30 Cdo 528/2014
Datum rozhodnutí: 01.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 528/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce REDIVIVUS, o. s., identifikační číslo osoby 27058891, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem PPS advokáti, s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, o 3,855.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 78/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2013, č. j. 19 Co 91/2011 - 685, takto:

Dovolání se odmítá .

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 3,855.000,- Kč s příslušenstvím, a v tomto rozsahu žalobu zamítl. Takto rozhodl o požadavku žalobce na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora, a to neoprávněným soupisem zásob zboží žalobce.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , odmítl jako nepřípustné.
Dovolatel v dovolání zpochybňuje právní posouzení příčinné souvislosti odvolacím soudem, avšak závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti nároku žalobce nespočívá pouze na závěru o neexistenci příčinné souvislosti, ale především na závěru o neexistenci škody.
Ve vztahu k závěru o neexistenci škody dovolatel polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu, avšak správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.).
Dovolatel nevymezuje žádnou otázku hmotného či procesního práva, jejímž řešením se měl odvolací soud při posuzování existence škody odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Závěr odvolacího soudu o neexistenci škody tedy nebyl dovoláním zpochybněn.
Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Za situace, kdy odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci tvrzená škoda nevznikla, tudíž jeho nárok neexistuje, je nepřiléhavá i námitka dovolatele, že měl odvolací soud při stanovení výše nároku postupovat podle § 136 o. s. ř. a tento určit podle své úvahy, neboť na aplikaci tohoto ustanovení nemohlo rozhodnutí odvolacího soudu záviset.
Stejně tak nemohl dovolací soud hodnotit postup odvolacího soudu, který nepoučil žalobce podle § 118a o. s. ř., neboť daného pochybení se žalobce dovolává ve vztahu k prokázání příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem, nikoli ve vztahu k neprokázání vzniku škody jako takovému.
Vzhledem k tomu, že řízení ve věci nadále pokračuje před soudem prvního stupně, když ve vztahu k části předmětu řízení bylo již dříve odvolacím soudem rozhodnuto o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení, nerozhodoval dovolací soud o nákladech dovolacího řízení. O těchto bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2015

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu