30 Cdo 51/2003
Datum rozhodnutí: 19.02.2003
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 4 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 51/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce nezl. T. B., zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem R., proti žalovanému J. D., zastoupenému advokátkou, za vedlejší účasti matky žalobce A. B., o určení otcovství a úpravu práv a povinností k nezletilému žalobci, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 87/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2002, č. j. 13 Co 397/2000-189, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 10. 9. 1999, č. j. 11 C 87/95-117, Okresní soud ve Zlíně určil, že otcem nezletilého žalobce T. B., narozeného 18. 12. 1992, z matky A. B., narozené 16. 5. 1971, je žalovaný J. D., narozený 7. 9. 1957. Rozhodl, že nezletilý T. B. se od 18. 12. 1992 svěřuje do výchovy matky A. B. a že žalovaný je povinen přispívat na jeho výživu od 18. 12. 1992 částkou 350,- Kč měsíčně, splatnou do každého pátého dne v měsíci k rukám matky, a od 1. 9. 1999 částkou 450,- Kč měsíčně, splatnou do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky. Dlužné výživné od 18. 12. 1992 do 30. 9. 1999 ve výši 28.608,20 Kč uložil žalovanému splácet v měsíčních splátkách po 500,- Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka je splatná spolu s běžným výživným v měsíci následujícím po právní moci rozsudku. Uložil žalovanému nahradit náklady řízení hrazené státem vyplacené znalecké ve výši 19.616,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku na účet zdejšího soudu a dále zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 5. 2002, č. j. 13 Co 397/2000-189, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž byl žalovaný určen otcem nezletilého žalobce a nezletilý svěřen do výchovy matky , jako věcně správný potvrdil. Ve výroku o výživném rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil přispívat na výživu nezletilého žalobce počínaje dnem 18. 12. 1992 částkou 200,- Kč měsíčně, splatnou do pátého dne každého měsíce předem, k rukám jeho matky s tím, že dlužné výživné za dobu od 18. 12. 1992 do 31. 5. 2002 v částce 22.693,- uložil žalovanému zaplatit k rukám matky nezletilého žalobce do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Ve výrocích, jimiž byla žalovanému uložena povinnost nahradit Českému státu náklady znalečného v částce 19.616,- Kč a zaplatit soudní poplatek za řízení 1.000,- Kč rozsudek soudu prvního stupně zrušil a rozhodl, že náklady znalečného v částce 19.616,- Kč ponese Česká republika .



Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 9. 1999, č. j. 11 C 87/95-117, jímž bylo určeno, že otcem nezletilého T. B. z matky A. B. je žalovaný podal žalovaný dovolání. Navrhl, aby dovolací soud toto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1. 1. 2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle dosavadních právních předpisů , tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o. s. ř. ).

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou tehdejšímu zástupci žalovaného Mgr. V. G., dne 24. 7. 2002, tehdejšímu opatrovníkovi nezletilého T. B. Okresnímu úřadu B. v dne 16. 7. 2002 a vedlejší účastnici A. B. dne 18. 7. 2002 a že dovolání žalovaného bylo dne 27. 9. 2002 podáno na poště (u držitele poštovní licence) k odeslání soudu prvního stupně a dne 30. 9. 2002 doručeno soudu prvního stupně.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 24. 7. 2002. Jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení § 243c a § 57 odst. 1 a 2 o. s. ř. dnem 24. 8. 2002. Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až dne 27. 9. 2002, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalovaný, s ohledem na výsledek řízení, na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. února 2003

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu