30 Cdo 797/2010
Datum rozhodnutí: 29.04.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 797/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobce P. N., zastoupeného Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 2/1285, proti žalovaným 1) Ing. P. B., 2) JUDr. W. F., zastoupenému Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem v Havířově-Městě, Svornosti 2, 3) Arraxix s.r.o., se sídlem Stránčice, Kunice 24, PSČ 251 63, IČ: 26733030, a 4) FRYGESTA, a.s., se sídlem ve Frýdku-Místku 2, 1. máje 741, IČ: 45192821, zastoupeným Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje 741, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 128/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. června 2009, č.j. 57 Co 71/2009-194, t a k t o :

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými č. 1 a 3 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 2 na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radima Struminského, advokáta se sídlem v Havířově-Městě, Svornosti 2.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 4 na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Kabudi, advokáta se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje 741.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Obvodní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 27. srpna 2008, č. j. 40 C 128/2005-146, rozhodl, že žaloba, jíž se žalobce domáhá určení, že kupní smlouva uzavřená dne 7.5.2005 mezi žalovanými 1) a 2) jako prodávajícími a žalovaným 3) jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí, a to objektu č.p. 133, stojícího na pozemku parc. č. 213 zastavěná plocha, v k.ú. M., obec F.-M., pozemku parc. č. 213 zastavěná plocha, v k.ú. M., obec F.-M., pozemku parc. č. 214 ostatní plocha, v k.ú. M., obec F.-M., zapsaných na LV č. 2276 pro k.ú. M., obec F.-M. u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště F.-M., je neplatná, se zamítá (výrok I.), a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě v záhlaví citovaným rozsudkem, výrokem ad I., rozsudek okresního soudu v jeho meritorním výroku I potvrdil a samostatně pak výroky ad II. a III. rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o nedostatku věcné legitimace žalobce v řízení o určení i o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy. V odůvodnění uvedl, že žalobce nebyl účastníkem kupní smlouvy ze dne 7.2.2005 a případné vyhovění žalobě na určení neplatnosti označeného úkonu nemůže mít příznivý dopad na jeho právní postavení. Nejsou tedy splněny základní podmínky aktivní věcné legitimace žalobce k podání žaloby na určení neplatnosti smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní otázky žalobce spatřuje v tom, zda konkursní věřitel má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou uzavřel správce konkursní podstaty, ačkoli nebyl účastníkem tohoto právního úkonu, a zda nesprávné rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby, proti kterému se nelze odvolat, je možné v rámci odvolacího řízení posuzovat jako vadu řízení, která vedla k nesprávnému rozhodnutí soudu prvního stupně a zda lze k této vadě přihlížet v rámci odvolacího řízení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní č. 1, č. 2 a č. 4 ve svých vyjádřeních k dovolání žalobce uvedli, že rozhodnutí soudů obou stupňů považují za zcela správné.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. V posuzovaném případě se rozsudek odvolacího soudu, který se ztotožnil se závěry uvedenými o věci samé v rozsudku soudu prvního stupně, shoduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž dovolací soud neshledává důvodu se od ní jakkoli odchýlit (analogicky srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. dubna 2007, sp. zn.. 29 Odo 1194/2005, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 867/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. června 2008, sp. zn. 29 Odo 922/2006). Navíc otázky, které dovolatel považuje na otázky zásadního významu nebyly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny. Dovolatel brojí proti postupu soudu, který nepřipustil změnu žaloby, ovšem opomíjí, že touto otázkou se již odvolací soud nemohl zabývat a předmětem jeho rozhodování byla otázka určení neplatnosti kupní smlouvy.
Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.
Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 je nákladový výrok odůvodněn tím, že žalovanému č. 1, jenž by jinak ve smyslu § 243b odst. 5, věty první, ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. měl vůči žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v tomto dovolacím řízení žádné (účelně vynaložené) náklady nevznikly; o těchto nákladech řízení bylo proto rozhodnuto v souladu s § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. per analogiam tak, jak se podává z výrokové znělky ad II. tohoto usnesení. Rovněž žalovaný č. 3, kterému v tomto dovolacím řízení žádné (účelně vynaložené) náklady řízení nevznikly, nemá nárok na jejich náhradu.
Výroky ad III. a IV. o náhradě nákladů dovolacího řízení jsou pak důsledkem aplikace ustanovení § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaní č. 2 a č. 4 mají vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají u každého z nich z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 2.500,- Kč [viz. ustanovení § 5 písm. d) vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížené na polovinu podle § 14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle § 18 odst. 1] a dále z náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 17/1996 Sb. v částce 300,- Kč, to vše ještě navýšeno o 20% DPH (tj. o částku 560,- Kč) podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem (u každého z cit. žalovaných) ve výši 3.360,- Kč. Žalobce je povinen tuto náhradu zaplatit uvedeným žalovaným k rukám jejich advokátů (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu