30 Cdo 4775/2016
Datum rozhodnutí: 29.03.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 4775/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobkyně O. B. T. K. , zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o zaplacení 84.591,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 103/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2016, č. j. 12 Co 303/2016-107, takto:

Dovolání žalobkyně se odmítá .
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále již odvolací soud ), kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále již soud prvního stupně ) ze dne 1. června 2016, č. j. 15 C 103/2016-80 (jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému) není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné. Je tomu tak z toho důvodu, že tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání, že žalobkyní formulovaná otázka procesního práva (týkající se místní příslušnosti soudu v souvislosti s uplatněním náhrady škody, představovanou vynaloženými náklady žalobkyně v trestním řízení v souvislosti s jejím uplatněným nárokem na vrácení finanční hotovosti zajištěné policejním orgánem u žalobkyně při domovní prohlídce ze dne 18. ledna 2005 v jejím bydlišti na adrese P. 4) nebyl naplněn, neboť odvolací soud při rozhodování reflektoval ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ). Přitom skutkově obdobná věc (z hlediska uplatněné náhrady škody, představované vynaloženými náklady v trestním řízení) byla aktuálně ve shodě s rozhodnutím dovolacího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 1958/2014 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ), na nějž odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení výslovně odkazuje řešena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 836/2016, přičemž není zde ani důvodu, aby se dovolací soud od této své rozhodovací praxe odklonil, resp. věc předložil k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia s tím, že předmětné právní otázka procesního práva má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutím dovolacího soudu řízení ve věci nekončí, bude o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. března 2017

JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu