30 Cdo 692/2002
Datum rozhodnutí: 27.05.2002
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 692/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) M. F., zastoupené advokátem, 2) J. K., 3) J. N., 4) H. J., 5) B. N., zastoupenému H. V., jako obecnou zmocněnkyní, o určení, že žalobkyně je dědičkou ze zákona po zemřelém M. N., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 95/2000 53, o dovolání žalované Marie Fišerové proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2001, č. j. 6 Co 1557/2001 76, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 28. 3. 2001, č. j. 9 C 95/ 2000 53, určil, že žalobkyně je dědičkou ve smyslu ustanovení § 475 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) po zůstaviteli M. N., zemřelém dne 13. 2. 2000 v Č. a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení. Soud prvního stupně po zhodnocení celé řady provedených důkazů dospěl k závěru, že soužití žalobkyně a M. N. lze kvalifikovat jako soužití ve společné domácnosti s péčí o společnou domácnost, tak jak je vyžaduje ustanovení § 115 ObčZ. Je zde tedy naplněna podmínka existence společné domácnosti žalobkyně se zemřelým zůstavitelem M. N. po dobu nejméně jednoho roku před jeho smrtí.

K odvolání žalované M. F. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 10. 2001, č. j. 6 Co 1557/2001 76, shora označený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalované M. F. zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení, vůči ostatním žalovaným žalobkyni právo na náhradu nákladů nepřiznal. Odvolací soud dospěl k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a že soud i po právní stránce věc správně posoudil. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně žila se zemřelým M. N. nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a o společnou domácnost pečovala

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná M. F. (dále jen dovolatelka) včasné dovolání, jehož přípustnost dovodila z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), neboť podle jejího názoru má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, protože řeší věc v rozporu s věcným právem, jak to vyplývá z ustanovení § 237 odst. 3 OSŘ. Podle názoru dovolatelky soudy obou stupňů i přes řádně zjištěný skutkový stav tolerovaly nesplnění podmínek pro vznik dědických nároků žalobkyně.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud v předmětné věci, jak je uvedeno přímo v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, rozhodoval podle ustanovení části dvanácté, hlavy první zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle občanského soudního řádu ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 30/2000 Sb., rozhodoval i dovolací soud podle znění občanského soudního řádu provedeného zákonem č. 30/2000 Sb. ( bod 1., bod 15. a bod 17. přechodných a závěrečných ustanovení, část dvanáctá OSŘ) .

Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou v dovolacím řízení advokátem podle § 241 OSŘ, že bylo podáno ve lhůtě určené v § 240 odst. 1 OSŘ a splňuje formální i obsahové náležitosti podle § 241a odst. 1 OSŘ, se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Po posouzení předmětné věci dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud v této věci otázku zásadního právního významu neřešil. Dovolání v této věci tedy není přípustné, proto je dovolací soud odmítl podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) OSŘ.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, za použití ustanovení § 224 odst. 1 OSŘ a § 142 odst. 1 OSŘ, protože dovolatelka v dovolacím řízení neuspěla a ostatním účastníkům žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2002

JUDr. František Duchoň, v. r.

předseda senátu