30 Cdo 830/2014
Datum rozhodnutí: 30.04.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 830/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce K. G. , zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem v Mohelnici, Nádražní 9, proti žalovaným 1) nezl. L. G. , zastoupenému opatrovníkem Městským úřadem Šumperk, a 2) P. G. , zastoupené Mgr. Ľubošem Godinou, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 16 A, o určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 154/2011-75, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 7. října 2013, č. j. 70 Co 392/2013-98, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ľuboše Godiny, advokáta se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 16 A.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) poté, co přihlédl k čl. II bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., a k čl. II bodů 2 a 3 zák. č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci (dále již odvolací soud ) ze dne 7. října 2013, č. j. 70 Co 392/2013-98, není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., nebo odkaz na právní argumentaci, kterou dovolatel uplatnil v prvoinstančním či odvolacím řízení. Z obsahu podaného dovolání je tedy zjevné, že dovolatel nedostál zákonnému požadavku právně relevantního vymezení dovolacího důvodu, jehož prostřednictvím by dovolací soud mohl posuzovat přípustnost dovolání proti předmětnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 poslední věta o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. dubna 2014 JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu