30 Cdo 734/2004
Datum rozhodnutí: 14.06.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

30 Cdo 734/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. R., zemřelém dne 6. ledna 1979, za účasti: 1) B. R., 2) J. A., obou zastoupených advokátkou, 3) J. R., zastoupeného advokátem, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.zn. D 183/96, o dovolání B. R. a J. A. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. srpna 2003, č j. 18 Co 401/2001-132, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 25.5.2001, č.j. D 183/96-115, opraveným usnesením ze dne 30.10.2003, č.j. D 183/96-147, Okresní soud ve Zlíně určil obecnou cenu majetku J. R., zemřelého dne 6.1.1979 (dále též jen zůstavitel ) a čistou hodnotu dědictví

po zůstaviteli částkou 4.384,- Kč (výrok I.) a vypořádal dědictví po zůstaviteli tak, že celé dědictví tj. id. ½ chaty na pozemku p.č. 280 v k.ú. B. nabývá zůst. syn J. R., který je povinen vyplatit zůst. manželce B. R. a zůst. dceři J. A., každé částku 1.462,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

K odvolání B. R. a J. A. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8.8.2003, č.j. 18 Co 401/2001-132, usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II., kterým bylo vypořádáno dědictví po zůstaviteli potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).



Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly B. R. aj. A. dovolání. Uvádějí, že dovolání podávají podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. v platném znění, neboť napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a že dále podávají dovolání dle ust. § 237 odst. 3 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem . Namítají, že ustanovení § 389 odst. 3 z.č. 95/1963 Sb. nestanoví, že jednomu z dědiců lze přikázat celou id. ½ nemovitostí s tím, že další dva dědici budou vyplaceni ; že je potřeba vědět, že pan J. R. jeden z dědiců, si nechal vyhotovit geometrický plán na zaměření stávající chaty, nepravdivě prohlásil, že tuto stavbu stavěl on sám a záznamem je veden jako výlučný vlastník chaty v katastru nemovitostí ; že u Krajského soudu v Brně je nyní vedena věc o určení vlastnictví k předmětné chatě; že B. R. hodlá svoji id. ½ nemovitostí převést darovací smlouvou na svoji dceru J. A. ; že soud nemůže určit, že v rámci předcházení soudním sporům, které se již vedou a kde je dovolatelka úspěšná, že zkrátí její zákonný podíl na nemovitosti a tím poruší její ústavní práva vlastnit a nabývat majetek ; že navíc, pokud by bylo rozhodnuto, že druhou id. ½ chaty získává B. R., pak by se tato stala majoritní a výlučnou vlastnicí ; že pokud J. R. do chaty již v minulosti investoval finanční prostředky, pak je otázkou, zda takto činil s vědomím a souhlasem ostatních spoluvlastnic každopádně jeho investice do nemovitosti budou již dávno promlčeny ; že J. R. začal stavbu opravovat proti vůli matky, v době, kdy byl podán návrh na dodatečné projednání dědictví ; že právo na dědictví a na vlastnictví majetku je právem obsaženým v Listině základních práv a svobod nemůže tedy být určeno výrokem soudu, že dovolatelky dostanou pouze finanční částku a J. R. podíl na chatě . Navrhují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, i tímto usnesením potvrzené usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

J. R. ve vyjádření k dovolání B. R. a J. A. navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení

o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen zákon č. 30/2000 Sb. ) a zůstavitel J. R. zemřel dne 6.1.1979, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních právních předpisů , tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen o.s.ř. ).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení,

o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích,

o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).

V posuzovaném případě B. R. a J. A. dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé.

Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení § 238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu B. R. a J. A. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení § 239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené

v ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a B. R. a J. A. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinily.

Protože dovolatelky netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání B. R. a J. A. aniž by se mohl věcí dále zabývat podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. června 2005

JUDr. Karel Podolka, v.r.

předseda senátu