30 Cdo 837/2003
Datum rozhodnutí: 29.04.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 837/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr.Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky, v právní věci žalobce České republiky - Okresního úřadu J. H., proti žalovaným 1) A. M. a 2) J. D., oběma zastoupeným advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu

v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 8 C 979/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.října 2002, č.j. 5 Co 2198/2002 - 90, takto:

I. Dovolání žalovaných se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 5. června 2001, č.j.

8 C 979/99 36, určil, že Česká republika - Okresní úřad v J. H. je výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo 3521/73 ostatní plocha staveniště,

o výměře 1.240 m2 v obci a katastrálním území J. H. Dále rozhodl

o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne ze dne 1. října 2001, č.j. 23 Co 1596/2001 - 58, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 10. ledna 2002, č.j. 22 Co 1596/2001 72, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že předmětnou žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení

před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel mimo jiné z úvahy, že podle darovací smlouvy ze dne

21. prosince 1999 daroval první žalovaný druhé žalované sporem dotčený pozemek, přičemž právní účinky darovací smlouvy nastaly dne 22. prosince 1999. První žalovaný proto není ve sporu pasivně legitimován. Ve vztahu k druhé žalované odvolací soud připomněl, že účinnost kupní smlouvy, s dohodnutou podmínkou připouštějící zánik právního vztahu založeného smlouvou ve smyslu ustanovení § 610 občanského zákoníku (dále jen "o.z."), zaniká až uplatněním dohodnuté podmínky účastníkem smlouvy. Projev vůle s uplatněním dohodnutí podmínky je však třeba adresovat druhému účastníku smlouvy v dohodnuté lhůtě stanovené v § 610 odst. 2 o.z., t.j. nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy. Pokud prodávající

ve stanovené lhůtě svůj projev vůle neučiní, zaniká vedlejší ujednání v jednoroční prekluzívní lhůtě od uzavření kupní smlouvy. Odvolací soud poukázal na to, že podle jeho názoru je i v jím přezkoumávané věci platnost vedlejšího ujednání o zpětné koupi

v kupní smlouvě limitována jednoroční lhůtou ve smyslu zmíněného ustanovení. Pokud soud vyšel z data účinnosti smlouvy vážící se k datu 22. července 1997, zanikla by podle odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 610 odst. 2 o.z. platnost vedlejšího ujednání o zpětné koupi ke dni 22. července 1998. Ujednání účastníků o tom, že žalobce může uplatnit výhradu zpětné koupě ještě do dalších šesti měsíců po uplynutí jednoleté lhůty k zahájení výstavby rodinného domku, překračuje podle soudu meze ustanovení

§ 610 odst. 2 o.z. s prekluzívní jednoletou lhůtou od uzavření kupní smlouvy. Toto ujednání proto v této části odporuje zákonu a je neplatné (§ 39 o.z.). Pokud proto žalobce požadoval od prvního žalovaného zpětný odkup dotčeného pozemku až dne

7. ledna 1999, učinil tak po zániku platnosti vedlejšího ujednání prekluzí. Žaloba proto nebyla důvodná ani proti druhé žalované.

O dovolání žalobce rozhodl Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 30. května 2002, č.j. 30 Cdo 194/2002-79, kterým byl zrušen rozsudek odvolacího soudu a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud tehdy poukázal na skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu vyšel především z výkladu ustanovení

§ 610 o.z., kdy odvolací soud správně toto ustanovení považoval za ustanovení zvláštní ve vztahu k § 36 téhož zákona. Potud bylo toto posouzení hodnoceno jako přiléhavé

a instruktivní. Nadto tento výklad plně odpovídá i dosavadní judikatuře (kdy lze uvést např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 2 Cdon 756/97 a stejně tak

i dovolatelem zmiňovaný rozsudek téhož soudu ze dne 18. prosince 2000, č.j.

29 Cdo 822/2000-132, s nimiž je napadené rozhodnutí v řešení naznačené otázky zcela konformní). Se závěry odvolacího soudu v otázce dodržení (resp. v tomto případě nedodržení) prekluzivní lhůty stanovené v ustanovení § 610 odst. 2 o.z. však již dovolací soud nesouhlasil. Připomněl, že podle uvedeného ustanovení, pokud se účastníci nedohodnou jinak, zanikají výhrady a podmínky, jež zmiňuje ustanovení

§ 610 odst. 1 o.z., nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jestliže je prodávající v této lhůtě neuplatnil. Je tedy skutečností, že lhůta upravená

ve zmíněném ustanovení má podpůrnou povahu, takže se uplatní jen tehdy, nedohodnou-li se strany na lhůtě jiné. Není však správný závěr, že takováto smluvená jiná lhůta musí být vždy kratší než jeden rok, neboť jinak nejpozději uplynutím jednoroční lhůty od uzavření kupní smlouvy vedlejší ujednání zanikají, nedojde-li

k jejich uplatnění. Prekluzívní lhůta jednoho roku pro uplatnění sjednaných výhrad či podmínek totiž platí jen v případě, že účastníci sami nedohodli lhůtu, v níž je třeba výhrady či podmínky uplatnit, a současně nestanovili, kdo je k jejich uplatnění oprávněn. Ustanovení § 610 odst. 2 o.z. totiž mohou účastníci vyloučit zcela vlastním ujednáním s ohledem na jeho dispozitivní povahu.

Poté ve věci opětovně rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. října 2002, č.j. 5 Co 2198/2002-90, kterým rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno

v souladu s popsaným právním názorem vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu. Tento rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 2. prosince 2002, přičemž zástupci žalovaných byl doručen dne 27. listopadu 2002.

Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podali žalovaní dne 23. ledna 2003 včasné dovolání. Podle dovolatelů je dovolání přípustné

s ohledem na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), neboť mají zato, že v dané věci je třeba napadené rozhodnutí hodnotit jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Výslovně pak uplatňují dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., když mají zato, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé především poukazují na to, že předmětná kupní smlouva neobsahuje žádné ujednání, ze kterého by vyplývalo, že si účastníci dohodli, že počátek lhůty zániku výhrad a podmínek je počítán až od data vkladu kupní smlouvy do katastru nemovitostí. Naopak v článku V. kupní smlouvy ze dne 23. září 1996 se účastníci dohodli na výhradě zpětné koupě podle § 610 o.z. pro případ, že kupující nezahájí stavbu rodinného domku na předmětném pozemku do jednoho roku od účinnosti této smlouvy. Při posuzování otázky, zda žalobce výhradu zpětné koupě uplatnil včas či nikoliv, je (tedy) nutné zjistit, kdy předmětná smlouva nabyla účinnosti. Jestliže žalobce uplatňuje výhradu zpětné koupě, mající povahu rozvazovací podmínky podle § 610 o.z. až 7. ledna 1999, pak nemůže být k tomuto vedlejšímu ujednání již přihlédnuto, neboť nejpozději dnem

15. října 1998 toto vedlejší ujednání zaniklo prekluzí, k níž měl soud z úřední povinnosti přihlédnout. Dovolatelé proto navrhli, aby dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.

Dovolání žalovaných není přípustné.

V daném případě byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterému nepředcházel žádný jiný eventuální prvostupňový rozsudek. Není proto naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. V daném případě by tak mohlo být dovolání přípustné již jen podle ustanovení

§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Jak již bylo naznačeno, zásadní otázkou v dané věci, jejíž zodpovězení směřovalo k úvaze, zda žalobce uplatnil rozvazovací podmínku podle ustanovení § 610 o.z. v zákonné lhůtě, se již zabýval Nejvyšší soud České republiky jako dovolací soud

s pozitivním závěrem. Je tedy zřejmé, že nynějším dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu není možno posuzovat jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Protože dovolání ve věci není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto, avšak žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2004

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu