30 Cdo 549/2004
Datum rozhodnutí: 18.03.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 549/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce I. R., proti žalované TJ B. P., o 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod

sp. zn. 34 C 72/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2003, č.j. 3 Co 41/2002-94, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. května 2002 č.j. 34 C 72/2000-72 ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 21. června 2002 č.j. 34 C 72/2000-83 zamítl žalobu jednak na zaplacení částky 500.000,- Kč s příslušenstvím z titulu šíření díla (výrok I.), dále na zaplacení částky 500.000,- Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění (výrok II.) a konečně, aby bylo zakázáno dílo užívat a šířit (výrok III.). Výrokem IV. bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 16.650,- Kč.

O odvolání žalobce pak rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne

6. října 2003 č.j. 3 Co 41/2002-94, který rozsudek soudu prvního stupně potvrdil

s výjimkou výroku IV., který byl změněn tak, že žalovanému nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalovaná svým dovoláním podaným dne 18. února 2004 uvedený rozsudek napadla pouze v té části, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV., t.j. ve výroku o náhradě nákladů řízení. Dovolatelka žádá, aby v této části bylo napadené rozhodnutí zrušeno a v této části bylo znovu rozhodnuto.

K uvedenému dovolání nebylo podáno vyjádření.

Z dovolání žalované vyplývá, že toto dovolání směřuje proti usnesení pojatému do rozsudku odvolacího soudu, které se týká náhrady nákladů řízení. Nejde tedy

o rozhodnutí ve věci samé, takže v tomto případě nepřichází v úvahu založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Na věc se též nevztahuje úprava přípustnosti dovolání podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.

Protože tak v posuzované věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání, dovolacímu soudu nezbylo, než podané dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto, zatímco v dovolacím řízení žalobci žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2004

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu