30 Cdo 5264/2016
Datum rozhodnutí: 22.03.2017
Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.




30 Cdo 5264/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce P. B. , proti žalovaným 1) Mgr. L. P., soudci Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1556, a 2) JUDr. I. T., Ph.D., soudkyni Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1556, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 50 C 63/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. července 2016, č. j. 3 Co 15/2016-190 , takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Žalobce se domáhá žalobou ochrany osobnosti za tvrzený neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, který spatřuje v rozhodovací činnosti soudců krajského soudu.
Vrchní soud v Praze (dále též odvolací soud ) usnesením ze dne 20. listopadu 2015, č. j. 3 Co 114/2014-164, výrokem I. potvrdil výrok I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (dále též soud prvního stupně ) ze dne 22. července 2014, č. j. 50 C 63/2013-142, kterým byl zamítnut návrh žalobce na osvobození od placení soudních poplatků. Odvolací se ztotožnil se soudem prvního stupně, že majetkové poměry žalobce neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Z obsahu podané žaloby dále zjistil, že v daném případě jde na straně žalobce o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť tento spatřuje neoprávněný zásah do svých osobnostních práv v rozhodovací činnosti žalovaných jako soudců krajského soudu.
Žalobce podal dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, aniž by byl zastoupen advokátem. Současně případně ani nedoložil, že by sám měl právnické vzdělání a navrhl, aby mu dovolací soud přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a ustanovil mu zástupce z řad advokátů.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. července 2016, č. j. 3 Co 15/2016-190, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 31. prosince 2015, č. j. 50 C 63/2013-175, kterým soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Žalobce podal opět vlastnoručně sepsané dovolání proti posledně uvedenému potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu a požádal, aby dovolací soud rozhodl, že se řízení nezastavuje a aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
Usnesením ze dne 13. října 2016, č. j. 50 C 63/2013-197, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si ve lhůtě 14 dnů zvolil právního zástupce advokáta a jeho prostřednictvím podal dovolání s tím, že v opačném případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na tuto výzvu reagoval žalobce žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Při projednávání dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. července 2016, č. j. 3 Co 15/2016-190, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když dovolatel nenaplňuje ani jednu z podmínek stanovených v § 138 odst. 1 o.s.ř.; neodůvodňují to jeho majetkové poměry a svou žalobou uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo za situace, kdy se domáhá ochrany osobnosti za tvrzený zásah do svých osobnostních práv, který spatřuje v rozhodovací činnosti soudců krajského soudu jako pasivně nelegitimovaných subjektů (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 30 Cdo 1699/2011). Není tedy důvodné, aby pro dovolací řízení byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. března 2017

JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu