30 Cdo 5549/2016
Datum rozhodnutí: 19.04.2017
Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.



30 Cdo 5549/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobců a) T. R., a b) Bc. L. R., proti žalované České pojišťovně, a.s., IČO 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 86/2013, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2016, č. j. 3 Co 163/2015-278, takto:

Dovolací řízení se zastavuje. Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Městský soud v Praze (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 5. srpna 2015, č. j. 66 C 86/2013-253, zamítl žádost žalobců o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Dospěl k závěru, že ze strany žalobce jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalobci netvrdí, že by je žalovaná poškodila na důstojnosti určitým konkrétním jednáním, které by mohlo zasáhnout do jejich osobnostních práv, brojí pouze proti postupu žalované, kterým byla řešena jejich pojistná událost po autonehodě. Žalobce současně brojí proti postupu žalované, která umožnila bez jeho souhlasu třetím osobám nahlédnout do jeho zdravotní dokumentace. I zde však soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 2250/2012, a s ohledem na požadovanou výši zadostiučinění dospěl k závěru, že jde o zřejmou bezúspěšnost uplatňování práva, neboť výše plnění požadovaného žalobcem neodpovídá skutkovým tvrzením. Vrchní soudu v Praze (dále též odvolací soud ) usnesením ze dne 20. září 2016, č. j. 3 Co 163/2015-278, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Žalobci podali proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu dovolání aniž by byli zastoupeni advokátem. Stejně tak ani případně nedoložili, že by měli sami právnické vzdělání a opětovně požádali o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud proto dovolatele ve shodě s ustanovením § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení výzvy si pro podání dovolání zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání. Usnesení bylo dovolatelům doručeno dne 30. března 2017, avšak výše uvedený nedostatek nebyl do současné doby odstraněn. Žalobci pouze opětovně požádali podáním ze dne 7. dubna 2017 o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolatelům byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, neboť žalobci uplatňují zřejmě bezúspěšně právo, když v této věci brojí pouze proti postupu žalované, kterým byla řešena jejich pojistná událost po autonehodě. Také výše požadovaného plnění žalobcem neodpovídá skutkovým tvrzením, o které žalobce opírá uplatněné právo. Za této situace proto odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v dané věci jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl dovolacím soudem vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. dubna 2017


JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu