30 Cdo 660/2001
Datum rozhodnutí: 24.04.2001
Dotčené předpisy:




30 Cdo 660/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobkyně M. G. proti žalovanému V. O., o zvýšení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20C 104/987, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2000, č.j. 21 Co 305/2000-77, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2000, č.j. 21 Co 305/2000-77, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, č.j. 20 C 104/987-52, kterým uvedený soud prvního stupně zvýšil výživné placené žalovaným žalobkyni. Dále vyčíslil nedoplatek žalovaného na výživném za dobu od 3.6.1998 do 30.6.2000 a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Uvedený rozsudek odvolacího soudu byl žalovanému doručen náhradním způsobem podle ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. tak, že po výzvě ze dne 20. září 2000 byla zásilka obsahující rozsudek uložena na poště dne 21. září 2000. Třetí den od uložení, t.j. 24. září 2000 byla neděle, takže za den doručení nutno považovat pondělí dne 25. září 2000, i když si žalovaný rozsudek vyzvedl osobně na poště dne 5. října 2000.

Proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný osobně u Městského soudu v Praze dne 4. ledna 2001 dovolání, kterým navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.

Podle § 240 odst.1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odstavce druhého je lhůta zachována i v případě, je-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo u dovolacího soudu.

Rozsudek odvolacího soud nabyl právní moci 25.9.2000, t.j. dnem, kterým byl doručen poslednímu z účastníků, t.j. žalovanému. Podal-li žalovaný dovolání až 4. ledna 2001, učinil tak opožděně, dávno po uplynutí shora uvedené jednoměsíční lhůty. Nezbylo tedy dovolacímu soudu než dovolání odmítnout jako opožděné podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., aniž se mohl zabývat jeho přípustností či důvodností.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, protože žalovaný v dovolacím řízení neuspěl a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 4 , § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.)

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2001

JUDr. František D u c h o ň , v. r.

předseda senátu