30 Cdo 5066/2007
Datum rozhodnutí: 18.12.2007
Dotčené předpisy:





30 Cdo 5066/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně E. K., proti žalovanému Ĺ. M., o určení otcovství a o výchovu a výživu nezletilé V. K., zastoupené Městským úřadem v O., vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 17/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2007, č. j. 56 Co 490/2006 -178, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Karvinné rozsudkem ze dne 23. 5. 2006, č. j. 23 C 17/2002 - 151, určil, že žalovaný Ĺ. M., je otcem nezletilé V. K., z matky E. K., rozené D., jejíž narození je zapsáno v rodném listě v Knize narození Matričního úřadu B., okres K. , nezletilou V. K. svěřil do výchovy a výživy matky E. K. a otci uložil povinnost zaplatit na výživu nezletilé V. K. za období od 1. 9. 2001 do 31. 3. 2004 a od 1. 1. 2006 do 31. 5. 2006 částku 10.800,- Kč k rukám matky nezletilé V. K. a dále rozhodl, že počínaje dnem 1. 6. 2006 nadále je žalovaný povinen platit na výživu nezletilé V. K. částku 300,- Kč měsíčně vždy každého prvého dne v měsíci předem k rukám matky nezletilé V. K., přičemž výživné splatné do prvního dne měsíce následujícího po doručení rozhodnutí je žalovaný povinen zaplatit k rukám matky nezletilé do tří dnů od doručení rozhodnutí , že za období od 16. 12. 1998 do 31. 8. 2001 a od 1.4. 2004 do 31. 12. 2005 se výživné žalovanému pro nezletilou V. K. nestanoví ; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.


K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 5. 2007,


č. j. 56 Co 490/2006 - 178, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o výživném tak, že žalovaný je povinen zaplatit na dlužném výživném ve prospěch nezl. V. K. k rukám žalobkyně za období od 1. 9. 2001 do 31. 5. 2004 a od 1. 1. 2006 do 31. 5. 2007 včetně částku 26.900,- Kč ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto rozsudku , že od 1. 6. 2007 nadále je žalovaný povinen platit na výživu nezl. V. K. částku 1.000,- Kč měsíčně každého prvého dne v měsíci předem a částky výživného dospělé do konce měsíce, ve kterém dojde k doručení tohoto rozsudku žalovanému, je povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů ode dne jeho doručení, to vše k rukám žalobkyně , že za období od 16. 12. 1998 do 31. 8. 2001 a od 1. 6. 2004 do 31. 12. 2005 se žalovanému vyživovací povinnost k nezl. V. K. nestanoví , a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů; ostatní výroky rozsudku soudu prvního stupně zůstaly nedotčeny.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání, v němž vyjádřil nesouhlas s rozsudky soudů obou stupňů, neboť nevzaly v úvahu skutečnost, že je nezaměstnaný


a nemá tudíž příjmy, které by mu umožňovaly přispívat nezletilé na výživu ve výši stanovené soudem. Dále poukázal na to, že odvolací soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Navrhl, aby Vyšší súd Praha po přezkoumání všech okolností věci zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,


že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolání sice v projednávané věci není sepsáno advokátem, přičemž dovolatel ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu,


že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle § 104 odst. 2 o. s. ř. a pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). V prvé řadě se dovolací soud zabýval otázkou, zda je dána pravomoc soudů České republiky pro řízení, které bylo zahájeno dnem, kdy byla soudu doručena žaloba


o určení otcovství a o výchovu a výživu nezletilé V. K., tj. dnem 21. 1. 2002.


Podle § 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém


a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dále ZMPS ), se ustanovení ZMPS použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Dvoustrannou mezinárodní smlouvou, která Českou republiku v době zahájení řízení v dané věci vázala ve vztahu ke Slovenské republice, je Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech podepsaná dne 29. října 1992 a vyhlášená pod č. 209/1993 Sb. Podle čl. I. Závěrečného protokolu k této smlouvě k řízení o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště v době zahájení řízení. Při nedostatku výslovné smluvní úpravy dále platí § 23 ZMPS, podle něhož určení (zjištění nebo popření) otcovství se řídí právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením (odstavec 1). Žije-li dítě v České republice, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte (odstavec 2). Podle § 40 ZMPS návrh na určení otcovství (zjištění a popření) lze podat u českého obecného soudu navrhovatele, nemá-li odpůrce v České republice obecný soud. Z uvedeného vyplývá, že pravomoc českých soudů k projednání věci je dána, protože z obsahu spisu vyplývá, že nezletilá se narodila v České republice a v době podání žaloby o určení otcovství a o výchovu a výživu bydlela v České republice a měla české státní občanství.


Podle ustanovení § 48 ZMPS postupují české soudy (je-li dána jejich pravomoc) v řízení podle českých procesních předpisů, přičemž všichni účastníci mají rovné postavení při uplatňování svých práv. Procesním předpisem, který ve smyslu citovaného ustanovení § 48 ZMPS přichází v úvahu, je občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. ).


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud


to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).


Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje


k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].


Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a)


ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.


V dané věci žalovaný dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu, kterými byl změněn rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž bylo rozhodnuto


o určení výživného pro nezletilou a o nedoplatku na výživném.


Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu podle § 237 o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že žalovaný dovoláním napadá výroky rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem


o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž


se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.


Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž by se mohl věcí dále zabývat.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 18. prosince 2007


JUDr. Olga Puškinová, v.r.


předsedkyně senátu