30 Cdo 573/2003
Datum rozhodnutí: 02.02.2004
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 573/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci

A) V. V. a B) nezletilého Z. V., zastoupeného Městskou částí P. jako opatrovníkem, dětí MUDr. V. V., matka zastoupena advokátkou, a Z. V., zastoupeného advokátem, o výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 Nc 53/98, o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2002, č.j. 64 Co 155/2002-258, takto:

I. Dovolání otce se odmítá.

II. Dovolatel je povinen zaplatit MUDr. V. V. na náhradě nákladů dovolacího řízení 325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.

III. Dovolatel a V. V. a nezletilý Z. V. nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. prosince 200l, č. j. 5 Nc 53/98-241, jímž bylo rozhodnuto o otcově nedoplatku na výživném pro každé z dětí, způsobem

ve výroku podrobně uvedeným a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Otec (dále dovolatel) v podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o.s.ř. namítá, že soudy obou stupňů vycházely z nesprávně zjištěného stavu věci a nepřihlédly k jím předloženým důkazům. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Matka v podaném vyjádření namítá, že dovolání podle § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. není přípustné a navrhuje, aby je proto dovolací soud odmítl.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu upravuje o. s. ř. v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl

ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b)

a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné

ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Podle § 238 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a/ o žalobě na obnovu řízení, b/ o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá); ustanovení § 237 platí obdobně.

Podle § 238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a/ ve věci konkursu a vyrovnání, b/ o žalobě pro zmatečnost, c/ o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d/ ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e/ ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f/ o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g/ o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 226n) a v § 338za odst. 2; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně.

Podle § 239 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b/ v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle

§ 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2), rovněž proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a/ potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b/ potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto v týchž případech, jež jsou uvedeny v odst. 1 písm. b), a též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh

na předběžné opatření (§ 75a).

Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o výživném pro děti dovolatele změněn. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu pouze § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo

o nezrušitelné osvojení (§ 237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).

Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu měnícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výživné mezi rodiči a dětmi

(§ 85 a násl. zák. o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř. přípustné.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§ 243b odst. 5, 6 část věty

za středníkem, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Protože dovolatelovo dovolání bylo odmítnuto, je povinen ve smyslu § 243b odst. 4 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1,2 a § 146 odst. 3 o.s.ř. nahradit ostatním účastníkům náklady, které v dovolacím řízení vynaložili.

MUDr. V. V. vynaložila v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Rozhodování o odměně za zastupování advokátem se řídí vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),

ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky

(srov. její ustanovení § 7 písm. b/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu MUDr. V. V. náleží odměna ve výši 250,- Kč

a paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. d/ cit. vyhlášek). Celkovou částku 325,- Kč u MUDr. V. V. je dovolatel povinen zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který jmenovanou v dovolacím řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi dovolatelem a oběma dětmi bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 5 věta první, § 224 odst. 1,

§ 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., když úspěšným dětem v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. února 2004

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu