30 Cdo 707/2004
Datum rozhodnutí: 22.04.2004
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 4 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 707/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po P. M.,

za účasti: 1) Z. M. B., zastoupené advokátem, 2) J. M., zastoupeného advokátkou, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. D 117/2000, o dovolání Z. M. B. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. listopadu 2003, č.j. 17 Co 404/2003-137, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 20.2.2003, č.j. D 117/2000-109, Okresní soud v Náchodě určil obecnou cenu dědictví po P. M., zemřelém dne 18.12.1999 (dále též jen zůstavitel ) částkou 1.303.000,- Kč, výši dluhů částkou 293.783,40 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 1.009.216,60 Kč (výrok I.); potvrdil, že dědictví po zůstaviteli, sestávající z věcí a jiných majetkových hodnot v rozhodnutí blíže popsaných, nabyli manželka zůstavitele Z. M. B. podílem 26500/1303000 a syn zůstavitele J. M. podílem 1276500/1303000 , oba s povinností stejným podílem uhradit v rozhodnutí blíže specifikované dluhy dědictví (výrok II.); přiznal notářce JUDr. H. S. odměnu 10.720,- Kč a náhradu hotových výdajů 148,- Kč s tím, že tuto odměnu a náhradu hotových výdajů jsou povinni notářce zaplatit J. M. částkou 10.647,- Kč a Z. M. B. částkou 221,- Kč do tří dnů

od právní moci rozhodnutí.

K odvolání Z. M. B. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26.11.2003, č.j. 17 Co 404/2003-137, rozhodl, že usnesení soudu prvního stupně se v napadených výrocích pod body II a III o potvrzení, že dědici nabyli veškerý do dědictví patřící majetek podle dědických podílů a že v týchž podílech odpovídají za pasíva dědictví a o odměně a náhradě hotových výdajů notářky, potvrzuje s upřesněním, že dědický podíl Z. M. B. činí 53/2606 celku a J. M. 2553/2606 celku . V odůvodnění usnesení uvedl, že neshledal v rozhodnutí okresního soudu a na procesním postupu, který jeho vydání předcházel, žádnou vadu v přezkoumávaných výrocích a že pouze přepočítal podíly dědiců na zlomky s nejmenším společným jmenovatelem .



Proti tomuto usnesení podala Z. M. B. dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., ve znění účinném po 1.1.2001. S poukázáním na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., v uvedeném znění, namítá, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a tudíž má ve věci samé po právní stránce zásadní význam . Danou otázku spatřuje v tom, zda je ve smyslu ustanovení § 484 obč.z. tím, co dědic od zůstavitele za jeho života bezplatně obdržel i majetek (majetkové hodnoty), resp. příslušná část majetku (majetkových hodnot), o který manželé rozšířili své společné jmění manželů ve smyslu ustanovení § 143a odst. 1 obč.z. a uzavírá, že rozšíření rozsahu společného jmění manželů (§ 143a odst. 1 obč.z.) nelze stavět na roveň darování (§ 628 až 630 obč.z.) a nelze ho tedy subsumovat pod ustanovení § 484 obč.z., resp. pod slova zákona bezplatné obdržení tak, jak to učinil soud v napadeném usnesení. Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně (ve výrocích II. a III.) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

J. M. ve vyjádření k dovolání Z. M. B. navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.



Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení

o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12.

a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen zákon č. 30/2000 Sb. )

a zůstavitel P. M. zemřel dne 18.12.1999, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních právních předpisů , tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen o.s.ř. ).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení,

o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích,

o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208);

to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).

V posuzovaném případě Z. M. B. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.

Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení § 238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu Z. M. B. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení § 239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených

v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a Z. M. B. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila. Vzhledem k tomu, že Z. M. B. netvrdí, že napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. a protože ani z obsahu spisu existence takových vad nevyplývá, není dovolání

v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Z. M. B. aniž by se mohl věcí dále zabývat podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. dubna 2004



JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu