30 Cdo 869/2007
Datum rozhodnutí: 09.12.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 869/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce P. M., zastoupeného advokátem, proti žalované L. s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 96/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2006, č.j. 28 Co 63/2006-78, takto:

Dovolání žalované se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 8. července 2005, č.j. 10 C 96/2005-33, uložil žalované, aby zaplatila žalobci 1,000.000,- Kč s 2,5 % úrokem ročně od 21.7.2003 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 95.692,- Kč. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky s tvrzením, že žalovaná v této výši na úkor žalobce získala bezdůvodné obohacení, když od něho na sjednanou kupní cenu nemovitostí ve výši 6,500.000,- Kč obdržela ve skutečnosti 7,500.000,- Kč. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce se žalovanou dne 11.3.2003 uzavřel smlouvu nazvanou smlouva o půjčce, a kterou se zavázal do tří dnů od podpisu smlouvy poukázat na účet zástupce žalované J. B. částku 1,000.000,- Kč s tím, že tato částka bude žalobci nejpozději do 10.5.2003 vrácena, pokud do 30.4.2003 nedojde k podpisu kupní smlouvy o koupi nemovitostí. Pokud bude kupní smlouva ve sjednaném termínu podepsána, pak zástupce žalované částku uvolní a převede ji podle dispozic žalobce. Účastníci si dohodli dále k této smlouvě dodatek ze dne 30.4.2003, kde stvrdili, že částka 1,000.000,- Kč byla na účet zástupce žalované poukázána, a bylo sjednáno, že žalovaná tuto částku žalobci vrátí nejpozději do 30.6.2003, pokud do tohoto data nedojde k podpisu kupní smlouvy. Pokud k podpisu kupní smlouvy dojde, pak částka zůstává jako splátka kupní ceny žalované. Dne 23.6.2003 podepsali žalovaná jako prodávající a žalobce s manželkou jako kupující kupní smlouvu, kterou žalovaná prodala žalobci a jeho manželce dům se stavebním pozemkem parcelní číslo 1055/22 a zahradou parcelní číslo 1055/6, v katastrálním území Š., přičemž kupní cena byla sjednána ve výši 6,500.000,- Kč. Dne 26.6.2003 byla částka 6,500.000,- Kč z hypotečního úvěru poukázána na účet žalované. Dopisem ze dne 20.7.2003 požádal žalobce žalovanou o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1,000.000,- Kč. Bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobce celkem částku 7,500.000,- Kč, ovšem tvrzení žalované, že kupní cena na nemovitost byla sjednána v této výši nebylo prokázáno. Soud prvního stupně dovodil, že kupní smlouva byla uzavřena podle ustanovení § 588 a násl. obč. zák. a žalobci vznikla povinnost zaplatit sjednanou kupní cenu ve výši 6,500.000,- Kč. Jestliže žalovaná obdržela 7,500.000,- Kč a bylo výslovně sjednáno, že v případě podpisu kupní smlouvy bude částka 1,000.000,- Kč považována za splátku kupní ceny, pak žalovaná získala podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. v této výši bezdůvodné obohacení a je povinna je žalobci vydat. Od 21.7.2003 je žalovaná se splněním dluhu v prodlení, a proto byl žalobci ve smyslu ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. přiznán úrok z prodlení dle ustanovení § 2 vládního nařízení číslo 142/1994 Sb.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. září 2006, č.j. 28 Co 63/2006-78, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil a ve výroku o nákladech řízení změnil jen tak, že jejich výše činí 86.800,- Kč, jinak jej potvrdil (výrok I.). Současně uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 47.025,- Kč (výrok II.). Po doplněném dokazování odvolací soud vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy týkající se rodinného domu s pozemkem. Kupní cena byla dohodnuta

ve výši 6,500.000,- Kč a dále účastníci ujednali, že nejpozději do 30.4.2003 společně uzavřou kupní smlouvu o převodu uvedených nemovitostí. V týž den byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou smlouva o půjčce částky 1,000.000,- Kč, přičemž jak

je tvrzeno i v žalobě, šlo o rezervační poplatek započitatelný na kupní cenu, pokud bude kupní smlouva uzavřena do 30.6.2003. Dne 23.6.2003 byla uzavřena mezi účastníky kupní smlouva týkající se předmětných nemovitostí a sjednaná kupní cena byla 6,500.000,- Kč. Částku 1,000.000,- Kč žalobce zaplatil právnímu zástupci žalované B., který ji poté poukázal žalované. Z hypotečního úvěru žalobce převedl na žalovanou 6,500.000,- Kč dne 26.6.2003, tedy tři dny po uzavření kupní smlouvy. Skutečnost že částka 1,000.000,- Kč byla žalobcem žalované poukázána prostřednictvím B. a že se jednalo o rezervační poplatek, bylo mezi účastníky nesporné. Odvolací soud dovodil ve smyslu ustanovení § 41a obč. zák., že smlouva o půjčce byla simulovaným právním úkonem, je tedy neplatná a za platnou je třeba považovat smlouvu o složení rezervačního poplatku započitatelného na kupní cenu. Kupní smlouva byla uzavřena do 30.6.2003, byla tedy splněna podmínka dohodnutá mezi účastníky, a částka 1,000.000,- Kč zůstala jako splátka kupní ceny ve vlastnictví žalované dle dodatku ke smlouvě o půjčce. Jestliže tedy žalobce převedl dne 26.6.2003 na žalovanou částku 6,500.000,- Kč, pak žalovaná získala bezdůvodné obohacení ve výši 1,000.000,- Kč a ve smyslu ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. je povinna je vydat a současně zaplatit úroky z prodlení počínaje dnem 21.7.2003, kdy nastala na základě písemné výzvy žalobce splatnost částky 1,000.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení

§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatelka zejména namítá,

že pro posouzení sporu není rozhodné, zda byla dohodnuta kupní cena ve výši 6,500.000,- Kč či 7,500.000,- Kč, nýbrž podstatné je to, že žalobní návrh žalobce ze dne 28.1.2005 spočívá na tvrzení, že byla zaplacena na kupní cenu částka 1,000.000,- Kč, která nebyla vyúčtována s tím, že o tuto částku se žalovaná obohatila a žalobci

ji nevrátila. Na základě smluvních ujednání mezi účastníky však došlo k započtení zaplacené částky 1,000.000,- Kč na kupní cenu. Za této situace tedy žalobce nemůže žádat zaplacení této částky, neboť se o tuto částku žalovaná neobohatila. Pokud

se žalované nepodařilo prokázat, že skutečná dohodnutá kupní cena byla 7,500.000,- Kč, pak by se jen mohlo jednat o bezdůvodné obohacení z titulu zaplacené částky 6,500.000,- Kč, která byla poskytnuta na základě hypotečního úvěru, avšak toto žalobce v řízení netvrdil. Odvolací soud tedy rozhodoval za situace, kdy částka 1,000.000,- Kč byla zaplacena ze strany žalobce na účet kupní ceny, žalovaná tuto částku započetla

na kupní cenu ve smyslu smlouvy o půjčce a došlo tedy k zániku závazku. Žalovaná navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně požádala o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění,

že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru,

že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř, a je-li dovolání přípustné, též z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. V úvahu přitom nepřipadá, že by se v daném případě mohlo jednat o rozsudek obsahově měnící (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), neboť odvolací soud posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce shodně se soudem prvního stupně. Protože dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že žalovaná nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, ale podstatou jejích námitek je skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalované pro posouzení věci významné. Žalovaná tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud se jimi nemohl zabývat, neboť z hlediska těchto vad lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované není přípustné ani podle ustanovení, § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalobci podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2008

JUDr. Karel Podolka,v. r.

předseda senátu