30 Cdo 791/2004
Datum rozhodnutí: 22.09.2004
Dotčené předpisy: § 706 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb.




30 Cdo 791/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky ve věci dědictví po M. D., za účasti: České republiky Úřadu pro zastupování státu

ve věcech majetkových se sídlem v Praze 10, Kodaňská č. 1441/46, Územní pracoviště Střední Čechy v Praze 1, Náměstí Republiky č. 3, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. D 484/2002, o dovolání České republiky Úřadu pro zastupování státu

ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2003, č.j. 21 Co 345/2003-102, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2003, č.j. 21 Co 345/2003-102, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 8.9.2003, č.j. D 484/2002-84, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 22.3.2002, č.j. D 484/2002-2, Okresní soud v Kladně zahájil řízení o dědictví po M. D., zemřelém 12.3.2002 (dále též jen zůstavitel ). Provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil podle ustanovení § 38 o.s.ř. notářku I. L.

Usnesením ze dne 8.9.2003, č.j. D 484/2002-84, Okresní soud v Kladně určil obvyklou hodnotu majetku zůstavitele částkou 145.293,50 Kč, výši pasiv částkou 2.508,10 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 142.785,40 Kč (výrok 1.); potvrdil, že Český stát nabyl veškerý majetek zůstavitele sestávající z členského podílu u SBD O. K., v hodnotě vypořádacího podílu ve výši 23.107,- Kč , a dalších věcí a jiných majetkových hodnot zde blíže specifikovaných (výrok 2.); uložil Českému státu Okresnímu soudu v Kladně zaplatit notářce I. L. odměnu ve výši 2.550,- Kč a její hotové výdaje ve výši 120,- Kč do patnácti dnů od právní moci usnesení (výrok 3.); uložil Českému státu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sekci územní pracoviště Střední Čechy povinnost uhradit náklady dědického řízení znalečné ve výši 850,- Kč Okresnímu soudu v Kladně do patnácti dnů od právní moci usnesení (výrok 4.); rozhodl, že účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok 5.).

K odvolání České republiky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12.11.2003, č.j. 21 Co 345/2003-102, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích 1., 2., 3.; změnil ve výroku 4., jímž byla České republice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových uložena povinnost zaplatit náklady řízení (znalečné) ve výši 850,- Kč tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení ; rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů . Shodně se soudem prvního stupně vycházel ze závěru, že do dědictví po zůstaviteli náleží, také členský podíl

u SBD O. K. , jehož hodnota ke dni smrti zůstavitele je vyjádřena hodnotou vypořádacího podílu ve výši 23.107,- Kč.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Česká republika Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje

z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.. Nesouhlasí s tím, že soudy obou stupňů stanovily hodnotu členského podílu u SBD O. v hodnotě vypořádacího podílu

ve výši 23.107,- Kč ; namítá, že takto určená cena není obvyklou cenou, tj. tržní cenou předmětného členského podílu v družstvu a že napadené rozhodnutí proto odporuje závěrům uvedeným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 14.11.2002, sp.zn. 31 Cdo 2428/2000. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně

k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má

ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a

v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolatelka dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně ve věci samé potvrzeno. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání proti tomuto výroku není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání České republiky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V posuzovaném případě bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že zůstavitel byl ke dni smrti členem Stavebního bytového družstva O. K., a nájemcem bytu č. 35 v domě tohoto družstva v K., N. č. 3196.

Podle ustanovení § 706 odst. 2 obč. zák., jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl.

Podle ustanovení § 175m věty první o.s.ř. soud zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede soupis aktiv a pasív.

Podle ustanovení § 175o odst. 1 o.s.ř. na podkladě zjištění podle § 175m určí soud obvyklou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení v době smrti zůstavitele.

Podle ustanovení § 175q odst. 1 a 2 o.s.ř. soud v usnesení o dědictví a) potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici, nebo b) potvrdí, že dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadlo státu, nebo c) schválí dohodu o vypořádání dědictví nebo dohodu o přenechání předluženého dědictví k úhradě dluhů, nebo d) potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů, nedojde-li mezi dědici k dohodě. Součástí usnesení podle odstavce 1 může být

i usnesení podle § 175l a 175o.

Zjištění zůstavitelova majetku a jeho dluhů je východiskem pro vyhotovení soupisu aktiv a pasív dědictví (§ 175m věta první o.s.ř.) a následně pro určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví (§ 175o o.s.ř.). Pro zjištění zůstavitelova majetku je zásadně rozhodný skutkový stav, jaký tu byl v době smrti zůstavitele (§ 460 obč. zák.).

Obvyklou cenou majetku (věcí, práv a jiných majetkových hodnot) patřícího do dědictví je třeba rozumět cenu, za kterou bylo možno v době smrti zůstavitele tento majetek prodat s dodržením případných cenových předpisů o regulaci cen platných

v době smrti zůstavitele. Výchozím předpisem pro určení obvyklé ceny zůstavitelova majetku je zákon č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 279/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z těchto právních předpisů plyne, že se stanoví jako cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku

ke dni smrti zůstavitele (není-li rozhodný jiný okamžik ocenění), pokud není stanoven jiný způsob oceňování, např. nákladový způsob, výnosový způsob, porovnávací způsob, oceňování podle jmenovité hodnoty, oceňování podle kursové hodnoty nebo oceňování sjednanou cenou. Cenovými předpisy o regulaci cen jsou předpisy, které byly za účelem regulace cen podle zákona č. 526/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (provedené způsobem úředního stanovení ceny, věcného usměrnění vývoje cen, časového usměrnění vývoje cen a cenového moratoria, popřípadě jejich kombinací) vydány orgány, uvedenými v zákoně č. 265/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Byl-li zůstavitel členem bytového nebo jiného družstva, nepatří do aktiv dědictví zůstavitelovo členství v tomto družstvu. Smrtí totiž členství fyzické osoby v družstvu zaniká, předmětem dědění jsou zůstavitelova členská práva a povinnosti a dědic členských práv a povinností se stane členem družstva, jen jestliže požádá (poté, co mu bylo dědictví potvrzeno nebo co byla schválena dohoda o vypořádání dědictví) družstvo o členství a představenstvo družstva jeho členství nesmí podle zákona nebo podle stanov odmítnout nebo je (v ostatních případech) neodmítne (srov. § 232 odst. 1 obch. zák.). Do aktiv dědictví patří členská práva a povinnosti zůstavitele v družstvu; ustanovení § 706 odst. 2 obč. zák. pro jejich označení užívá pojem členský podíl .

Vymezením pojmu členský podíl v družstvu a stanovení ceny takového podílu v bytovém družstvu se zabýval tzv. velký senát občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky (srov. § 27 a násl. zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů) v rozsudku ze dne 14.11.2002, sp.zn. 31 Cdo 2428/2000, a dospěl k následujícím závěrům:

Pojem členský podíl v družstvu je v obchodním zákoníku užit pouze v souvislosti s jeho vypořádáním při zániku členství [§ 226 odst. 1 písm. d) obch. zák.]. S ohledem na § 260 obch. zák. o přiměřeném použití ustanovení hlavy I, dílu I obch. zák. na družstvo se jím rozumí podíl definovaný v § 61 odst. 1 poslední větě obch. zák. - tedy míra účasti člena na čistém obchodním jmění družstva, jež připadá na jeho podíl. Členský podíl má svoji kvantitativní a kvalitativní stránku či složku. Kvantitativní stránka představuje majetkový podíl člena družstva na družstvu, kvalitativní stránka představuje souhrn jednotlivých práv a povinností člena. Členským podílem je třeba rozumět účast člena v družstvu a z ní plynoucí práva a povinnosti. Členský podíl se pak oceňuje jako míra účasti člena družstva na čistém obchodním majetku ke konkrétnímu okamžiku.

Cena členského podílu v bytovém družstvu není regulována žádným cenovým předpisem (srov. zákon č. 526/1990 Sb., o cenách) a převádějící s nabývajícím ji sjednávají dohodou. Je-li třeba tento členský podíl, představující majetkovou hodnotu, ocenit, nelze vycházet ze zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, neboť tento zákon upravuje způsoby oceňování majetku a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy, přičemž oceňování věcí a jiných majetkových hodnot pro potřeby vypořádání bezpodílového není účelem stanoveným některým zvláštním předpisem. Jinými slovy neexistuje předpis, který by pro potřeby vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů odkazoval na zákon č. 151/1997 Sb. Pokud tedy tento zákon v § 23 upravuje oceňování podílů v obchodních společnostech a účastí v družstev (nikoli tedy členských práv a povinností), týká se oceňování vypořádacího podílu, a to pro jiné účely, než je vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V případě převodu členských práv a povinností by se tento předpis aplikoval pouze pokud by se tak účastníci dohodli (srov. § 1 odst. 1 citovaného zákona), když jinak se na sjednávání cen nevztahuje (§ 1 odst. 2 citovaného zákona). Je-li tedy třeba stanovit spornou cenu předmětného majetkového práva pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudem, je nutno vycházet (zpravidla v součinnosti se znalcem z oboru ekonomiky - odhady cen) z ceny obvyklé, tj. z ceny, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout. Kdyby takto soud nepostupoval, došlo by k porušení pravidla rovnosti podílů stanoveného v § 150 obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., neboť by došlo

ke zvýhodnění toho z bývalých manželů, který se stal výlučným členem bytového družstva a jediným nájemcem družstevního bytu.

Se záměrem předejít nežádoucímu rozštěpení praxe soudů při stanovování ceny členského podílu v bytovém družstvu při vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů (dříve bezpodílového spoluvlastnictví manželů) a při určení obvyklé ceny dědictví jsou i v posuzovaném případě vzaty výše citované závěry za výchozí.

Tedy, je-li třeba stanovit obvyklou cenu členského podílu v bytovém družstvu pro účely určení obvyklé ceny dědictví (§ 175o odst. 1 o.s.ř.) a rozhodnutí o dědictví

(§ 175q o.s.ř.) soudem, je nutno vycházet z ceny, kterou by bylo možné za převod takového členského podílu v rozhodné době (tj. v době smrti zůstavitele) a místě dosáhnout.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není, z hlediska stanovení ceny zůstavitelova členského podílu v bytovém družstvu, správné, neboť odvolací soud určil cenu tohoto členského podílu nikoli shora popsaným způsobem, ale v hodnotě vypořádacího podílu (srov. § 232 odst. 3 obch. zák.). Protože dovolatelka popsanou nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu namítá v dovolání, je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a současně důvodné, neboť je naplněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř..

Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu bez jednání

(§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvod, pro který bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí

i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu

i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2004

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu