30 Cdo 4896/2016
Datum rozhodnutí: 29.03.2017
Dotčené předpisy: § 241 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 30 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



30 Cdo 4896/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobkyně L. G. , proti žalované České republice Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zaplacení částky 394.650,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 41 C 172/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2016, č.j. 30 Co 155/2016-306, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Žalobkyně se domáhá žalobou náhrady ušlého zisku za nepřiznání plného invalidního důchodu.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též soud prvního stupně ) usnesením ze dne 2. července 2014, č.j. 41 C 172/2013-222, zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Dospěl k závěru, že ze strany žalobkyně jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), protože žalobkyně se domáhala proti žalované náhrady ušlého zisku když jí nebyl přiznán plný invalidní důchod a její žaloba byla soudem pravomocně zamítnuta. Řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení není prostředkem nového projednání předchozích pravomocně skončených řízení.
Městský soud v Praze (dále též odvolací soud ) usnesením ze dne 5. května 2016, č.j. 30 Co 155/2016-306, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dodal, že žalobkyně se domáhala náhrady škody způsobené jí výkonem veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb., přičemž škoda podle žalobkyně spočívá v rozdílu mezi částečným invalidním důchodem a plným invalidním důchodem, který měl být žalobkyni podle jejího názoru přiznán. Žalobkyni však nemohla vzniknout škoda ve formě ušlého zisku, neboť nebyl-li jí plný invalidní důchod přiznán, nemohl jí ujít. Nelze dovodit ani nesprávný úřední postup státu, ani existenci nezákonného rozhodnutí, když žádné z rozhodnutí v tomto řízení vydaných nebylo zrušeno pro nezákonnost.
Žalobkyně (dále též dovolatelka ) podala proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu dovolání, aniž by byla zastoupena advokátem. Nedoložila případně též, že by sama eventuálně měla právnické vzdělání.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. července 2016, č.j. 41 C 172/2013-313, žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení předložila plnou moc pro zástupce, kterého si zvolila pro podání dovolání s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě výzvě vyhověno, soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. předseda senátu může na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatelka není povinna uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jejím návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku jde mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) nejde o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolatelce byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, a to z důvodů, které vyložil soud prvního stupně a doplnil soud odvolací. Za této situace odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v dané věci jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.
Za situace, kdy sám Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady ustanovit dovolatelce zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byla soudem prvního stupně vyzvána, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2017

JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu