30 Cdo 531/2003
Datum rozhodnutí: 02.03.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 531/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce L. M., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) V. P.,

2) J. S., 3) M. V., 4) M. S., 5) V. V., 6) P. D., 7) A., 8) A., s.r.o.,

9) K., 10) M. S., s.r.o.,

11) Ing. R., o určení neúčinnosti právních úkonů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 C 592/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.7.2002, č.j. 42 C 387/2002-20, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V podání ze dne 17.10.2001 označeném jako žaloba o určení neúčinnosti žalobce uplatnil právo odporovat právním úkonům dlužníka O., V. a spol., s.r.o. podle ust. § 42a obč. zák. Odkázal na obsah pokladního deníku dlužníka za rok 1998

a jednotlivé položky v něm, z nichž podle žalobce vyplývají bezdůvodné, zastřené

a účelové převody mnoha peněžních částek na žalované. Uvedl, že žalobcův dlužník O., V. a spol., s.r.o., převáděl majetek a aktiva na žalované s cílem vyhnout se placení dluhů, které měl vůči žalobci, přičemž úmysl dlužníka zkrátit žalobce v uspokojení jeho pohledávek musel být žalovaným pro nejrůznější jejich propojení s dlužníkem znám. Navrhl, aby soud vyslovil neúčinnost účelových a zastřených plateb mezi dlužníkem a žalovanými, označených odkazem na položky pokladního deníku dlužníka za rok 1998 tak, že:

Na str. 30 poklad. deníku pod položkou č. 1596 je uvedeno, že si J. S. odebral Kč 100.000,- jako zálohu na nějaké práce.

Na str. 30 poklad. deníku pod položkou 1603 je uvedeno, že si p. D. odebral Kč 92.000,- - fa 9/97, 10/97.

Na str. 30 poklad. deníku pod položkami 1608 a 1609 je uvedeno, že si V. V. odebral 34.745,80 a 15.292,50 - cest. příkazy a pohoštění sl. cesty.

Na str. 30 poklad. deníku pod položkou 1614 je uvedeno mzdy 9/98 Kč 312.233,- bez uvedení, kdo si vlastně částku vyzvedl, jde zřejmě o další fiktivní platby.

Na str. 30 poklad. deníku pod položkou 1617 je uvedeno, že si p. A. fa č. 04/98 vyzvedl Kč 47.250,-.

Na str. 30 poklad. deníku pod položkou 1621 je uvedeno, že si A. část. úhrada vyzvedl Kč 50.000,-.

Na str. 31 poklad. deníku pod položkou 1626 je uvedeno, že si V. V. mzdy dle příl. vyzvedl Kč 110.890,-.

Na str. 31 poklad. deníku pod položkou 1630 je uvedeno, že si p. K. fa 7,8/97 vyzvedl Kč 100.000,-.

Na str, 31 poklad. deníku pod položkou 1631 je uvedeno, že si Ing. R. úphr. fa. vyzvedl 1,050.000,- Kč.

Na str. 31 poklad. deníku pod položkou 1632 je uvedeno, že si M. S. úhr. fa. vyzvedla Kč 160.253,25.

Na str. 31 poklad. deníku pod položkou 1640 a 1641 je uvedeno, že si V. V. výměna ATS vyzvedl Kč 99.963,- a výměna DEM vyzvedl Kč 99.989,-.

Na str. 31 poklad. deníku pod položkou 1646 je uvedeno, že si p. V. mzdy dle příl. vyzvedla Kč 192.407,- a pod položkami 1644 a 1645 je převzetí částek p. V. Kč 279.000,- a Kč 319.000,- slovo V. zaškrtáno a je tam dopsáno TR, jde zřejmě o firmu p. V. T., s.r.o., která převzala od O.=V.V.=manžela továrnu v O., a nezaplatila za ni, takže věřitelé O. ani nemohli nic obdržet.

Zároveň požádal, aby soud zabezpečil důkazy: peněžní výdajové doklady vztahující se k označeným položkám deníku, smlouvy, daňové podklady, podle nichž bylo žalovaným placeno a rovněž výpovědi žalovaných. Žalobce některé žalované uvedl příjmením, resp. jménem a příjmením, bez označení bydliště, právnické osoby toliko jménem. Výzvě okresního soudu obsažené v usnesení ze dne 15.11.2001, aby ve lhůtě stanovené soudem odstranil vady podání spočívající v nesprávném a neúplném označení žalovaných 6, 7, 9, 10 a 11, v nedostatku označení právních úkonů, které měly být rozhodnutím soudu určeny jako neúčinné vůči žalobci a v nedostatku určitého

a srozumitelného žalobního petitu, žalobce nevyhověl. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 21.2.2002 č.j. 21 C 592/2001-10 odmítl podání žalobce ze dne 17.10.2001 a podání došlé soudu 14.11.2001 a 4.12.2001 s odůvodněním, že pro jejich vady, které žalobce přes výzvu soudu neodstranil, nelze v řízení pokračovat.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25.7.2002, č.j. 42 Co 387/2002-20, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, pokud jím bylo odmítnuto podání žalobce

ze dne 17.10.2001, zrušil je, pokud jím bylo odmítnuto podání žalobce došlé soudu 14.11.2001 a 4.12.2001, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že tato podání jsou samostatnými žalobami ohledně jiného okruhu účastníků a právních úkonů. Shodně se soudem prvního stupně shledal, že podání žalobce ze dne 17.10.2001 nesplňovalo náležitosti žaloby ve smyslu ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. V odvolání proti usnesení soudu prvního stupně žalobce sice upřesnil údaje týkající se žalovaných 6, 7 a 10 a opravil znění žalobního petitu, ale i tak podle závěrů odvolacího soudu zůstalo podání žalobce ze dne 17.10.2001, obsahující návrh

na zahájení řízení, neúplné, neboť neobsahuje označení konkrétních odporovatelných právních úkonů dlužníka. Žalobce na ně usuzuje z údajů v pokladním deníku o výplatě peněz žalovaným, ale ani z těchto nelze dovodit, které konkrétní právní úkony dlužníka mají být vůči žalobci určeny právně neúčinnými. Položky pokladního deníku nelze považovat za právní úkony, jedná se pouze o plnění z právního úkonu vycházející . Údaje, na jejichž podkladě by bylo možno specifikovat odporovatelné právní úkony, žaloba neobsahuje.

Podle záznamu ve spise okresní soud zapsal podání žalobce ze 14.11.2001

a 4.12.2001 jako samostatné žaloby pod sp. zn. 32 C 322/2002 a sp. zn. 63 C 170/2002 Okresního soudu v Ostravě.

Proti usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání žalobce ze dne 17.10.2001, směřující proti žalovaným V. P., J. S., M. V., M. S., V. V., P. D., Z. A., A. s.r.o., M. S., s.r.o. a Ing. J. R., podal žalobce dovolání. Nesouhlasil s právním a věcným odůvodněním napadeného usnesení a navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že žalobce dne 26.3.2002 žalobu doplnil o požadované údaje, takže důvod pro její odmítnutí nebyl. V odvolání zároveň doplnil žalobní tvrzení

a doplnil a upravil i žalobní petit tak, že je zřejmý popis skutků, které jsou žalobou odporovány. Vytkl, že se soudy nezabývaly návrhem žalobce na zabezpečení důkazů

a to v žalobě uvedených peněžních výdajových dokladů specifikovaných čísel, smluv

a daňových dokladů, rovněž tak výslechem V. P., V. V., J. S.,

M. S., M. V. a dalších. Označené důkazy by podle názoru žalobce osvědčily, kdo s kým uzavřel konkrétní právní úkon, jakož i osoby, které se

na odporovatelných právních úkonech dlužníka podílely. K podpoře tohoto návrhu připojil stejnopisy dvou rozhodnutí soudu, z nichž jsou patrny podivné praktiky dlužníka a žalovaných prováděných za účelem vyhnout se úhradám dluhů a poškodit věřitele.

Dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou oprávněnou; ve smyslu ust. § 239 odst. 3 o.s.ř. je přípustné (§ 236 o.s.ř.), neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí podání žalobce ze dne 17.10.2001 obsahující návrh na zahájení řízení.

Po přezkoumání napadeného usnesení z hlediska dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu tkvícího v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) dovolací soud shledal, že dovolání není opodstatněné.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. se rozumí omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, jakož i omyl

při aplikaci procesních předpisů na posuzovanou věc, pakliže se tyto předpisy věci týkají. Závěr o mylné aplikaci právních přepisů přepokládá, že soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný předpis, ale nesprávně jej vyložil.

Žaloba je institutem občanského procesního práva s úzkým vztahem k hmotnému právu. Patří do kategorie podání; vedle obecných náležitostí každého podání (§ 42 o.s.ř.) musí obsahovat i zvláštní náležitosti návrhu na zahájení řízení (§ 79 odst. 1 o.s.ř.), mezi něž patří přesné označení účastníků, vylíčení rozhodujících skutečností a žalobní petit jako nejdůležitější obsahová náležitost, jímž se žaloba individualizuje, nejde-li o řízení, které je možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 81,

§ 153 odst. 2 o.s.ř.), jímž žalobce stanoví meze, o čem a jak má soud rozhodnout. Formuluje tak nejen požadavek, čeho se domáhá a vůči komu, ale i návrh soudního výroku. Musí být proto srozumitelný a určitý nejen z hlediska výše uvedené potřeby nezaměnitelnosti uplatněného nároku, ale i pro účinky soudního rozhodnutí, spočívající v jeho vykonatelnosti (§ 161 odst. 2 o.s.ř.). Pro nedostatek kterékoli obligatorní náležitosti návrhu ve smyslu ust. § 79 odst. 1 o.s.ř., nebyl-li na výzvu soudu odstraněn, není žaloba způsobilá věcného projednání.

Přesné označení žalovaných vedených jako A. , K. a Ing. R. v souladu s požadavky ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. si žalobce v odvolání vyhradil provést až po výslechu svědků, s odůvodněním, že až dosud mu dlužník neumožnil specifikovat, komu vlastně platil. Postup naznačený žalobcem však občanský soudní řád nepřipouští. Řízení je zahájeno dnem, kdy soudu došel návrh na zahájení řízení nebo bylo vydáno usnesení, jímž se řízení zahajuje bez návrhu (§ 82 odst. 1 o.s.ř.). Zákonem požadované náležitosti musí návrh na zahájení řízení vykazovat již v době jeho zahájení, jinak, není-li jejich nedostatek přes výzvu předsedy senátu dodatečně odstraněn, v řízení nelze pokračovat. Odvolacímu soudu nelze vytknout jako pochybení, když potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu ve vztahu k žalovaným vedeným jako A. , K. a Ing. R. již pro vadu v nedostatečném označení těchto žalovaných, neboť pro ni nelze ve vztahu k těmto účastníkům na straně žalovaných pokračovat v řízení (§ 43 odst. 2 o.s.ř.).

Smyslem žaloby podle ust. § 42a obč. zák. je dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že vůči žalobci je právně neúčinný dlužníkem učiněný právní úkon, jenž zkracuje uspokojení jeho vymahatelné pohledávky (§ 42a odst. 1 obč. zák.). Podmínky, za kterých může věřitel odporovat právním úkonům dlužníka, uvádí ustanovení § 42 odst. 2 obč. zák. Odporovatelný je takový právní úkon dlužníka, který učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tomto směru nese věřitel.

To však neplatí, jestliže druhou stranou jsou osoby dlužníkovi blízké (§ 116 obč. zák.); v takovém případě se úmysl dlužníka zkrátit věřitele předpokládá a je na osobách dlužníkovi blízkých, aby prokázaly, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele nemohly ani

při náležité pečlivosti poznat.

Na výzvu soudu na doplnění a úpravu žaloby a žalobního petitu tak, aby byl určitý a srozumitelný, žalobce sice reagoval v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, požadavku soudu však nevyhověl. Opravený a doplněný návrh na zahájení řízení o žalobě podle ust. § 42a obč. zák. obsahuje údaje o aktivitách žalobcova dlužníka spočívajících v převodu majetku a pohledávek na žalované, ale to vše v obecné rovině. Na odporovatelné dlužníkovy právní úkony, pokud jimi dlužník zkracuje uspokojení vymahatelné pohledávky, žalobce usuzuje z obsahu záznamů v pokladním deníku dlužníka za rok 1998, z nichž jsou patrny platby ve prospěch žalovaných. Žalobní petit žalobce formuloval tak, že navrhl, aby právní úkony, kterými byly vyplaceny žalovaným uvedené částky na základě údajů v pokladním deníku dlužníka, jsou vůči žalobci právně neúčinné. Údaje o konkrétních odporovatelných právních úkonech dlužníka, včetně okolností, za nichž byly učiněny a v jakých časových souvislostech, žaloba neobsahuje.

Bylo již uvedeno, že odporovatelnými jsou dlužníkovy právní úkony, ohledně kterých věřitel prokázal splnění všech podmínek, s nimiž zákon spojuje úspěšné uplatnění odpůrčího práva ve smyslu ust. § 42a obč. zák. Právním úkonem se rozumí projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku občanskoprávního vztahu, který právní předpisy s takovým projevem spojují (§ 34 obč. zák.). Právním úkonem

ve smyslu uvedeného ustanovení občanského zákoníku však není faktická činnost, byť se jí právní úkon provádí. Za takovou faktickou činnost nutno považovat i výplatu peněžních částek provedenou dlužníkem, jak je patrno z údajů v pokladním deníku dlužníka pod označenou položkou.

Dovolací soud shledal správným závěr odvolacího soudu, že žalobce vytknuté vady návrhu na zahájení řízení, tkvící v neurčitém a nesrozumitelném označení odporovatelných právních úkonů, okolností významných z hlediska ust. § 42a odst. 1, 2 obč. zák. a nedostatku určitosti a srozumitelnosti žalobního petitu, neodstranil, a že

pro tento nedostatek nelze žalobu o určení neúčinnosti právních úkonů podle ust. § 42a obč. zák. věcně projednat. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku odmítajícím podání žalobce s návrhem na zahájení řízení ze dne 14.10.2001 je správné a dovolací soud proto dovolání žalovaného jako neopodstatněné z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle ust. § 241a odst. 2 o.s.ř. zamítl (§ 243b odst. 2 o.s.ř.). Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ust. § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. dovolací soud neshledal.

V rámci podání obsahujícího návrh na zahájení řízení žalobce zároveň navrhl, aby soud zajistil označené důkazy, protože hrozí, že je později žalovaní nepředloží, případně budou ztraceny, nebo žalovaní odmítnou vypovídat.

V dovolání žalobce odkázal na ust. § 78 odst. 1 o.s.ř., vytkl soudům v tomto směru procesní nečinnost, ač muselo být patrno, že k přesunu majetku mezi dlužníkem

a žalovanými došlo a provedení důkazů je ohroženo.

Žalobcem uvedené ustanovení občanského soudního řádu umožňuje, aby před zahájením řízení o věci samé soud zajistil důkaz, pakliže je obava, že později nebude možno důkaz vůbec provést nebo jen s velkými obtížemi. Žalobce návrh na zajištění jím označených důkazů učinil v rámci návrhu na zahájení řízení o žalobě podle ust. § 42a obč. zák., tedy nikoli před zahájením řízení o věci samé, jak uvedené ustanovení předpokládá. Jestliže soud návrh na zahájení řízení odmítl pro nedostatky návrhu

ve smyslu ust. § 42 odst. 4, § 79 odst. 1 o.s.ř. a žalobu věcně neprojednal, nebyl ani důvod k provedení označených důkazů v rámci tohoto řízení. To však nevytváří překážku pro podání návrhu ve smyslu ust. § 78 odst. 1 o.s.ř., bez zřetele na výsledek tohoto řízení, avšak v období před zahájením řízení o případné nové žalobě podle ust.

§ 42a obč. zák. mezi účastníky tohoto řízení.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo, žalovaným v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. března 2004

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu