30 Cdo 5591/2016
Datum rozhodnutí: 28.03.2017
Dotčené předpisy: § 241 o. s. ř., § 241b odst. 2 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.



30 Cdo 5591/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 374/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, č. j. 55 Co 154/2016-97, takto: Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) v napadeném usnesení potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 24. 2. 2016, č. j. 25 C 374/2013-92, jímž byl zamítnut návrh žalobce na bezplatné ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a není mu tak možné ani zástupce z řad advokátů. V odůvodnění svého rozhodnutí se přitom ztotožnil s posouzením soudu prvního stupně, že žalobce blíže neobjasnil své majetkové poměry, a že ze zjištění soudu prvního stupně jej nelze považovat za osobu nemajetnou, neboť vlastní nemovitý majetek (dům a pozemky). Nadto odvolací soud poukázal i na to, že je mu z úřední činnosti známo, že soudním rozhodnutím z roku 2014 mu byla přiznána částka 242 000 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že žalobce vede velké množství soudních a jiných řízení, které jsou svoji povahou svévolným a bezúspěšným uplatňováním práva a že uvedené znaky vykazuje i projednávaná věc.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při kterém nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.) dále jen o. s. ř. .
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci pro řízení o dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o odmítnutí žaloby. Dospěl k závěru, že není splněna podmínka § 138 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť ve věci jde o svévolné uplatňování práva.
Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle ustanovení § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Dovolací soud se ztotožnil s posouzením soudu odvolacího soudu, dle kterého žalobce dostatečně hodnověrným způsobem neobjasnil své majetkové poměry a neprokázal tak splnění předpokladů pro výjimečné přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
Ačkoli se žalobci po podání dovolání již nedostalo opětovného poučení o podmínkách § 241 o. s. ř., dospěl dovolací soud k závěru, že žalobcova práva nebyla ohrožena, neboť mu je z rozhodovací činnosti známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a žalobce musí tudíž být bezpochyby obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015).
Nejvyšší soud tak v daném případě dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
V situaci, kdy má dovolací soud za to, že není důvod ustanovit žalobci zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. března 2017

JUDr. Bohumil Dvořák pověřený člen senátu