30 Cdo 605/2006
Datum rozhodnutí: 15.06.2006
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 605/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce Mysliveckého sdružení B. zastoupeného advokátem, za účasti 1) J. J. K., zastoupeného advokátem, 2) L. České republiky s. p., a 3) P. f. České republiky, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 128/2005,

o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2005, č. j. 32 Co 22/2005 - 26, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.130,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení

na účet advokáta.

III. Ve vztahu žalobce a druhého a třetího účastníka nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou podle § 244 a násl. o. s. ř., doručenou soudu prvního stupně dne 2. 6. 2005, domáhal zrušení rozhodnutí Pozemkového úřadu v P.

z 12. 11. 2004 (správně z 12. 11. 2001), č. j. 214/96, 302/96, R XV 24/2001, neboť se jedná o rozhodnutí absolutně neplatné vzhledem k tomu, že jím bylo podle § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě ), rozhodnuto, že první účastník je vlastníkem domu čp. 931 se st. parc. č. 318 o výměře 579 m2. Současně žalobce podal návrh na vydání předběžného opatření, kterým bude účastníku tohoto řízení č. 1 zakázáno jakkoli s předmětným majetkem nakládat, vzhledem k tomu, že

po zabrání majetku došlo k rozsáhlé devastaci interiéru, rozebrání krbu, obložení stěn apod. Žalobce uvedl, že první účastník nemohl řádně uplatnit restituční nárok k domu č. p. 931 na stavebním pozemku p. č. 318 v k. ú. D., neboť tento jeho nárok byl již vypořádán na základě dohody mezi vládou ČSSR a vládou USA ze dne 29. 1. 1982,

a proto nemělo dojít k jeho duplicitnímu odškodnění podle zákona o půdě . Takové rozhodnutí považuje žalobce za rozporné s dobrými mravy dle ust. § 3 odst. 1 o. z. a tudíž neplatné.

Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 6. 6. 2005, č. j. 7 C 128/2005 - 6, návrh žalobce na vydání předběžného opatření a na zrušení rozhodnutí Pozemkového úřadu v P. z 12. 11. 2001, č. j. 214/96, 302/96, R XV 24/2001, odmítl a rozhodl

o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že uvedené rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 12. 11. 2001, kterým bylo v restitučním řízení podle zákona č. 221/1991 Sb.,

ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, že první účastník je vlastníkem domu č.p. 931 na stavebním pozemku p. č. 318 v k. ú. D., bylo potvrzeno na základě opravného prostředku podaného žalobcem rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002, č. j. 44 Ca 137/2001 - 38, a právní moci tak nabylo dne 7. 6. 2002. Ústavní stížnost podaná žalobcem proti tomuto rozsudku byla usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. I. ÚS 486/02, odmítnuta jako nedůvodná. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba na zrušení citovaného rozhodnutí pozemkového úřadu byla žalobcem podána po uplynutí lhůty dvou měsíců stanovené v ust. § 247 odst. 1

o. s. ř., a proto ji jako opožděně podanou odmítl podle ust. § 250g odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dále konstatoval, že žalobce využil k ochraně svých práv všech možností, které mu dával tehdy platný občanský soudní řád, a že z logiky věci vyplývá, že pokud rozhodnutí pozemkového úřadu nabylo právní moci, nebylo možné je znovu napadnout žalobou podle nyní platného občanského soudního řádu, jehož novelou účinnou

od 1. 1. 2003 byla zcela přepracována koncepce jeho páté části. Odmítnutí návrhu

na vydání předběžného opatření okresní soud odůvodnil tím, že ve smyslu ust. § 75 odst. 2 o. s. ř. tento návrh neobsahoval všechny nezbytné náležitosti, a žalobce ani nesplnil povinnost stanovenou v ust. § 75b odst. 1 o. s. ř., tj. složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh, k zajištění náhrady škody nebo újmy, která by mohla vzniknout předběžným opatřením v této věci, jistotu ve výši 50.000,- Kč.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 8. 2005, č. j.

32 Co 22/2005 - 26, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce podal žalobu proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ze dne

12. 11. 2001 po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v ust. § 247 odst. 1 o. s. ř. Dále konstatoval, že ke znakům právního státu patří zákaz zpětné účinnosti zákonů. Proto se nelze úspěšně domáhat žalobou podanou podle § 246 a násl. o. s. ř., ve znění novely č. 151/2002 Sb., účinné od 1. 1. 2003, rozhodnutí soudu ve věci, která byla pravomocně rozhodnuta již v roce 2002 podle tehdy platného občanského soudního řádu. Námitku žalobce, že ve skutečnosti podal žalobu proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu v P. ze dne 5. 5. 2005, č. j. 213/96, R- 0 - XV 24/2001, 359/05, kterým byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení, krajský soud neakceptoval, neboť z návrhu rozsudečného výroku žaloby tato skutečnost nevyplývá. Žalobce se sice v podané žalobě zmínil o tom, že dne 30. 5. 2005 nabylo právní moci rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 18. 5. 2005, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ze dne 5. 5. 2005 ve věci jeho návrhu na obnovu řízení, nicméně z obsahu žaloby a z návrhu rozsudečného výroku nebylo možné seznat, že se cítí být dotčen na svých právech právě tímto rozhodnutím jako rozhodnutím konečným a že se domáhá rozhodnutí ve věci samé, tj. o povolení obnovy řízení pravomocně skončeného rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v P. ze dne 12. 11. 2001, č. j. 214/96, 302/96, RX 24/2001. V návrhu, jak má soud rozhodnout, žalobce jednoznačně uvedl, že se domáhá zrušení citovaného rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v P. ze dne 12. 11. 2001, a k doplnění návrhu žalobce ze dne 13. 6. 2005, které bylo doručeno soudu prvního stupně současně s podaným odvoláním, nemohl tento soud již přihlédnout. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že podle části páté o. s. ř. již nelze od 1. 1. 2003 žalovat na zrušení rozhodnutí správního orgánu, ale je třeba se u soudu domáhat rozhodnutí ve věci samé, tj. ve věci, která byla předmětem správního řízení u správního orgánu. Takový návrh žalobce soudu nepodal, a proto se odvolací soud v tomto řízení nemohl zabývat jeho návrhem na obnovu řízení ve věci restitučního nároku prvního účastníka, které bylo učiněno až v odvolání, když o tomto návrhu soud prvního stupně nerozhodoval. Je proto správný závěr soudu prvního stupně, jestliže žalobu proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v P. ze dne 12. 11. 2001, č. j. 214/96, 302/96, RX 24/2001, pro opožděnost podle § 250g odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl. V souladu se zákonem je i výrok usnesení soudu prvního stupně, kterým byl odmítnut návrh žalobce na vydání předběžného opatření, které nelze nařídit za situace, kdy žaloba byla pro opožděnost odmítnuta.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 239 odst. 3 o. s. ř. Poukazuje na to, že smyslem žaloby proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu v P. a následné žaloby proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu, která je součástí odvolání, byla snaha o zjednání nápravy, neboť oprávněná osoba nevyzvala k vydání nemovitosti povinnou osobu, přičemž tato povinnost oprávněné osoby nemohla být splněna výzvou osobě neoprávněné, jak se uvádí v napadeném rozhodnutí. Pokud vznikly pochybnosti o tom, proti kterému rozhodnutí správního orgánu žaloba směřuje, pak dovolatel zdůrazňuje, že mu šlo výlučně o odvolání proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu v P. ze dne

5. 5. 2005, a žádá dovolací soud, zda by námitky proti tomuto rozhodnutí nemohly být považovány za žalobu podle § 247 odst. 1 o. s. ř., když lhůta pro podání takové žaloby podle § 250 b) o. s. ř. byla splněna . Dále dovolatel namítá, že po celou dobu řízení se žádný z rozhodujících orgánů nezabýval problematikou dvojího odškodnění oprávněné osoby podle mezivládní dohody mezi ČSSR a USA, o odškodnění, resp. vypořádání majetku bývalých čsl. občanů z roku 1982, jak je tato dohoda citována v původní žalobě proti prvnímu účastníkovi. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno.

První účastník ve svém podrobném vyjádření k dovolání se ztotožnil s rozhodnutími soudů obou stupňů, poukázal na to, že dovolání neobsahuje žádné konkrétní námitky proti rozhodnutí odvolacího soudu ani dovolací důvody, a navrhl, aby bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ust. § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců

od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.

Podle ust. § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až

od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen

do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o. s. ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet.

Vadu podání může dovolatel odstranit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout.

Jak vyplývá z obsahu spisu, rozhodnutí odvolacího soudu bylo zástupci žalobce doručeno dne 13. 9. 2005. Tímto dnem mu začala běžet dvouměsíční lhůta k podání dovolání, která skončila dne 14. 11. 2005 (pondělí). Žalobce sice včas podal dovolání, nevymezil však v něm jeho rozsah, neoznačil dovolací důvody, ani je obsahově nevymezil. Protože dovolání lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a dovolání žalobce postrádá označení dovolacích důvodů a jejich obsahové vymezení, nelze pro tyto nedostatky dovolání v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, v níž bylo možno tyto nedostatky dovolání odstranit, marně uplynula, dovolací soud dovolání žalobce podle ust. § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi.

Jen pro úplnost je třeba dodat, že je nesprávný názor dovolatele, pokud žádá dovolací soud, zda by námitky proti rozhodnutí odvolacího soudu nemohly být považovány za žalobu podle § 247 odst. 1 o. s. ř., a že mu šlo výlučně o odvolání proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu v P. ze dne

5. 5. 2005 , neboť v odvolacím ani dovolacím řízení nelze uplatnit (a to ani změnou žaloby - srov. § 95, § 211 a § 243c o. s. ř.) nový nárok, který nebyl uplatněn

před soudem prvního stupně. V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobou ze 1. 6. 2005, doručenou soudu prvního stupně dne 2. 6. 2005, se žalobce domáhal, aby soud vydal rozsudek, kterým se ruší rozhodnutí OÚ P. referátu okresní pozemkový úřad, ze dne 12. 11. 2004 (správně 12. 11. 2001), č. j. R XV 24/2001, jako absolutně neplatné .

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním účastníkem bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151

odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť první účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 875,- Kč [odměna určená podle § 11, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.] a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 75,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce prvního účastníka doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží prvnímu účastníkovi vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka (po zaokrouhlení) 180,50 Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 1.130,50 Kč je žalobce povinen zaplatit

na účet advokáta, který prvního účastníka v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1

o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhým

a třetím účastníkem je odůvodněn ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a těmto účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. června 2006

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu