30 Cdo 5496/2016
Datum rozhodnutí: 22.03.2017
Dotčené předpisy: § 30 o. s. ř.



30 Cdo 5496/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce P. R. , zastoupeného JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jaselská 25, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 226/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2015, č. j. 21 Co 403/2015-151, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 3. 2014, č. j. 20 C 226/2013-16, přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I), zamítl návrh žalobce ze dne 22. 11. 2013 na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 12. 5. 2014, č. j. 21 Co 244/2014-28, usnesení soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 12. 2014, č. j. 30 Cdo 3558/2014-63, zastavil řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně (výrok I), odmítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok III).
Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 9. 2015, č. j. 20 C 226/2013-133, zastavil řízení o žádosti žalobce ze dne 15. 7. 2015 o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení.
Napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
V rámci rozhodování o první žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce soudy dospěly k závěru, že žalobce splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, avšak pro ustanovení zástupce není splněna druhá podmínka, neboť vzhledem k odborné erudici žalobce a jeho znalosti předmětu sporu není zde nezbytná potřeba ochrany jeho zájmů.
Řízení o druhé žádosti žalobce soud prvního stupně zastavil z důvodu překážky věci rozhodnuté. Dospěl k závěru, že žalobce stále splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, přičemž předmět sporu se nezměnil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, neboť v řízení nedošlo k žádné změně poměrů, z nichž soud vycházel v původním rozhodnutí, a žalobce, který je sice osvobozen od soudních poplatků, je i nadále v řízení schopen vystupovat, aniž by mu byl ustanoven zástupce.
Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Dovolatel formuluje otázku, zda lze zastavit řízení o nové žádosti žalobce pro překážku věci rozhodnuté, když soud měl posuzovat nové důvody nastalé po 16. 3. 2014. Dále dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to při řešení otázky, zda má účastník řízení právo důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Ve vztahu k první otázce dovolatel namítá, že soudy nižších stupňů konstatovaly pouze obecně, že jde o věc rozhodnutou, aniž by se věnovaly věcnějšímu přezkumu podkladů. Ve vztahu k druhé otázce dovolatel odkazuje na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu spočívající jednak v tom, že efektivní obrana nepředpokládá jen orientaci v právu hmotném, nýbrž i procesním s tím, že kvalitu jednotlivých podání účastníků nelze přeceňovat, dále v tom, že je třeba zohlednit i tu okolnost, zda je druhá strana řízení právně vzdělána či zastoupena právně vzdělanou osobou, a také v tom, že dovolatel je osobou se zdravotním postižením, a tudíž náleží do skupiny zranitelných osob, u níž jsou soudy povinny zvlášť dbát na to, aby tato soba mohla v řízení plně uplatnit svá práva stejně jako jiní účastníci řízení. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení společně s usnesením soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. .
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dospěl k následujícímu závěru: Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a a § 167 odst. 2 o. s. ř.).
V dané věci však dovolateli bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků již v rozhodnutí o jeho první žádosti. Zástupce nebyl dovolateli ustanoven pro nenaplnění druhé podmínky spočívající v nezbytné potřebě ustanovení zástupce k ochraně zájmů dovolatele. Případné zhoršení finančních a majetkových poměrů dovolatele by tudíž ani nemohlo v dané věci představovat změnu poměrů, z nichž soudy vycházely v původním rozhodnutí. První dovolatelem vymezená otázka tudíž přípustnost dovolání nezakládá.
Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá dovolatelem položená otázka, neboť touto otázkou dovolatel nijak nezpochybňuje závěr soudů nižších stupňů vztahující se k tomu, že nedošlo ke změně poměrů rozhodných z pohledu závěru o potřebě ustanovení zástupce k ochraně zájmů dovolatele. Naopak poukazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu zabývající se podmínkou potřeby ustanovení zástupce k ochraně zájmů dovolatele dovolatel zjevně usiluje o (nepřípustnou) revizi závěrů, na nichž je založeno pravomocné rozhodnutí o jeho prvním návrhu.
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 3. 2017

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu