30 Cdo 519/2004
Datum rozhodnutí: 09.03.2004
Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 519/2004-283

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilého J. K., zastoupeného Magistrátem města K. V. jako opatrovníkem, syna S. K., a J. K., o zvýšení výživného a zrušení vyživovací povinnosti, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 P 108/90,

o odvolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. září 2003, č.j.

14 Co 397/2003-269, takto:

I. Odvolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21.8.2002, č.j. 17 P 108/90-244, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 20.3.2003, č.j. 17 P 108/90-255, jímž bylo rozhodnuto o zvýšení výživného a zrušení vyživovací povinnosti otce k nezletilému změnil tak, že návrh matky na zvýšení výživného zamítl a od 1.11.2001 snížil vyživovací povinnost otce k nezletilému na 900,- Kč měsíčně s tím, že takto stanovené výživné je splatné vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky,

a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala matka odvolání, v němž vyjadřuje nesouhlas se snížením vyživovací povinnosti otce k nezletilému, žádá, aby otec platil

na jeho výživu částku 1.500,- Kč měsíčně.

Soud prvního stupně podle obsahu protokolu ze dne 14.1.2004 matku poučil, že proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustný řádný opravný prostředek ani dovolání. Ačkoli matka vzala na vědomí nepřípustnost odvolání, nevzala je zpět

a na vyjádřeném nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu strvala.

Matkou podaném odvolání nelze vyhovět.

Odvolání je podle § 201 o.s.ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské, popř. vrchní soudy v případě, že jde o odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).

Oproti tomu rozhodnutí (pravomocné) odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských soudů nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o.s.ř.).

Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že matka odvolání přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení zcela pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Řízení o takovém odvolání , které označenou vadou trpí, proto nelze než podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. Povolán k takovému rozhodnutí je Nejvyšší soud, který je nejen vrcholným článkem soustavy obecných soudů, ale též právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný (srv. rozhodnutí č. 85 ročník 2001 časopisu Soudní judikatura, č. 7, str. 320

a následující).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn tím, že matka, která z procesního hlediska zavinila, že odvolací řízení muselo být zastaveno, na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v daném stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 146 odst. 2 věta první, § 224 odst. 1 o.s.ř.).

V Brně dne 9. března 2004

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu