30 Cdo 891/2013
Datum rozhodnutí: 24.04.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 3 o. s. ř.




30 Cdo 891/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně Mgr. M. S. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Na Pláni 3794/2, proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení částky 72.210,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 428/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 17. 10. 2012, č. j. 13 Co 362/2012-58, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 3. 2012, č. j. 29 C 428/2010-29, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody ve výši 72.210,- Kč. Ta měla žalobkyni vzniknout zničením její vodoměrné šachty a vodovodní přípojky L. M. poté, co jí nebyla poskytnuta ochrana podle § 5 obč. zák. Městským úřadem v Turnově, jež o tomto jejím návrhu rozhodl poprvé až téměř po roce od jeho uplatnění.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o. s. ř. ), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz ), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Závěr odvolacího soudu o subsidiární povaze odpovědnosti státu za žalobkyní utrpěnou škodu ve vztahu k odpovědnosti osoby, která měla žalobkyni škodu přímo způsobit, nepředstavuje jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., když je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný pod č. 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1412/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2098/2010). Ostatně žalobkyně, ač zastoupena advokátkou, ve svém dovolání s judikatorními závěry dosaženými v těchto rozhodnutích (a dalších uvedených v napadeném rozsudku) nijak kvalifikovaně nepolemizuje a není tedy zjevné, na jakých argumentech staví svůj opačný právní názor. Odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 529/09 je nepřiléhavý, neboť otázkou rozhodnou pro posouzení této věci není povaha odpovědnosti státu za způsobenou škodu, kterou se uvedený nález zabývá, ale právě otázka subsidiární povahy této odpovědnosti, kterou daný nález neřeší.
K žalobkyní tvrzené vadě řízení (nevypořádání se s odkazem žalobkyně na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 529/09) nelze rovněž při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně přihlížet (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.), s výjimkou situace, že by jednalo o otázky zásadně významné z hlediska výkladu procesního práva, což však není tento případ.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 24. dubna 2013
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu