30 Cdo 735/2013
Datum rozhodnutí: 17.12.2013
Dotčené předpisy: § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb.



30 Cdo 735/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce Ing. P. R., zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 111/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2012, č. j. 30 Co 386/2012 - 57, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 150.000,- Kč s přísl., a o uložení povinnosti do 14 dnů od právní moci rozsudku zaslat žalobci písemnou omluvu ve znění ve výroku uvedeném, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Žalobce se domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 150.000,- Kč s přísl., konstatování porušení zákonné povinnosti soudu učinit úkon v přiměřené lhůtě a písemné omluvy, z důvodu, že v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 24 D 534/2010 nebylo v přiměřené lhůtě rozhodnuto o jeho návrhu na zajištění dědictví podle § 175e o. s. ř. Žalobce podal dne 17. 5. 2010 návrh na zahájení řízení o dědictví po zůstaviteli, na to reagoval okresní soud výzvou ze dne 18. 5. 2010, aby žalobce doplnil svůj návrh o úmrtní list zůstavitele nebo o potvrzení o úmrtí zůstavitele. Dne 20. 5. 2010 žalobce soudu sdělil, že nemá žádnou zprávu o úmrtí zůstavitele, a že tato zpráva by se měla nacházet v Nemocnici Jičín. Žalobce dále sdělil, že žádá o urychlené předání věci soudní komisařce za účelem provedení soupisu věcí a dalších opatření. Dne 21. 5. 2010 bylo soudem v nemocnici Jičín ověřeno, že zůstavitel skutečně zemřel. Téhož dne bylo zahájeno řízení o dědictví a pověřena notářka JUDr. Hana Vančurová jako soudní komisařka. Dne 24. 5. 2010 pořídila pověřená soudní komisařka kontrolní výtisk o vyhledání závěti a kontrolní výtisk o vyhledání listin o správě dědictví. Dne 31. 5. 2010 urgoval žalobce vyřízení návrhu na zajištění dědictví. Dne 2. 6. 2010 provedla soudní komisařka předběžné šetření a nařídila zajištění dědictví spočívající v soupisu věcí na místě samém, které se uskutečnilo dne 4. 6. 2010.
Odvolací soud stran výtky zjištění skutkového stavu věci uvedl, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu tak, aby bylo možno rozhodnout o věci samé, přičemž další důkazní návrhy žalobce byly zjevně nadbytečné. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že v předmětném řízení k žádnému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a žalobci tak nemohla vzniknout nemajetková újma. Postup soudu i pověřené soudní komisařky v řízení byl zcela standardní a bezprůtahový. V řízení rovněž nebyl prokázán obecný zájem či důležitý zájem účastníků na učinění neodkladných opatření dle ust. § 175e odst. 1 o. s. ř. Postupu soudní komisařky nelze vytýkat žádnou prodlevu. Odvolací soud rovněž neshledal v řízení před soudem prvního stupně žádné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ani se neztotožnil s výtkou nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za otázky zásadního právního významu dovolatel označil:
1. Je odvolací soud povinen přihlédnout ke skutkovým tvrzením a důkazním návrhům žalobce, kterými namítal neprovedení dokazování spisem Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 24 D 534/2010 soudem prvního stupně?
2. Je soud povinen pořídit ze svého jednání zvukový či zvukově obrazový záznam dle § 40 odst. 1 o. s. ř. a nikoliv jen protokol z jednání?
3. Je důležitým zájmem účastníka řízení o dědictví a obecným zájmem ve smyslu § 175e odst. 1 o. s. ř. ochrana majetku vypořádávaného v řízení o dědictví a znemožnění přístupu třetích osob k tomuto majetku?
4. Je žalobce povinen doložit úmrtí svého otce za účelem zahájení řízení o dědictví?
5. Je nesprávným úředním postupem soudu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., když soud požadoval po žalobci, aby doložil úmrtí svého otce za účelem zahájení řízení o dědictví?
6. Lze mít závěry odvolacího soudu ohledně prokázání obecného zájmu nebo důležitého zájmu účastníků za vnitřně rozporné?
7. Lze považovat za ohrožení důležitého zájmu účastníků řízení a obecného zájmu skutečnost, že po smrti zůstavitele zůstal dům neobývaný a klíče od domu byly neoprávněně vydání třetí osobě?
8. Je nesprávným úředním postupem soudu, že neučinil neodkladná opatření na základě skutečností, které žalobce sdělil dne 20. 5. 2010, ale až dne 4. 6. 2010?
9. Je provedení soupisu věcí zůstavitele a zapečetění domu až po 14 dnech v souladu se zákonnými požadavky na provedení neodkladného opatření?
10. Stejná otázka jako pod bodem 8.
11. Je odvolací soud povinen pečlivě přihlížet ke všemu, co žalobce uvedl ve svých písemných vyjádřeních během řízení?
12. Je odvolací soud povinen v odůvodnění svého rozhodnutí uvést, proč neprovedl důkazy navržené žalobcem?
Dovolatel navrhl zrušit rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení a zároveň přikázat věc jinému senátu odvolacího soudu.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) dále jen o. s. ř. a dovolání jako nepřípustné odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a § 241a odst. 3 o. s. ř. dovolací soud v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z přezkumné povahy činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolací soud je vázán skutkovým základem věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Žádná z otázek, které dovolatel vymezil, nepřestavuje otázku zásadního právního významu. Otázky č. 3, 4, 5, 7, a 9 představují otázky čistě hypotetické, směřující k poskytnutí právních informací, které v posuzovaném případě žádný význam nemají, a jejich vyřešení by se ani nemohlo projevit v konečném postavení dovolatele vůči druhé straně sporu, což činí dovolání v těchto otázkách ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobce se v žalobě domáhal odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že v přiměřené lhůtě nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na zajištění dědictví podle § 175e o. s. ř. Ve vyjádření pro jednání odvolacího soudu ze dne 19. 10. 2012 žalobce dále uvedl, že nesprávný úřední postup měl spočívat i v tom, že soud si měl sám bezprostředně ověřit v centrálním registru úmrtí otce žalobce. Měnit žalobu však může žalobce za řízení jen se souhlasem soudu, a k tomu v posuzované věci nedošlo. Otázkami č. 1, 2, 6, 11 a 12 míří dovolatel na vady řízení, které nepředstavují způsobilý dovolací důvod, a proto k nim dovolací soud podle § 237 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží. Otázka č. 8, jež je po obsahové stránce shodná s otázkou č. 10, směřuje ke skutkových zjištěním soudu, představuje tedy nepřípustný dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud rovněž nevyhověl návrhu žalobce na provedení všech důkazů a všech písemných vyjádření, která učinil v průběhu řízení. V dovolacím řízení může být provedeno dokazování jen k prokázání důvodů dovolání. Z povahy věci přitom přichází v úvahu pouze prokazování důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jelikož dovolací soud přezkoumává napadené rozhodnutí jen z důvodů uplatněných v dovolání a v případě dovolání přípustného dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je možné uplatnit toliko důvod nesprávného právního posouzení věci, neprováděl Nejvyšší soud v tomto směru navržené důkazy (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1312/2009).
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo, a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. prosince 2013

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu