30 Cdo 835/2000
Datum rozhodnutí: 03.08.2000
Dotčené předpisy:




30 Cdo 835/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci nezletilého D. T., zastoupeného M. č. P. 13, jako opatrovníkem, syna V. T. a A. T., o zvýšení výživného a úpravu styku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 P 126/99, o dovolání matky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 1999, č.j. 54 Co 617/99-62, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 1999, č.j. 54 Co 617/99-62, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným odmítl pro opožděnost odvolání matky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. června 1999, č.j. 5 P 126/99-54, jímž bylo od 1. července 1998 zvýšeno výživné otce pro nezletilého na 1.400,- Kč měsíčně, jež je otec povinen platit k rukám matky vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem, s tím, že dluh na zvýšeném výživném za dobu od 1.7.1998 do 31.5.1999 v částce 4.800,- Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku, a jímž byl upraven styk otce s nezletilým tak, že otec je oprávněn se s nezletilým stýkat v každém týdnu označeném sudým číslem od pátku 18 hodin do neděle 18 hodin, s výjimkou měsíců července a srpna, dne 25. prosince od 9 do 17 hodin a dva týdny o letních prazdninách od pátku 19 hodin do příslušné neděle do 20 hodin s tím, že otec matce termín oznámí vždy do 31. května každého roku, že v roce 1999 proběhne styk otce s nezletilým v srpnu a otec matce oznámí termín do 15. června, přičemž otec nezletilého převezme a předá vždy v místě bydliště matky, která je povinna styk s nezletilým umožnit a nezletilého na styk řádně připravit. Odvolací soud vycházel z obsahu doručenky rozsudku soudu prvního stupně doručovaného matce a z otisku razítka soudu prvního stupně na matčině odvolání. V odůvodnění usnesení uvedl, že matce byl rozsudek soudu prvního stupně doručen ve smyslu ustanovení § 47 o.s.ř. do vlastních rukou uložením na poště dne 16.8.1999. Za den doručení se proto považuje třetí den od uložení, t.j. 19.8.1999. Následujícím dnem začala matce běžet zákonná odvolací lhůta, jež skončila dne 3.9.1999. Protože matka podala odvolání osobně u soudu až dne 8.9.1999, učinila tak již po marném uplynutí lhůty k podání odvolání.

V podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. a důvodnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., matka namítá, že v době od 26.7.1999, kdy nastupovala dovolenou, se v místě svého bydliště nezdržovala až do dne 23.8.1999, což již předem oznámila poštovní doručovatelce. Po návratu z dovolené nenašla v poštovní schránce žádné sdělení o tom, že jí byla doručována poštovní zásilka. Následujícího dne proto navštívila poštu, kde převzala zásilku obsahující rozsudek soudu prvního stupně, aniž by byla poučena, že rozsudek byl na poště uložen. Ve lhůtě patnácti dnů od převzetí rozsudku pak podala odvolání. Dovozuje, že nebyla splněna podmínka ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř., tedy aby se v době doručování zdržovala v místě doručení. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z potvrzení matčina zaměstnavatele, připojeného k dovolání plyne, že matka čerpala m.j. dovolenou v době od 26.7. do 23.8.1999.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou - účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), a že je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání, dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Výrok napadeného usnesení odvolacího soudu vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. opožděně, t.j. po uplynutí patnáctidenní lhůty podle § 204 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení usnesení soudu prvního stupně, zahrnuje tento závěr logicky i zjištění, že usnesení bylo účastníku řádně doručeno; jen řádné doručení má za následek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je usnesení doručováno. Posouzení, zda je v konkrétním případě vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručení) a z šetření o okolnostech, která jsou z hlediska této právní úpravy významná.

Nesouhlas se závěry odvolacího soudu, jež dovolání obsahuje, je v dovolacím řízení uplatnitelný v rámci dovolacích důvodů podle § 241 odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. Ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v § 237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; podle § 242 odst. 3 o.s.ř. k takové vadě ostatně přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti.

Podle § 47 odst. 2 o.s.ř., nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanoví v souladu s ustanovením § 47 odst.2 o.s.ř. vyhláška č. 78/1989 Sb. ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb. (poštovní řád).

Podle svého obsahu doručenka deklaruje též, že adresát se v míste doručení zdržuje (srov. text nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje...").

Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné a od listin soukromých se liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§ 134 o.s.ř.). Uvedený důsledek lze ovšem spojovat jen s takovou doručenkou, jež obsahuje všechny náležitosti, které vyžaduje zmíněná příloha poštovního řádu v bodech 18, 19 a 20; t.j. s doručenkou, v níž je uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště, a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty.

Jsou-li splněny tyto podmínky, učiní odvolací soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení § 47 odst. 2, § 204 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přímo ze spisu (v něm založené doručenky), a dospěje-li k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, odmítne je, aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).

Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, a toho, co obsahově potvrzuje, je tudíž ten, že je na účastníku, které tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že stanovený postup doručování dodržen nebyl nebo že se v místě doručování nezdržoval, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal; na tomto účastníku tedy spočívá tzv. důkazní břemeno.

Tak je tomu v dané věci. Rozsudek soudu prvního stupně byl matce nezletilého doručován postupem upraveným v ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. (tzv. náhradní doručení), které je však možné - za splnění podmínky, že se adresát v místě bydliště zdržuje - jen je-li zde uvedený postup při doručování dodržen. Tato podmínka však zjevně splněna není. Jak totiž plyne ze šetření soudu prvního stupně, čerpaného z výpovědi poštovní doručovatelky Denisy Dvořákové, byla informována matkou nezletilého o tom, že v půli července odjíždí na měsíc na dovolenou. Během asi čtrnácti dnů přišla zásilka určená do vlastních rukou matky. Sama zásilku doručovala a adresátku nezastihla. Protože tušila, že je matka nezletilého na dovolené, pravděpodobně ani nedávala výzvu matce do schránky, ač by to podle předpisu měla učinit.

Z uvedeného vyjádření poštovní doručovatelky, jež je ve shodě s matčiným tvrzením o tom, že po návratu z dovolené v poštovní schránce nenalezla žádný doklad pošty o doručování písemnosti určené do vlastních rukou, plyne, že postup doručování podle § 47 odst. 2 o.s.ř. nebyl dodržen, když nebylo spolehlivě prokázáno, že poštovní doručovatelka po prvním pokusu o doručení uvědomila matku nezletilého, že jí přijde zásilku znovu doručit v den a hodinu uvedenou na oznámení. Jde tudíž o neúčinné doručení. Pokud poštovní doručovatel písemnosti doručované do vlastních rukou při prvém bezúspěšném pokusu o doručení nevyrozumí adresáta, že mu přijde zásilku znovu doručit v den a hodinu uvedenou na oznámení, neuplatní se ustanovení poslední věty cit. ustanovení v tom, že se písemnost pokládá za doručenou třetí den po uložení, ale adresátovi začne plynout odvolací lhůta až ode dne, kdy potom písemnost na poště skutečně převzal, i když se tak stalo až po uplynutí tří dnů od jejího uložení.

Kromě toho však zjevně nebyl splněn ani další předpoklad řádného doručení ve smyslu cit. ustanovení, t.j. že se adresát v době doručování v místě doručení zdržuje, jak plyne z matčina tvrzení, dokládaného potvrzením zaměstnavatele, a jež je ve shodě i s vyjádřením poštovní doručovatelky.

Z vyloženého plyne, že k platnému doručení písemnosti, jež má být doručena účastníku do vlastních rukou, nedojde ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 věta třetí o.s.ř., jestliže se v místě doručení nezdržoval v době doručování písemnosti nebo nebyl-li uvědomen při prvním bezúspěšném pokusu o doručení o tom, že doručovatel mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení (srovnej též rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 3.4.1975, Czf 1/75, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv a rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR, část první, vyd. Praha 1986, str. 1087).

Nemohla proto nastoupit zákonná fice doručení rozsudku soudu prvního stupně třetím dnem od uložení, t.j. dnem 19.8.1999 a od tohoto data odvíjet zákonnou patnáctidenní lhůtu k podání odvolání ve smyslu § 204 odst. 1 o.s.ř.Za den doručení nutno tudíž pokládat den 25. srpna 1999, kdy matka zásilku skutečně převzala do vlastních rukou, jak to plyne z doručenky rozsudku soudu prvního stupně. Se zřetelem k tomuto nutno uzavřít, že odvolání, jež podle správného zjištění odvolacího soudu matka podala dne 8.9.1999 osobně přímo u soudu prvního stupně, nebylo podáno opožděně, neboť se tak stalo před uplynutím zákonem stanovené patnáctidenní lhůty k jeho podání (§ 204 odst. 1 věta první o.s.ř.).

Pokud tedy odvolací soud odmítl odvolání matky pro opožděnost, nelze jeho postup pokládat za správný. Svým postupem tak odňal matce možnost dosáhnout přezkumu jí napadeného rozsudku soudu prvního stupně v odvolacím řízení podle ustanovení § 201 a násl. o.s.ř.

V dané věci spatřuje dovolací soud naplněn dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., a proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. srpna 2000



JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová