30 Cdo 674/2001
Datum rozhodnutí: 08.08.2001
Dotčené předpisy:




30 Cdo 674/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Julie Muránské a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Františka Duchoně v právní věci navrhovatelky O. G., zastoupené advokátkou, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o starobní důchod, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 41 Ca 14/2000, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2001, č.j. 1 Cao 223/2000-29, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím z 16. 12. 1999 č. 445 705 092, Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost navrhovatelky o starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 30 a § 29 zákona č.155/1995 Sb. s odůvodněním, že jí byl přiznán starobní důchod podle § 31 citovaného zákona rozhodnutím ze dne 26. 9. 1997, nevznikl jí tedy nárok na přiznání starobního důchodu podle § 30 a na přepočet předčasného starobního na starobní důchod podle § 29 zákona.

V opravném prostředku navrhovatelka žádala zrušit rozhodnutí o zamítnutí její žádosti a věc vrátit České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. Namítala, že pokud jí byl přiznán předčasný starobní důchod rozhodnutím ze dne 5. 7. 1997 podle ustanovení § 31 zákona č.155/1995 Sb., žádost jí sepsaly pracovnice na Okresní správě sociálního zabezpečení v K., když měla splněny všechny podmínky pro přiznání předčasného starobního důchodu podle § 30 zákona. V žádosti nikde nepodepisovala údaj o tom, že žádá o starobní důchod podle § 31, ač přiložila potvrzení Úřadu práce o tom, že je vydáváno k žádosti o starobní důchod podle § 30 zákona. Po dovršení důchodového věku dne 5. 7. 1999, žádala o přepočet starobního důchodu, kdy jí bylo sděleno, že to není možné, neboť byl použit § 31 zákona a že chybička se vloudila .

Česká správa sociálního zabezpečení ve vyjádření navrhla napadené rozhodnutí potvrdit. Uvedla, že navrhovatelka splňovala již 5. 7. 1997 nárok na starobní důchod podle § 30, byla nejméně 180 dnů v evidenci Úřadu práce a ode dne, kdy žádala přiznání důchodu, nechybělo jí do důchodového věku více než 2 roky. Pokud se po celou dobu, co pobírala důchod, domnívala, že jí bude po dosažení důchodového věku přepočten podle § 29 zákona o důchodovém pojištění, považovala to za účelové jednání ze strany navrhovatelky, protože není pravděpodobné, aby pracovnice Okresní správy po podpisu její žádosti zaměnily údaje týkající se druhu přiznávaného důchodu. Namítala, že v době přiznání důchodu pro navrhovatelku byl výpočet podle ustanovení § 36 zákona č.155/1995 Sb. výhodnější, neboť snížení procentní výměry bylo nižší než u výpočtu podle § 35 zákona a navíc po doručení rozhodnutí měla možnost v zákonem stanovené lhůtě podat opravný prostředek, když zjistila, že jí nebyl přiznán ten druh důchodu, o jehož přiznání žádala.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. srpna 2000, č.j. 41 Ca 14/2000-15, potvrdil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o zamítnutí její žádosti o starobní důchod pro nesplnění podmínek § 30 a § 29 zákona č.155/1995 Sb. Měl za to, že opravný prostředek není důvodný, když v důkazním řízení bylo prokázáno a zjištěno, že navrhovatelka požádala dne 16. 4. 1997 o přiznání starobního důchodu a na první straně žádosti je červeně uveden § 31 a druh důchodu ST. Je sice pravdou, že na první straně je přemazán bíle korektem § 30 a rovněž druh důchodu ST je napsán § 31 na přemazaném korektu. Soud prvního stupně dále uvedl, že pokud navrhovatelka se domáhá toho, že požadovala přiznání starobního důchodu podle § 30 zákona o důchodovém pojištění, nebylo prokázáno, že by byl přepis proveden bez jejího vědomí a její přítomnosti. Z výpovědí svědkyně T. zjistil, že si nepamatuje podrobnosti sepisování žádosti v roce 1997, neboť už uplynuly tři roky, avšak potvrdila, že k přepisování na žádostech dochází pouze na žádost občanů a nikdy ne svévolí pracovnic OSSZ. Uvěřil této výpovědi, protože při přiznání podle § 30 zákona č.155/1995 Sb. by šlo o vyšší procentní krácení, ale o možnost přepočtu důchodu, avšak podle § 31 zákona o menší procentní krácení, ale bez možného přepočtu při dosažení důchodového věku. Soud prvního stupně byl toho názoru, že datum odchodu do starobního důchodu je třeba nechat na zvážení každého občana. Není totiž možno žádat, aby pracovnice OSSZ přebíraly odpovědnost za to, kdy půjde který občan do důchodu a kdy o něj požádá. Uzavřel, že pracovnice OSSZ bez účasti a souhlasu občana nemohla přepsat druh důchodu, který občan požaduje a navíc, že jde o rozhodnutí (ze dne 26.9.1997), které je více než 2 roky v právní moci a že navrhovatelka nepodala proti němu opravný prostředek; tedy byla srozuměna s druhem a výší důchodu.

K odvolání navrhovatelky, navrhujícího zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně s uvedením, že pokud pobírala důchod více než 2 roky, neměla ani tušení, že jej pobírá podle jiného paragrafu, proto ani nepodala proti rozhodnutí o důchodu opravný prostředek, Vrchní soud rozsudkem ze dne 24. ledna 2001, č.j. 1 Cao 223/2000-29, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a připustil dovolání proti svému rozhodnutí

V odůvodnění odvolací soud odvolání navrhovatelky nepovažoval za důvodné. Uvedl, že je nepochybné a mezi účastníky i nesporné, že byl navrhovatelce rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení dne 26. 9. 1997 č.445 705 092 přiznán starobní důchod podle ustanovení § 31 zákona č.155/1995 od 5. 7. 1997, který nabyl právní moci; přiznaný starobní důchod pobírala a nadále i pobírá. Považoval za nadbytečné, pokud se soud prvního stupně zabýval otázkou, za jakých okolností s ní byla sepisována žádost o tento starobní důchod dne 16. 4. 1997 u OSSZ K., neboť při nepochybné existenci pravomocného rozhodnutí o přiznání podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, je nárok na starobní důchod podle § 29 a § 30 zákona vyloučen přímo ze zákona ( § 31 odst.3 zákona ). Proto okolnosti, za nichž byla žádost sepisována, nejsou v nyní projednávané věci rozhodné a nepřísluší soudu v tomto přezkumném řízení zákonnost tohoto pravomocného rozhodnutí přezkoumávat. Proto pokud uplatnila prostřednictvím OSSZ K. dne 21. 4. 1999 nárok na starobní důchod podle § 29 a současně také i podle § 30 zákona č.155/1995 Sb., postupovala Česká správa sociálního zabezpečení správně a v souladu s ustanovením § 31 odst. 3 citovaného zákona, když obě žádosti rozhodnutím ze dne 16. 12. 1999 zamítla. Věcně správný rozsudek soudu prvního stupně proto potvrdil. Odvolací soud připustil dovolání, neboť podle jeho názoru jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu navrhovala dovolatelka zrušit rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Tvrdila, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť se neztotožnila s názorem odvolacího soudu, že soud nemůže přezkoumávat pravomocné rozhodnutí OSSZ. Poukázala na to, že podle jejího názoru bylo původní rozhodnutí vydáno na základě údajů, které nikdy neuvedla. Uvedla, že původní rozhodnutí správy sociálního zabezpečení neobsahuje dostatečně určitý výrok, aby dovolatelka byla schopna posoudit správnost tohoto výroku. Pouhý odkaz na § 31 proto nemůže nahradit určení druhu starobního důchodu, který je přiznáván s ohledem na obecnou schopnost posouzení tohoto výroku a jeho vnímání osobou, která není profesionálně vzdělána v oboru práva nebo sociálního zabezpečení. Je nutno proto při rozhodování o žádosti o přepočet důchodu podle § 30 zákona č.155/1995 Sb. přezkoumávat i podklady a návrhy předchozího řízení, tedy na základě jakých podkladů byl tento důchod přiznán. Opřela toto své tvrzení o ustanovení § 245 o.s.ř. Tvrdila proto, že splňovala-li podmínky pro přiznání důchodu podle § 30 citovaného zákona, musí jí být zachována možnost požadovat přiznání důchodu podle § 31 odst. 3 tohoto zákona. Dále uvedla, že jí byla prakticky odňata možnost požádat o obnovu řízení podle § 63 odst. 3 správního řádu, protože když navštívila pracovnice OSSZ, poradili jí, aby požádala o přepočet; nebyla vůbec poučena o možnosti podat návrh na obnovu řízení, a tak také zmeškala lhůtu k jejímu podání.

Česká správa sociálního zabezpečení se k dovolání navrhovatelky nevyjádřila.

Při posuzování dovolání, předloženého dovolacímu soudu 11. 4. 2001, vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č.30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních přepisů (podle ustanovení občanského soudního řádu zákona č.99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č.30/2000 Sb.).

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení § 239 odst.1 občanského soudního řádu (v již uvedeném znění), když odvolací soud výrokem svého rozsudku vyslovil, že je dovolání proti tomuto rozsudku přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

V rozhodnutí uveřejněném pod č.34/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že připustil-li odvolací soud dovolání jen v souvislosti s právním posouzením (výkladem) určitého pojmu, vymezil tím zásadně dovolací důvod a dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozsudek odvolacího soud např. z hlediska závěrů odvolacího soudu o skutkových zjištěních.

V usnesení Ústavního soudu ČR z 23. 8. 1995, II. ÚS 181/95, uveřejněném pod č. 19 (usnesení) ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, byl vysloven názor, že za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je nutno považovat zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech.

Dovolání vytýkalo rozsudku odvolacího soudu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm.d) občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) může spočívat buď v tom, že soud použil na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis, anebo že si použitý právní předpis nesprávně vyložil (viz k tomu rozhodnutí uveřejněného pod č.3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str.13/45/).

Odvolací soud použil na řešenou otázku (vymezenou ve výroku jeho rozsudku o přípustnosti dovolání) výklad uplatněného nároku navrhovatelky na starobní důchod podle ustanovení § 29 a § 30 v souladu s ustanovením § 31 odst. 3 zákona č.155/1995 Sb.

Podle ustanovení § 31 odst. 3 zákona č.155/1995 Sb. přiznání starobního důchodu podle odstavců 1 a 2 (že má pojištěnec nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže získal dobu pojištění nejméně 25 let, a přizná se mu ode dne podání žádosti) vylučuje nárok na starobní důchod podle § 29 a § 30.

Výtka dovolatelky, obsažená v dovolání, ohledně nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, nezvrátila správnost výkladu citovaného ustanovení soudem obou stupňů a také i výkladu České správy sociálního zabezpečení.

Je totiž nesporné, že navrhovatelce byl přiznán rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 9. 1997 č. 445 705 092 starobní důchod podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb. ve výši 4.166,- Kč. Jde o pravomocné rozhodnutí. Za tohoto stavu, když napadeným rozhodnutím ze dne 16. 12. 1999 byla zamítnuta její žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 29 a § 30 citovaného zákona, nelze považovat dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu za nesprávný.

Soudy obou stupňů použily v daném případě správný předpis, který si i správně vyložily.

Z uvedených důvodů bylo třeba dovolání navrhovatelky proto zamítnout (§ 243b odst. 4 věta první, před středníkem).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, věta první, ve spojení s § 224 odst.1, § 142 odst.1 věta první a § 151 odst. 1 o.s.ř., protože navrhovatelka se svým dovoláním neměla úspěch a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8.srpna 2001

JUDr. Julie M u r á n s k á , v. r.

předsedkyně senátu