30 Cdo 711/2006
Datum rozhodnutí: 21.11.2006
Dotčené předpisy: § 7 předpisu č. 99/1963Sb., § 244 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 711/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně D. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Městskému úřadu v P., o 14.322,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu

v Prostějově pod sp zn. 7 C 108/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2005, č. j. 21 Co 373/2005 - 64, takto:

I. Usnesení Krajského soudu Brně ze dne 23. 9. 2005, č. j. 21 Co 373/2005 64, a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. 5. 2005, č. j. 7 C 108/2005 - 48,

ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 7 C 108/2005 - 52,

se zrušují a řízení se zastavuje.

II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému úřadu

v Prostějově k dalšímu řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení a dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 14.322,- Kč (s příslušenstvím), která jí nebyla vyplacena na dávkách sociální péče

za období od 7. 12. 2004 do podání žaloby, tj. do 5. 4. 2005, a to na základě rozhodnutí Městského úřadu v P. ze dne 16. 2. 1995, č. j. 1598/2002, jímž bylo rozhodnuto, že od 1. 12. 2004 se dávka sociální péče určená na zajištění výživy, ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost, vyplácená formou měsíčního opakovaného peněžitého příspěvku, snižuje na 6.897,- Kč; odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu O. kraje ze dne 18. 3. 2005, č. j. KUOK/5237/05/OSV-DS/7025/SD-44,

a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Jako žalovaného žalobkyně označila Městský úřad v P.

Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 31. 5. 2005, č. j. 7 C 108/2005 - 48, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 7. 2005, č. j. 7 C 108/2005 - 52, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že od účinnosti zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, nemá obecní úřad jako orgán obce způsobilost být účastníkem řízení. Protože nedostatek způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, soud řízení zastavil podle ust. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 9. 2005, č. j. 21 Co 373/2005 - 64, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem okresního soudu, že ten, kdo je v žalobě označen jako žalovaný, nemá způsobilost být účastníkem řízení, což je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a jeho následkem je zastavení řízení. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. vystupuje obec v právních vztazích vždy svým jménem a podle § 5 odst. 1 téhož zákona je Městský úřad pouze orgánem města. Nemůže proto s výjimkou případů, kdy mu to zákon výslovně umožní, být nositelem práv a povinností, která nabude svým vlastním jednáním . I když ze žaloby není zcela patrno, zda žalobkyně se domáhá náhrady škody z nesprávného úředního rozhodnutí, kdy pasivně legitimován by byl stát a byla by dána pravomoc soudu, nebo zda se domáhá přezkumu rozhodnutí Městského úřadu v P. ve správním soudnictví , anebo zda podala žalobu podle části páté o. s. ř., ačkoliv se nejedná o vztah občanskoprávní, není v daném případě namístě postup podle 43 o. s. ř., když řízení trpí neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje

z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly samotným návrhem

na vydání platebního rozkazu, to jest, má-li žalobkyně pohledávku za žalovaným, že svá rozhodnutí řádně nezdůvodnily podle § 167 odst. 1 a 2 a § 169 odst. 4, ani se nevypořádaly s právní otázkou v souladu s § 7 o. s. ř. Poukazuje na to, že žalobou uplatnila nárok na zaplacení částky 14.322,- Kč jako náhrady neprávem sníženého doplatku do životního minima o příspěvek při péči o osobu blízkou, a tento svůj návrh proti žalovanému Městskému úřadu v P. opírala o rozhodnutí tohoto úřadu

ze dne 14. 12. 2004, č. j. 9920/2004, ze dne 17. 1. 2005, č. j. MUPV 3284/2005 21,

a ze dne 18. 2. 2005 (správně zřejmě z 16. 2. 2005), č. j. 1598/2002, a o rozhodnutí Krajského úřadu O. ze dne 18. 3. 2005, č. j. KUOK/5237/05/OSV-DS/7025/SD-44. Podle jejího názoru je návrh na vydání platebního rozkazu jiná právní věc, která je popisovaná v § 7 o. s. ř., tudíž hledání způsobilosti být účastníkem řízení nemá opodstatnění, když v části páté o. s. ř. se jedná o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, a podle § 20 odst. 2 o. s. ř. platí, že přiznává-li zvláštní předpis namísto státu někomu jinému způsobilost samostatně jednat před soudem

ve věci týkající se majetku státu, jedná tato osoba jako účastník . Účastníkem řízení

v dané věci je Městský úřad v P., protože i podle § 61 zák. č. 128/2000 Sb. je přenesena působnost na Městské úřady, které mají právo vydávat rozhodnutí, takže mají veškerá oprávnění. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2

o. s. ř., je důvodné, i když převážně z jiných důvodů, než dovolatelka namítá.

Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují

o nich jiné orgány. Podle odst. 2 tohoto ustanovení spory a jiné právní věci uvedené

v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona. Podle § 7 odst. 3 o. s. ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Podle odst. 4 tohoto ustanovení pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní zákon.

Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen správní orgán ) podle zvláštního zákona o sporu nebo jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

V posuzované věci žalobkyně uplatnila proti žalovanému, označenému jako Městský úřad v P., nárok na zaplacení částky 14.322,- Kč (s příslušenstvím), která jí nebyla vyplacena na dávkách sociální péče za období od 7. 12. 2004 do podání žaloby, tj. do 5. 4. 2005, na základě rozhodnutí Městského úřadu v P. ze dne

16. 2. 1995, č. j. 1598/2002, jímž bylo rozhodnuto, že od 1. 12. 2004 se tato dávka sociální péče určená na zajištění výživy, ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost, vyplácená formou měsíčního opakovaného peněžitého příspěvku, snižuje na 6.897,- Kč, přičemž odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu O. kraje ze dne 18. 3. 2005,

č. j. KUOK/5237/05/OSV-DS/7025/SD-44, a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Jak z těchto rozhodnutí vyplývá, bylo jimi o snížení dávky sociální péče rozhodnuto podle

§ 16 písm. a), § 55 zákona ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, podle příslušných ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, § 96 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, podle

§ 1 - 4 zákona ČNR 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, podle § 1 - 6 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a podle nařízení vlády č. 333/2001 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima.

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 114/1988 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2005, sociální zabezpečení podle tohoto zákona zabezpečují: a) Ministerstvo práce a sociálních věcí, b) krajský úřad, c) obecní úřad obce s rozšířenou působností,

d) pověřený obecní úřad, e) obecní úřad. Podle odst. 2 tohoto ustanovení na úseku sociálního zabezpečení vykonávají působnost též obce a kraje, přičemž sociální zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje sociální péči [odst. 3 písm. c) cit. ustanovení].

Podle § 16 citovaného zákona, pověřený obecní úřad rozhoduje o poskytování peněžitých a věcných dávek nezaopatřeným dětem, rodičům nezaopatřených dětí

a těhotným ženám.

Podle § 56c písm. a) citovaného zákona ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální péče a o mimořádných výhodách občanům těžce zdravotně postiženým podle § 34 odst. 1 písm. a) až e).

Protože uplatněný nárok na zaplacení částky 14. 322,- Kč (s příslušenstvím), která žalobkyni na základě citovaného rozhodnutí Městského úřadu v P., potvrzeném rozhodnutím Krajského úřadu O. kraje, nebyla vyplacena na dávkách sociální péče z důvodu, že od 1. 12. 2004 jí byly sníženy tyto dávky sociální péče určené na zajištění výživy, ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost formou měsíčního opakovaného peněžitého příspěvku na částku 6.897,- Kč, nelze zařadit mezi vztahy soukromoprávní, tj. občanskoprávní, pracovní, rodinné ani obchodní (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), nýbrž jde o požadavek na vyplacení dávky sociální péče podle zákona č. 482/1992 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů,

a protože podle § 56c písm. a) zákona č. 114/1988 Sb., ve znění účinném

do 31. 12. 2005, jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální péče, je zřejmé, že k projednání a rozhodnutí v dané věci v občanském řízení není dána pravomoc soudu podle ust. § 7 o. s. ř. a tudíž ani podle § 244 a násl. o. s. ř.

Dospěje-li soud k závěru, že není dána jeho pravomoc k řízení podle § 7 o. s. ř., zastaví řízení a vysloví, kterému orgánu bude věc postoupena. Nezkoumá již, zda jsou splněny další podmínky řízení před soudem, neboť toto zkoumání mu pro nedostatek pravomoci již nepřísluší. Nemůže proto v takovém případě řízení zastavit a rozhodnout o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 1996, sp. zn. 20 Co 74/96, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 7/1996, str. 338).

Vzhledem k tomu, že v daném případě se soudy obou stupňů zabývaly jen posouzením, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené občanským soudním řádem pro řízení před soudy z hlediska řádného označení žalovaného a otázkou jeho (ne)způsobilosti být účastníkem řízení, a nezkoumaly, zda k projednání a k rozhodnutí ve věci je dána pravomoc soudu, a protože dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu tak bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudu

[§ 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], přičemž uvedenou vadou je postiženo i rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky tato usnesení - aniž se mohl dále věcí zabývat - zrušil (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží (§ 243b odst. 4 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první,

§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. listopadu 2006

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu