30 Cdo 85/2013
Datum rozhodnutí: 20.02.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 85/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci nezvěstného J. M., v řízení zastoupeného opatrovnicí JUDr. Janou Kümmelovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Štefánikova 65, o návrhu K. M. , zastoupené JUDr. Mgr. Michaelou Zdvihalovou Lorencovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Na Čihadle 61, za účasti 1) nezletilé K. M. , zastoupené městskou částí Praha 5, se sídlem v Praze 5, nám. 14. října 1381/4, jako opatrovníkem pro řízení, 2) J. M. , zastoupeného JUDr. Václavem Markem, advokátem se sídlem v Praze 6, Nad lávkou 5, 3) R. M. , a 4) Městského státního zastupitelství , se sídlem v Praze 5, nám. 14. října 2188/9, o prohlášení za mrtvého, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 50 Nc 1582/2009, o dovolání J. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2012, č.j. 25 Co 408/2011-335, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud ) předesílá, že se zřetelem k době vydání dovoláním napadeného (v záhlaví označeného) rozsudku Městského soudu v Praze se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále již o. s. ř. ).
Dovolání J. M. (otce J. M., níže cit. rozhodnutími prohlášeného za mrtvého) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2012, č.j. 25 Co 408/2011-335, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. května 2011, č.j. 50 Nc 1582/2009-197, ve věci samé, není přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní otázce (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel v podaném dovolání žádnou hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tedy i přípustnost dovolání, nevymezil. Z obsahu dovolání vyplývá (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), že dovolatel uplatnil dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím ovšem přípustnost dovolání posuzovat nelze, neboť podle § 237 odst. 3, věty za středníkem, o. s. ř., k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. února 2013
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu