30 Cdo 858/2014
Datum rozhodnutí: 30.07.2015
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 42 odst. 4 o. s. ř., § 79 odst. 1 o. s. ř., § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 43 o. s. ř.



30 Cdo 858/2014

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce J. H. , zastoupeného Mgr. Lumírem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 196/38, proti žalované České republice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o zaplacení 136 854 091 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 70/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2012, č. j. 18 Co 369/2012-92, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Žalobce se žalobou ze dne 25. srpna 2008 domáhal morálního odškodnění ve výši minimálně 10 milionů Kč a veřejné omluvy a dále zaplacení škody způsobené nečinností a úmyslným mařením povinností Policie ČR Jičín, Pardubice, Okresního státního zastupitelství Náchod, Okresního státního zastupitelství Pardubice a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Podáním ze dne 9. května 2011 (č. l. 49 67) žalobce (prostřednictvím svého právního zástupce) žalobu k výzvě soudu doplnil a opravil. Uvedl, že namítá četná pochybení správkyně konkurzní podstaty Ing. Marcely Heršálkové v konkurzu na firmu Vl. Sládková Replica vedeného u KS HK pod č. j. 48K36/2001 . V uvedené firmě se dle žalobce nacházel i jeho majetek.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 25. dubna 2012, č. j. 13 C 70/2012-85, kterým bylo odmítnuto podání žalobce ze dne 25. srpna 2008, doplněné podáním ze dne 9. května 2011, neboť neobsahovalo náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu.
Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, podle kterého podání žalobce ze dne 25. srpna 2008 nesplňovalo náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení a ani v doplňujícím podání ze dne 9. května 2011 žalobce neupřesnil jím požadovaný nárok na náhradu škody co do důvodu a výše a nekonkretizoval mechanismus vzniku škody co do příčiny ve vztahu ke konkrétnímu nesprávnému úřednímu postupu. Z obsahu žaloby a jejího doplnění není podle odvolacího soudu možné dovodit ani základní skutková tvrzení, nezbytná pro vymezení skutku, jenž má být předmětem řízení. Není zejména zřejmé, z jakého konkrétního jednání orgánů státu, resp. správkyně konkurzní podstaty, žalobce své nároky odvozuje. Z popisu událostí nelze jednoznačně dovodit porušení povinností, tedy ani žalobcem tvrzený nesprávný úřední postup. Dále není zřejmé, z jakého důvodu měly důsledky tvrzených nesprávných postupů orgánu státu vůči úpadkyni Vladimíra Sládková - Replica zasáhnout do osobní či majetkové sféry žalobce, když žalobce nekonkretizoval mechanismus vzniku tvrzené škody ve vztahu k tvrzeným nesprávným úředním postupům.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž uvedl, že předmětná žaloba ze dne 25. srpna 2008, ve znění doplnění ze dne 9. května 2011, má veškeré podstatné náležitosti podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 občanského soudního řádu. Postupem soudu prvního stupně a soudu odvolacího bylo porušeno právo žalobce na soudní a jinou právní ochranu garantované článkem 36 Listiny základních práv a svobod a žalobce proto navrhuje zrušení usnesení obou soudů.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen o. s. ř.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a a 75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§ 78d). Ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně.
Podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé ustanovení § 239 odst. 3 poukazem na obdobné použití ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř.), má Nejvyšší soud za obsoletní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněné pod č. 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání do napadaného usnesení je proto bez dalšího přípustné. Dovolací soud je však neshledal důvodným.
Podle ustanovení § 42 odst. 4 věty první o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle ustanovení § 79 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
Odvolací soud založil své rozhodnutí mimo jiné na závěru, že žaloba (ve znění doplnění ze dne 9. května 2011) neobsahovala zákonem předepsané náležitosti, neboť z ní není zřejmé skutkové vymezení žalovaného nároku, a to z hlediska vylíčení škodné události a z hlediska vylíčení příčinné souvislosti s tvrzeným následkem v majetkové a osobní sféře žalobce.
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002).
V projednávané věci není z podání žalobce zřejmé, jak měly důsledky tvrzených nesprávných postupů orgánu státu vůči úpadkyni Vladimíra Sládková Replica zasáhnout do osobní či majetkové sféry žalobce. Žalobce nekonkretizoval mechanismus vzniku tvrzené újmy ve své sféře ve vztahu k tvrzeným nesprávným úředním postupům a nevymezil tedy dostatečně předmět řízení po skutkové stránce. Tvrzení žalobce, že měl ve firmě úpadkyně majetek není v tomto směru dostatečně konkrétní.
Odvolací soud tedy postupoval v souladu s judikaturou soudu dovolacího, jestliže návrh žalobce na zahájení řízení odmítl pro nesplnění náležitostí (srov. citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 370/2002).
Uvedený nedostatek pro závěr o odmítnutí žaloby podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. postačuje, Nejvyšší soud se proto dalšími dovolacími námitkami žalobce nezabýval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. 23 Cdo 63/2012).
Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl podle § 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř., neboť dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2015
JUDr. Pavel S i m o n
předseda senátu