30 Cdo 69/2017
Datum rozhodnutí: 26.04.2017
Dotčené předpisy: § 30 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 138 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 104 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 69/2017


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu škody ve výši 610 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 305/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2016, č. j. 16 Co 318/2016-296, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 6. 2016, č. j. 15 C 305/2011-276, zamítl žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně konstatoval, že je mu z jeho činnosti známo, že žalobce podává velké množství žalob a jiných podání, v nichž mimo jiné opakovaně a vesměs neúspěšně žádá o ustanovení právních zástupců na náklady státu. Soud prvního stupně proto na základě jemu známých skutečností, zejména z řízení vedených u něj pod sp. zn. 31 C 92/2015, 42 C 92/2015, 12 C 297/2014, 14 C 454/2014 a 14 C 429/2014, posoudil i předmětnou žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Shledal, že důvod pro neustanovení zástupce žalobci spočívá v tom, že žalobce vlastní několik nemovitostí na území České republiky. Jde-li o nemovitosti zapsané na LV č. 480 v k. ú. Č., zde má žalobce hlášen svůj trvalý pobyt a zřejmě zde uspokojuje svou bytovou potřebu. U ostatních nemovitostí není zřejmé, jakým způsobem je žalobce využívá a jaký má z jejich vlastnictví užitek. Pokud nemovitosti nijak nevyužívá, ani je nepronajímá či z nich nemá žádný majetkový prospěch, pak tuto skutečnost nelze přičíst k tíži státu a nelze žalobci přiznat osvobození od soudních poplatků z důvodu jeho nepříznivé finanční situace. Rovněž je soudu známo, že žalobce nabyl v dědickém řízení po své matce pozůstalost v hodnotě 2 153 550 Kč a v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 20 C 16/2011 mu byla přiznána částka ve výši 250 000 Kč. Žalobce je dále poživatelem dávky v hmotné nouzi ve výši, která měla být uvedena v příloze; tuto však soudu nedodal. Soudu prvního stupně není zřejmé, z jakého důvodu není žalobce výdělečně činným, případně z jakého důvodu nevznikl žalobci nárok na dávku starobního důchodu, ani z čeho financuje náklady na své živobytí, jestliže z příjmů neuvádí ničeho, pouze výdaje na dluhy ve výši 200 Kč za měsíc. Na základě výše uvedených skutečností měl soud prvního stupně za to, že žalobci není na místě zástupce ustanovit, neboť není zcela nemajetný, ač je jinak ve svém příjmu odkázán na sociální příspěvek. Žalobce neuvedl, z jakého důvodu nemůže pokrýt náklady právního zastoupení z vlastní výdělečné činnosti, výnosů vlastního majetku, dědictví či shora uvedené přisouzené částky. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a tím ani pro ustanovení právního zástupce.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 21. 11. 2016, č. j. 16 Co 318/2016-296, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a uvedl, že i jemu je z úřední činnosti známo, že žalobce v uplynulých minimálně třech desetiletích podal proti státu stovky vesměs neúspěšných žalob. Dané řízení se přitom nijak nevymyká. Podání žalobce pak obsahuje jen tvrzení o tom, že byl v minulém režimu i nyní poškozen, chybí jakýkoliv argument směřující proti závěrům napadeného usnesení. Postup žalobce pak lze nepochybně hodnotit jako litigózní a tedy svévolný, již z tohoto důvodu žalobce nesplňuje podmínky § 138 občanského soudního řádu pro osvobození od soudního poplatku, a tedy ani podmínky, aby mu byl za užití § 30 občanského soudního řádu ustanoven zástupce pro řízení, když takového zástupce lze ustanovit pouze osobě, která podmínky pro osvobození od soudních poplatků splňuje. K tomuto základnímu důvodu odvolací soud dodal, že je mu též z úřední činnosti známo, že žalobce byl úspěšný ve sporu o náhradu nemajetkové újmy způsobené délkou a průtahy v řízení, byla mu tak přiznána soudem prvního stupně uvedená částka, což je dalším důvodem, aby mu zástupce v řízení nebyl ustanoven.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 14. 12. 2016 (č. l. 299) včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 11. 2016, č. j. 15 C 305/2011-298, které bylo žalobci řádně doručeno dne 9. 12. 2016, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2016, č. j. 16 Co 318/2016-296, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak ve lhůtě 20 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce reagoval pouze podáním ze dne 10. 12. 2016 (č. l. 300), v němž opět požádal, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. O této žádosti již soud prvního stupně nerozhodoval a předložil dovolání k rozhodnutí Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Dovolací soud dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady podle § 30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů v tomto dovolacím řízení, neboť zjištěné majetkové poměry žalobce nesvědčí pro osvobození žalobce od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Pro osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků (jen od počátku tohoto roku bylo Nejvyššímu soudu předloženo 40 žalobcových dovolání), aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 26. dubna 2017

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu