatky, pročež s poukazem na § 6 odst. 4 a § 8 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky konstatoval, že platnost dopravní značky Dej přednost v jízdě ve směru jízdy žalobce ( pro nejbližší křižovatku ) trvala i za ostrůvkem, za nímž k nehodě došlo. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na plný úspěch žalované a skutečnost, že jí ani v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále jen dovolatel ) v celém jeho rozsahu (výslovně v obou výrocích) dovoláním, maje za to (dle obsahu dovolání), že odvolací soud posoudil nesprávně následující otázky: - zda lze rozhodnutí příslušného správního orgánu o umístění dodatkové tabulky považovat za změnu opatření obecné povahy ve smyslu § 8 OdpŠk;
- zda umístěním dodatkové tabulky došlo v místě předmětné křižovatky ke změně (dosavadních) práv a povinností účastníků silničního provozu;
- zda je dané místo pouze jednou či dvěma křižovatkami a zda tedy dopravní značení křižovatky tvořilo v době nehody ucelený systém. V uvedeném spatřuje dovolatel dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( dále jen o. s. ř. ). Přípustnost dovolání ve vztahu k těmto otázkám dovozuje dovolatel s poukazem na § 237 o. s. ř. z toho, že nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešeny.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz přechodná ustanovení čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem podle § 241 odst. 1 o. s. ř. V části napadající meritorní výrok rozsudku odvolacího soudu splňuje dovolání zákonem vyžadované náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto dále v uvedeném rozsahu zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle § 2 písm. w) zákona o silničním provozu je křižovatka místo, v němž se pozemní komunikace protínají nebo spojují; za křižovatku se nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty nebo jiné účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci. Podle § 2 písm. x) zákona o silničním provozu hranice křižovatky je místo vyznačené vodorovnou dopravní značkou "Příčná čára souvislá", "Příčná čára souvislá se symbolem Dej přednost v jízdě!" nebo "Příčná čára souvislá s nápisem STOP"; kde taková dopravní značka není, tvoří hranici křižovatky kolmice k ose vozovky v místě, kde pro křižovatku začíná zakřivení okraje vozovky. Podle § 6 odst. 4 vyhlášky č. 30/2001 Sb. značky upravující přednost "Křižovatka s vedlejší pozemní komunikací" (č. P 1), "Hlavní pozemní komunikace" (č. P 2), "Konec hlavní pozemní komunikace" (č. P 3), "Dej přednost v jízdě!" (č. P 4), "Dej přednost v jízdě tramvaji!" (č. P 5) a "Stůj, dej přednost v jízdě!" (č. P 6) platí pro nejbližší křižovatku.
Dovoláním napadené meritorní rozhodnutí odvolacího soudu stojí na dvou závěrech, z nichž každý vede sám o sobě k zamítnutí žaloby o absenci odpovědnostního titulu a (zároveň) o souladu dopravního značení křižovatky v době nehody se zákonem o silničním provozu a předpisy k jeho provedení. Z pohledu druhého závěru je klíčovou úvaha odvolacího soudu, že se v místě nehody nenacházely dvě (jak tvrdí dovolatel), nýbrž toliko jedna křižovatka, pročež dopravní značka upravující přednost ze směru jízdy dovolatele, platící pro nejbližší křižovatku (z čehož vychází i dovolatel a potud tento právní závěr odvolacího soudu nezpochybňuje), neztratila svoji platnost ani za ostrůvkem uvnitř křižovatky, za kterým (ze směru jízdy dovolatele) došlo k nehodě. Dovolatelem rozporovaný závěr odvolacího soudu o existenci jedné, nikoliv dvou křižovatek, není však závěrem právním, ale skutkovým; není totiž výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů (zde odvolacím soudem k důkazu zopakovaného plánku křižovatky). Zpochybněním této úvahy odvolacího soudu dovolatel (toliko) polemizuje se závěry, k nimž odvolací soud dospěl při hodnocení tohoto důkazu, zejm. pak závěrem o určení hranic (jediné) křižovatky, a uvádí vlastní verzi skutkového stavu (o existenci dvou křižovatek), na kterou (teprve) aplikuje právní normu (o platnosti dopravní značky "Dej přednost v jízdě!"). Dovolatel tak uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod správnost skutkových závěrů odvolacího soudu totiž vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. nemůže být v dovolacím řízení přezkoumávána.
Vyřešením dalších otázek, které dovolatel dovolacímu soudu předložil, se dovolací soud nezabýval, neboť se jejich řešení nemůže v poměrech dovolatele projevit příznivějším rozhodnutím, což tyto otázky vylučuje z možnosti založit přípustnost dovolání. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že za situace, kdy nelze podrobit přezkumu jeden z důvodů, na němž je postaveno meritorní rozhodnutí odvolacího soudu (zde závěr odvolacího soudu o souladu dopravního značení se zákonem vystavěný na zjištění o počtu křižovatek), nemohou žádné další dovolací důvody naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení dovoláním vymezeného předmětu dovolacího řízení nemůže mít vliv na meritorní rozhodnutí odvolacího soudu vycházející též z řešení další avšak dovoláním nezpochybněné právní otázky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vytýká-li dovolatel dále postupu odvolacího soudu, že odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně nezrušil jako nepřezkoumatelný, ač soud prvního stupně neprovedl dovolatelem navržený důkaz a v odůvodnění svého rozsudku nevyložil, proč tento důkaz neprovedl, pak uvedené může dovolací soud hodnotit pouze z hlediska, zda se nejedná o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě řízení však dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. pouze v případě, že je dovolání přípustné, což zde není. Uvedené platí shodně i tam, kde dovolatel vytýká neprovedení tohoto důkazu (resp. nezdůvodnění jeho neprovedení) odvolacímu soudu. Pro úplnost dovolací soud v tomto směru dodává, že dovozuje-li dovolatel z tohoto důvodu nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, nečiní tak přiléhavě. Odůvodnění napadeného rozsudku totiž odpovídá závěrům vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013, kde Nejvyšší soud (mj.) vyložil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu dovolání na újmu uplatnění práv dovolatele (tak jako v dané věci).
Dovolací soud rovněž nevyhověl návrhu dovolatele na provedení navržených důkazů, neboť ty lze obecně provádět jen k prokázání důvodu dovolání, což v případě jediného dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení věci nepřichází pojmově do úvahy. Proto ani občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 (rozhodném v dané věci) neobsahuje ustanovení obdobné § 243a odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Jelikož dovolatel podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do té části výroku I, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i co do výroku o náhradě nákladů řízení, jakož i do výroku II o náhradě nákladů odvolacího řízení, nemá zákonem stanovené náležitosti. Dovolatel zde nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v uvedeném rozsahu (§ 241a odst. 2 a § 237 až § 238a o. s. ř.), když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení na posouzení dovolatelem nastolených otázek nespočívala a jinou otázku hmotného nebo procesního práva dovolatel ve vztahu k nim v dovolání neuvedl.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl dílem jako nepřípustné (co do merita věci) a dílem jako vadné (co do nákladů řízení).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. 1. 2016

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu