30 Cdo 4792/2007
Datum rozhodnutí: 06.05.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 4792/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilého D. Ch., zastoupeného Městem N. jako opatrovníkem, syna M. P., zastoupené advokátem, a P. Ch., o změnu výchovy a výživy, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp.zn. 42 P 40/2003, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. května 2007, č.j. 24 Co 124/2007-1566, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. prosince 2006, č.j. 42 P 40/2003-1493, jímž byl zamítnut otcův návrh na změnu úpravy poměrů nezletilého D. ve smyslu § 28 zák. o rodině a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Otec (dále dovolatel) v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu a domáhá se jeho zrušení.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud

to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu upravuje o.s.ř. v ustanovení § 237.

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu

a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru,

že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 2 o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně, který byl prvním rozhodnutím ve věci, potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání podle cit. ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu podle § 237

o.s.ř. v posuzovaném případě však není dána, a to již proto, že dovolatel dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon

č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou

z výjimek uvedených v § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.

Pokud dále dovolatel napadá výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení není přípustnost dovolání proti tomuto výroku, který má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o.s.ř.), podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti tomuto výroku není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a o.s.ř., protože jím nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v těchto ustanoveních, a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v § 239 o.s.ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti takovému rozsudku odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání, aniž by se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Z tohoto důvodu nebylo třeba ani odstranit nedostatek podmínky zastoupení dovolatele v dovolacím řízení ve smyslu § 241b odst. 2 o.s.ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. května 2008

JUDr. Karel Podolka, v.r.

předseda senátu