30 Cdo 4890/2016
Datum rozhodnutí: 16.02.2017
Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.



30 Cdo 4890/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce P. B. , proti žalované JUDr. R. P., soudkyni Okresního soudu v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 118, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích pod sp.zn. 50 C 9/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. července 2016, č. j. 1 Co 11/2016-250, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Žalobce se domáhá žalobou ochrany osobnosti za tvrzený neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, který spatřuje v rozhodovací činnosti soudkyně okresního soudu.
Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích (dále též soud prvního stupně) usnesením ze dne 27. listopadu 2012, č.j. 50 C 9/2012-124, zamítl návrh žalobce na osvobození od placení soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Vrchní soud v Praze (dále též odvolací soud ) usnesením ze dne 23. března 2015, č.j. 3 Co 54/2013-205, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že majetkové poměry žalobce neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků a tím i ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci, současně však jde také ze strany žalobce zřejmě o bezúspěšné uplatňování práva.
Po té Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 9. listopadu 2015, č. j. 50 C 9/2012-235, zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku v souladu s § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. července 2016, č. j. 1 Co 11/2016-250, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání. Jelikož při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen, ani nedoložil, že sám má odpovídající právnické vzdělání, vyzval jej soud prvního stupně usnesením ze dne 30. srpna 2016, č. j. 50 C 9/2012-257, aby si pro podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů s tím, že nebude-li uvedená podmínka splněna, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce tak neučinil, pouze opakovaně požádal a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Žalobce v předmětné věci uplatňuje svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo (srov. § 138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy žalobce vidí zásah do svých osobnostních práv v souvislosti s rozhodovací činností soudkyně okresního soudu (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 690/2013). Není tedy důvodné, aby pro dovolací řízení byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů, když je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn s přihlédnutím k ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2017

JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu