30 Cdo 4791/2016
Datum rozhodnutí: 07.02.2017
Dotčené předpisy: § 28 odst. 4 o. s. ř., § 243c odst. 3 o. s. ř.



30 Cdo 4791/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M. a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně H. H. T. T. , zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 199/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2015, č. j. 18 Co 236/2014 - 232, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Výrokem I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 1. 2014, č. j. 26 C 199/2012-30, prohlásil uvedený soud svou místní nepříslušnost a postoupil žalobu k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Žalobou podanou dne 12. 9. 2012 se žalobkyně domáhala uhrazení částky ve výši 100 000 Kč jako nemajetkové újmy, která jí byla způsobena excesem Policie ČR v rámci trestního stíhání, které bylo vedeno proti manželovi žalobkyně, a tento exces byl předběžně schválen dozorujícím státním zástupcem. Uvedenou částku žádala žalobkyně jako odškodnění za újmu, která jí vznikla v souvislosti s domovní prohlídkou, kterou provedla Policie ČR dne 22. 2. 2012 v jejím bydlišti v rámci trestního řízení proti manželovi žalobkyně, panu N. K. D. Trestní stíhání manžela žalobkyně bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 41 T 12/2013. Žalobkyně vnímala postup Policie ČR velmi negativně, popsala průběh domovní prohlídky, byl jí způsoben psychický šok a z důvodu svého zadržení byla po dobu několika hodin oddělena od svého tříměsíčního dítěte. Dům žalobkyně byl ponechán ve značném nepořádku, bylo narušeno soukromí žalobkyně.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Odvolací soud vyšel z toho, že v průběhu odvolacího řízení vznikly pochybnosti o udělení plné moci žalobkyní Mgr. Janu Boučkovi, advokátovi, a to za situace, kdy žalobkyně nebyla v daném řízení osobně činná. Uvedené pochybnosti se předsedkyně senátu odvolacího soudu pokusila odstranit tím, že usnesením ze dne 22. 6. 2015, č. j. 18 Co 226/2015-51, vyzvala Mgr. Jana Boučka, advokáta, aby ve stanovené lhůtě předložil plnou moc zástupce, na níž bude podpis žalobkyně úředně ověřen. Mgr. Jan Bouček uvedené výzvě nevyhověl, když do spisu založil jen rukou psaný text v cizím jazyce a dále strojopisný český text, jenž měl být jeho překladem; podpisy na obou listinách, jež mají dle Mgr. Jana Boučka náležet žalobkyni, se však zjevně lišily. Podle odvolacího soudu se tak přes výzvu předsedkyně senátu a poučení o následcích jejího nesplnění nepodařilo odstranit nedostatek podmínky řízení spočívající v prokázání oprávnění k zastupování účastníka (§ 104 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud proto postupem podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadené usnesení zrušil a řízení podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil.
Usnesení odvolacího soudu napadl Mgr. Jan Bouček, advokát, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), odmítl jako podané neoprávněnou osobou.
Otázka, jež Mgr. Jan Bouček, advokát, předkládá, jako problematiku neřešenou, není s to založit přípustnost dovolání, jelikož její řešení vyplývá přímo z § 28 odst. 4 o. s. ř., který výslovně přiznává předsedovi senátu oprávnění žádat o zástupci účastníka řízení předložení plné moci s ověřeným podpisem. Nelze se taktéž ztotožnit s námitkou Mgr. Jana Boučka, advokáta, o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo odůvodněno. Odvolací soud přehledně a logicky osvětlil důvody, jež jej vedly k přijatému procesnímu postupu.
Dovolací soud již skutkově i procesně shodnou věc rozhodoval např. v usnesení ze dne 20. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4986/2015, proto je na něho ve stručnosti odkazováno. Není-li podpis na písemné plné moci v rozporu s ustanovením § 28 odst. 4 o. s. ř. úředně ověřen, jde o nedostatek podmínky řízení týkající se plné moci, který lze odstranit. Jestliže přes výzvu soudu není uvedený nedostatek plné moci odstraněn, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 2 o. s. ř.), bylo-li zahájeno podáním, které za účastníka učinil jeho údajný zmocněnec .
S ohledem na to, že ke splnění podmínek řízení přihlíží soud kdykoliv za řízení (§ 103 o. s. ř.), není uvedený postup vyloučen ani v řízení před odvolacím soudem. Odvolací soud proto postupoval správně, jestliže rozhodnutí soudu prvního stupně týkající se nedostatku místní příslušnosti zrušil a řízení podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil.
Z uvedeného se ovšem podává, že Mgr. Jan Bouček, advokát, který nemá postavení účastníka řízení, nedisponuje řádnou plnou mocí (oprávněním k zastupování účastníka) pro dovolací řízení. Jím podané dovolání tak nelze posoudit jinak než jako podané neoprávněnou osobou a odmítnout je podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř.
Závěrem dovolací soud dodává, že je mu z úřední činnosti známo, že skutkově shodná žaloba proti témuž žalovanému byla rozhodnuta rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 13. 1. 2016, č. j. 5 C 96/2015-68, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, č. j. 30 Co 119/2016-98.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 7. 2. 2017

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu