30 Cdo 526/2013
Datum rozhodnutí: 27.03.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění od 01.07.2009




30 Cdo 526/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci S. H. , zastoupené Městskou částí Praha 6, sídlem Praha 6, Čs. Armády 23 jako kolizním opatrovníkem, dcery matky PhDr. J. F., a otce MUDr. J. H., ve věci péče o nezletilou, o přenesení místní příslušnosti soudu, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 39 Nc 54/2005, o dovolání matky ze dne proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2010, č.j. 55 Co 541/2010 864, ve spojení s opravným usnesením ze dne 2. února 2011, č.j. 55 Co 541/2010 912, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 12. srpna 2010, č.j. 39 Nc 54/2005 853, přenesl místní příslušnost na Obvodní soud pro Prahu 4, jemuž bude po právní moci usnesení věc postoupena.
Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) změnil dne 6. prosince 2010, č.j. 55 Co 541/2010 864, ve spojení s opravným usnesením ze dne 2. února 2011, č.j. 55 Co 541/2010 912, místní příslušnost tak, že se nepřenáší z Obvodního soudu pro Prahu 6 na Obvodní soud pro Prahu 4.
Toto usnesení odvolacího soudu napadla navrhovatelka (dále jen dovolatelka ), tehdy ještě nezletilá S. H. skrze svoji zákonnou zástupkyni, dovoláním ze dne 23. 12. 2010, doplněném o dovolání sepsané právním zástupcem navrhovatelky a současně vedlejším účastníkem v řízení na straně matky Mgr. et Mgr. P. H., MBA, a doručeném dne 22. srpna 2011.
Toto dovolání bylo však podáním ze dne 28. srpna 2011 dovolatelkou vzato zpět. Současně stejným podáním vystoupil z řízení a vzal zpět dovolání i vedlejší účastník na straně matky.
Dovolatelka pak i nadále podávala různá vyjádření k dovolání a také vzala zpět své podání ze dne 28. srpna 2011 (tj. její zpětvzetí dovolání) a uvedla, že na podaném dovolání i nadále trvá.
Procesní úkon dovolatelky ze dne 28. 8. 2011, je však bez právní relevance, neboť se na něj vztahuje závěr vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 25 Odo 500/2002, kdy platí, že zpětvzetí dovolání je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že dojde soudu; stane-li se tak, nelze zpětvzetí odvolat, ani je dodatečně podmínit.
Podle ustanovení § 243b odst. 5 věta druhá o.s.ř. vezme-li dovolatelka dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a s ohledem na uvedený procesní úkon dovolatelky, jímž vzala dovolání podané v této věci zpět, řízení zastavil (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1315/2009, resp. usnesení téhož soudu ze dne 22. ledna 2009, sp. zn. 26 Cdo 900/2008).
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, avšak ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. března 2013
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.,v. r. předseda senátu