30 Cdo 812/2015
Datum rozhodnutí: 31.08.2015
Dotčené předpisy: § 243 odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 812/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Vlacha, ve věci omezení svéprávnosti posuzovaného Ing. V. S. , zastoupeného opatrovnicí JUDr. Pavlou Karlovskou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Palackého 3145/41, o návrhu na ustanovení zástupce pro dovolací řízení, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 9 P 127/2007, o dovolání Ing. V. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. dubna 2014, č.j. 14 Co 129/2014-566, takto:

Dovolání posuzovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 23. října 2012, č.j. 9 P 127/2007-488, ustanovil opatrovníkem posuzovaného advokátku JUDr. Pavlu Karlovskou. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. února 2013, č.j. 14 Co 1242/2012-498. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal posuzovaný dovolání a současně požádal, aby mu byl k jeho sepsání ustanoven zástupce z řad advokátů.
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 5. února 2014, č.j. 9 P 127/2007-557, výrokem I. posuzovanému Ing. V. S. k ochraně jeho zájmů pro řízení o dovolání včetně sepsání řádného dovolání jmenoval zástupcem JUDr. Moniku Císařovou, advokátku se sídlem v Jablonci nad Nisou, Palackého 3145/41, výrokem II. uložil JUDr. Monice Císařové sepsání řádného dovolání včetně dovolacího petitu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2013, č.j. 14 Co 1242/2012-498, a toto řádné dovolání doručit soudu.
K odvolání posuzovaného Ing. V. S., jeho opatrovnice advokátky JUDr. Pavly Karlovské, a ustanovené zástupkyně JUDr. Moniky Císařové, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. dubna 2014, č.j. 14 Co 129/2014-566, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh Ing. V. S. na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítá. Vyšel ze zjištění, že Ing. V. S. požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů podáním ze dne 16. května 2013, označeném jako dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 14 Co 1242/2012-498. Přes to, že žádost blíže neodůvodnil a nedoložil své majetkové a sociální poměry, (ani k tomu nebyl vyzván okresním soudem), soud prvního stupně mu napadeným usnesením bez dalšího zástupce ustanovil. Odvolací soud proto vyzval přípisem jmenovaného, aby prokázal předpoklady pro případné osvobození od soudních poplatků s poučením, že pokud nepředloží ve stanovené lhůtě vyplněný formulář, vystavuje se nebezpečí vydání pro něho nepříznivého rozhodnutí. Ing. V. S. však formulář o svých poměrech ve stanovené lhůtě soudu nepředložil. Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že podle § 30 o.s.ř. musí být pro ustanovení zástupce z řad advokátů současně realizovány dvě podmínky, když první je splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, nemohlo být pro výše uvedený deficit žádosti žadatele o ustanovení zástupce z řad advokátů vyhověno.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno Ing. V. S. dne 26. června 2014 a jeho opatrovnici 19. června 2014.
Dne 24. července 2014 podal proti rozhodnutí odvolacího soudu posuzovaný Ing. V. S. dovolání; dovolání zpracované jeho opatrovnicí JUDr. Pavlou Karlovskou bylo po té podáno 21. srpna 2014. Přípustnost dovolání je dovozována z ustanovení § 237 o.s.ř. Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je pak spatřována v tom, že podle odvolacího soudu u dovolatele nebyl dán zákonný předpoklad pro ustanovení zástupce z důvodu nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Naopak, podmínky pro osvobození byly a jsou splněny, což ostatně vyjádřil svým postupem i soud prvního stupně, který posuzovanému pro dovolací řízení ustanovil zástupcem advokáta, aniž by bezprostředně před tímto ustanovením zástupce zkoumal majetkové poměry odvolatele v souladu s ustanovení § 138 o.s.ř. Z postupu soudu prvního stupně lze totiž dovodit, že soud měl již k dispozici tato zjištění o majetkových poměrech dovolatele a vycházel z obsahu spisu. Další pochybení odvolacího soudu je spatřováno v tom, že odvolací soud neposuzoval namítané vady rozhodnutí soudu prvního stupně, které se týkaly nemožnosti ustanovení JUDr. Moniky Císařové jako zástupkyně pro dovolací řízení z důvodů existence objektivních překážek pro řádný výkon funkce zástupce. Je proto navrhováno, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Po té se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání v posuzované věci těmto stanoveným předpokladům nevyhovuje, neboť nikterak neoznačuje a ani nenastoluje žádnou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit pozitivní úvahu o přípustnosti dovolání proti němu. Nelze se spokojit s tím, pokud dovolání pouze obecně a bez odpovídající konkretizace jen paušálně uvádí, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Nelze přitom pominout např. skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 event. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud měl (podle dovolání) odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které rozhodovací praxe se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám ovšem obsah podaného dovolání v daném v případě nevyhovuje. Nekonkretizuje též ani to, která otázka procesního nebo hmotného práva případně nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena, příp. která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, resp. v čem by mělo dojít k odklonu od dosavadního řešení příslušné právní otázky dovolacím soudem.
Jestliže tedy v souzené věci dovolací soud dospěl k závěru, že nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§ 243c odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2015
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu