30 Cdo 4757/2015
Datum rozhodnutí: 04.05.2016
Dotčené předpisy: § 164 o. s. ř.



30 Cdo 4757/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobkyně I. K. , zastoupené JUDr. Davidem Mášou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Na Zderaze 1275/15, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16. o zaplacení částky 341.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 139/2014, v řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2015, č. j. 69 Co 236/2015-56, o návrhu žalobkyně na vydání opravného usnesení, takto:

I. Odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. prosince 2015. č. j. 30 Cdo 4757/2015-72, se opravuje tak, že na str. 2 v odstavci třetím se slovo žalobce nahrazuje slovem žalobkyně.

II. Návrh žalobkyně na vydání opravného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. prosince 2015, č. j. 30 Cdo 4757/2015-72, aby dovolací soud doplnil záhlaví tohoto usnesení o údaje tak, aby bylo zřejmé o jaké její dovolání z jakého zde se jedná, a o jakou jde věc , a dále, aby poučení o nepřípustnosti opravného prostředku proti tomuto usnesení odůvodnil citováním konkrétního ustanovení právního řádu ČR , se zamítá .
O d ů v o d n ě n í :


Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud ) usnesením ze dne 10. prosince 2015, č. j. 30 Cdo 4757/2015-72, odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2015, č. j. 69 Co 236/2015-56, a dále rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Elektronickým podáním, doručeným Nejvyššímu soudu dne 23. února 2016, žalobkyně prostřednictvím svého advokáta JUDr. Davida Máši, navrhla vydání opravného usnesení s následujícím odůvodněním (doslovně citováno včetně chyb):

Vážená česká republiko, Nejvyšší soud ČR (na vědomí: vážený pane předsedo Vrcho),
Dovolatelce není známo ve věci, která je přiložena, a kde je uvedeno Vaše jméno jako rozhodujícího soudce, o jaké její dovolání z jakého zde se jedná, a o jakou jde věc. Zdvořile žádá Vás, Váš soud, aby toto bylo doplněno.
Dále se v přiloženém dokumentu, který je podepsán Vaším jménem, píše, že Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V daném případě však jde o žalobkyni, což se výše uvádí i shora v přiloženém dokumentu.
Žalobkyně tedy má za to, že došlo k nějakému omylu či smísení dvou věcí, kdy jedna není její, neboť Váš soud uvádí, že jde o žalobce. Což v jejím případ samozřejmě není pravda.
Zdvořile tímto žalobkyně žádá o opravu textu.
Dále Váš soud uvádí, že Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Dovolatelka zdvořile žádá, aby Váš soud dané poučení odůvodnil citováním konkrétního ustanovení právního řádu ČR. Zdůvodnění tohoto poučení v rozhodnutí podle ní chybí.

V daném případě na str. 2 v třetím odstavci citovaného usnesení je nesprávně uvedeno slovo žalobce namísto správného žalobkyně ; odůvodnění v této části je tedy postiženou zřejmou nesprávností. Žalobkyně označeným podáním navrhla opravu této nesprávnosti, přičemž předseda dotčeného senátu Nejvyššího soudu pak v intencích § 164 o. s. ř. tuto zřejmou nesprávnost onoho rozhodnutí na dotčeném místě opravil, jak je vyjádřeno ve výroku I. tohoto usnesení.
Pokud žalobkyně dále navrhovala opravit předmětné usnesení v rozsahu, jak se podává ve výroku II. tohoto usnesení, Nejvyšší soud neshledal důvody k vydání opravného usnesení v uvedeném směru. Ze záhlaví dotčeného usnesení je zřejmé, že Nejvyšší soud rozhodoval v právní věci žalobkyně proti České republice Ministerstvu spravedlnosti, o zaplacení částky 341.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 139/2014, a to o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2015, č. j. 69 Co 236/2015. Uvedená právní věc je i z hlediska rozhodování o dovolání zcela jasně a určitě označena, takže v tomto směru nemohou vznikat žádné potíže s identifikací právně významných údajů tohoto soudního rozhodnutí, resp. s označením projednávané věci (srov. § 243b, § 157 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.).
Z žádného ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění, nevyplývá pro Nejvyšší soud povinnost, aby v usnesení, jímž se odmítá dovolání, v rámci poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek, citoval či odkazoval na ustanovení právní normy týkající se daného poučení.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud návrh žalobkyně na vydání opravného usnesení ve shora vyloženém rozsahu zamítl, jak je vyloženo ve výroku II. tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2016


JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu