30 Cdo 5028/2016
Datum rozhodnutí: 09.03.2017
Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.



30 Cdo 5028/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce J. B. , proti žalované AB 4 B.V. s.r.o., soukromé společnosti s ručením omezeným, se sídlem v Nizozemí, Amsterdam 1077 XX, Strawinskylaan 933, Tower B, o ochranu osobnosti , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 112 C 59/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. února 2016, č. j. 70 Co 246/2015-76, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Žalobce se podanou žalobou domáhá uložení povinnosti žalované zdržet se tam uvedeného jednání, zejména zastavení exekuce, kontaktování žalobce žalovanou, nakládání s jeho citlivými údaji a nakládaní s pohledávkami, které má žalovaná za žalobcem a činit jakékoli další právní kroky vůči žalobci.
Krajský soud v Brně (dále též odvolací soud ) usnesením ze dne 16. února 2016, č. j. 70 Co 246/2015 76, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně (dále též soud prvního stupně ) ze dne 1. října 2015, č. j. 112 C 59/2015-69, kterým soud prvního stupně zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení uvedl, že opětovně nezjišťoval majetkové poměry žalobce, když samotná otázka osvobození od placení soudních poplatků již byla pravomocně vyřešena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. července 2015, č. j. 70 Co 129/2015-58, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od placení soudních poplatků žalobci z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva. Odvolací soud k tomu poznamenal, že podání exekučního návrhu, činění k tomu potřebných právních kroků, je kryto institutem zákonné licence vylučujícím neoprávněnost zásahu.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. února 2016, č. j. 70 Co 246/2015-76, a výslovně i proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. října 2015, č j. 112 C 59/2015-69, podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání, jehož součástí byl také návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 1. září 2016, č. j. 112 C 59/2015-113, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení předložil soudu plnou moc pro advokáta, který musí jím podané dovolání podepsat. Pokud žalobce výzvě nevyhoví, soud prvního stupně mu již žádného zástupce z řad advokátů ustanovovat nebude a to z důvodů, které mu již opakovaně byly sděleny. Věc bude předložena Nejvyššímu soudu k posouzení dané otázky. Bude na dovolacím soudu, zda zástupce z řad advokátů žalobci ustanoví, nebo bude dovolací řízení zastaveno.
Při projednání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. února 2016, č. j. 70 Co 246/2015-76, a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. října 2015, č. j. 112 C 59/2015-69, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Pokud se žalobce dovolává do usnesení Městského soudu v Brně (jako soudu prvního stupně) ze dne 1. října 2015, č. j. 112 C 59/2015-69, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. řízení o takovém dovolání zastavil, neboť zde není soud, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o dovolání povinného proti rozhodnutí Městského soudu v Brně jako soudu prvního stupně a nikoliv soudu odvolacího. Nejvyšší soud totiž rozhoduje podle ustanovení § 10a a § 236 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu . Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti tomuto rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srovnej § 104 odst. 1 věty první o.s.ř.). Řízení o dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Při projednání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. února 2016, č. j. 70 Co 246/2015-76, Nejvyšší soud uvážil, že podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Žalobce v předmětné věci uplatňuje svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo (srov. § 138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy podání exekučního návrhu, činění k tomu potřebných právních kroků ze strany žalované, je kryto institutem zákonné licence vylučujícím neoprávněnost zásahu (srovnej Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. dubna 2010 sp.zn. Cpjn 13/2007, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 54, ročník 2010). Není tedy důvod, aby pro dovolací řízení byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. března 2017

JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu