30 Cdo 643/2003
Datum rozhodnutí: 24.04.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 643/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně JUDr. J. J., zastoupené advokátem, proti žalovanému JUDr. J. K., zastoupenému advokátem, o rozvod manželství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 93/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2002, č. j. 55 Co 391/2002-135, t a k t o :

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Ve shora uvedené věci Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. dubna 2002, č. j. 7 C 93/2000-110, rozvedl manželství účastníků a rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. listopadu 2002, č. j. 55 Co 391/2002-135 tak, že odvolání proti výroku ve věci samé odmítl, zatímco výrok o nákladech řízení potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. listopadu 2002, přičemž žalobkyni, resp. jejímu zástupci, bylo doručeno téhož dne.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala ve výroku o nákladech řízení žalobkyně prostřednictvím svého zástupce dne 19. prosince 2002 dovolání, v němž s napadeným výrokem uvedeného rozhodnutí vyslovuje nesouhlas. Má zato, že ač ustanovení § 236 až § 239 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") neupravuje otázku přípustnosti dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení, je podání dovolání v této věci odůvodněno.

K uvedenému dovolání nebylo podáno protistranou případné vyjádření.

Dovolání žalobkyně není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolací soud uvážil, že přípustnost dovolání v této věci není založena ani na základě ustanovení § 237 o. s. ř. (když možnost dovolání v této věci vylučuje především již úprava vztahující se výlučně k rozhodnutí ve věci samé), ani případně na podkladě ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., když nejsou naplněny předpoklady obsažené v těchto ustanoveních. Protože tedy v označené věci schází jakýkoliv zákonný předpoklad přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 ve spojení s § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 o. s. ř. za situace, když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, zatímco žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2003

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu